Transplacentární přenos makrolidových antibiotik erytromycinu, roxitromxcinu a azitromycinu
The transplacental transfer of the macrolide antibiotics erythromycin, roxithromycin and azitromycin
BJOG 107, 2000, č.6, s.770-775
Heikkinen T., Laine K., Neuvonen P.J. A ost.
Makrolidová antibiotika jsou účinná při léčení bakteriálních infekcí dýchacích cest, kůže a měkkých tkání a genitálního traktu. V porodnictví se užívají k terapii chlamydiových infekcí, mykoplasmat a při intrapartální profylaxi infekcí způsobených Streptokoky B u matek, které jsou alergické na betalaktamová antibiotika. Roxithromycin a azitromycim byly vyvinuty k odstranění některých nevýhod erytromycinu. Jsou dobře snášena při použití per os, výborně pronikají do tkání, mají delší poločas vylučování a to umožňuje užívání jednou nebo dvakrát denně. Protože se hromadí v hostitelských buňkách jsou účinnější na intracelulární patogeny jako Mykobakterie, Legionely, Chlamydie, Listerie a Toxoplasmata. Primární infekce toxoplasmosou se u těhotných vyskytuje v 0.1 – 1 % a asi v 40 % případů je plod infikován. Současná terapie toxoplasmózy je v synergické aplikaci pyrimethaminu, sulfadiazinu, a spiramycinu. Prvé dva léky jsou však spojeny s arteficialními potraty. Azitromycin má stejné výhody jako makrolidová antibiotika. Transplacentární přenos erytromycinu je limitován a dosahuje ve fetální krvi pouze 2 – 10 % koncentrace v krvi mateřské.
Cílem studie je zjistit transplacentární přenos makrolidových antibiotik erytromycinu, roxitromycinu a azitromycinu. Studie byla prováděna na 21 placentách porozených v termínu. Placenta byla 2 hodiny perfundována a pak do jednoho kotyledonu byla infundována antibiotika a stanovena jejich koncentrace při výstupu z placenty. Koncentrace byla stanovena chromatograficky.
Průměrný transplacentární přenos pro erytromycin, roxitromycin a azitromycin byl 3.0 %, 4.3 %, 2.6 %. počítáno jako podíl koncentrace na plodové a mateřské straně placenty. Podobné výsledky byly získány při hodnocení absolutního množství drogy prošlé placentou.
Závěr: Omezený transfer sledovaných antibiotik zpochybňuje jejich účinnost v léčbě fetálních infekcí. Na druhou stranu, ukazuje se, že placenta tvoří efektivní překážku pro makrolidová antibiotika, pokud jsou užita při terapii matky.
Doc. MUDr. Jiří Zikmund, CSc.
Jsme připraveni pro intratékální nalbufin po SC?
Intrathecal Nalbuphine After Cesarean Delivery: Are We Ready?
Anesthesia & Analgesia 2000;91:505-8
Yaksh T., Birnbach D.J.
Editoriální reakce na článek z tohoto časopisu. Autoři soudí, že užitek n. je nepatrný, protože má kratší účinek než morfin. Jeho vliv na neurony není jednoznačně prokázán zejména v doporučované směsi s lokálním anestetikem, neboť nejsou zprávy o tom, že by tato směs byla vyzkoušena a deklarována jako netoxická. Skutečné riziko komplikací je asi opravdu nepatrné, nicméně skutečné. Pokusné osoby sice písemně s výkonem souhlasily, ale měly by být informovány o tom, že není známa neurotoxicita n. a že n. nebyl dostatečně testován. Cokoliv aplikováno intratékálně těhotným musí být naprosto bezpečné.
Prim. MUDr. Dimitrij Miloschewsky
Rozdíly v účinnosti opioidů u rozdílných pohlaví: studie zvířecí a lidské.
Gender Differences in Opioid-mediated Analgesia: Animal and Human Studies
Anesthesiology 2000;93:539-47
Kest B. et al.
Rozdíly nepochybně existují, výsledky se liší co do látek i druhů zvířete. Příčiny rozdílů jsou nejasné, nezdá se, že by šlo o farmakologický vliv. Při analgezii řízené pacientem se ukázala větší spotřeba opioidů u mužů.
Prim. MUDr. Dimitrij Miloschewsky
Nová amidová lokální anestetika pro užití v porodnictví.
Seminars in Anesthesia, Perioperative Medicine and Pain 2000;19:51-59
Meadows W., Santos A.C.
Přehled farmakologie ropivakainu a levobupivakainu, srovnání s bupivakainem. 50 odkazů.
Prim. MUDr. Dimitrij Miloschewsky
Kombinovaná subarachnoidálně epidurální porodní analgezie.
Combined spinal-epidural for labor analgesia.
Current Opinion in Anaesthesiology 1999;12:295-8
Buxbaum J. L.
Přehledný článek. Je metodou volby tam, kde je žádoucí rychlý začátek, dlouhé trvání a přechod na operační anestezii.
- Dystokie: metodou se nezvyšuje
- Riziko urgentní císařský řez: není zvýšeno
- Chyba epidurálního katétru: není častější
- Subarachnoidální jehly: Bolesti hlavy pod 0,5%.
- IT (intratékální) sufentanil: ED50 2,5 μg
- Nežádoucí účinek: svědění, sedace, útlum dýchání
- IT fentanyl: v praxi 10 - 50 μg, ale dávky nad 25 μg lepší analgezii již nevyvolávají.
- IT klonidin pro porodní analgezii: 30 μg vyvolává analgezii podobnou 2,5 sufentanilu.
- Kombinace s opioidy a/nebo lokální anstetikem, vyvolává analgezii účinnější. 20 literárních odkazů.
Prim. MUDr. Dimitrij Miloschewsky
Vliv epidurálně podaného bupivakainu a morfinu na termální nocicepci u potkanů.
The Effects of Epidural Bupivacaine, Morphine, and Their Combination on Thermal Nociception with Different Stimulus Intensity in Rats
Anesthesia & Analgesia 2000;91:652-6
Nishiama T., Hanaoka K.
Byla studována účinnost jednotlivých komponent jakož i jejich směsi na nocicepci při nízké a vysoké intenzitě stimulace. Směs B+M vyvolala prodloužení latence závislé na dávce při nízké i vysoké intenzitě stimulace, zatímco samotný B nevyvolal efekt závislý na dávce. Hodnoty ED50 byly signifikatně nižší po aplikaci směsi B+M u obou typů stimulu. Závislost účinku samotného M na dávce byla nižší při vysoké stimulaci než při nízké. Dávka M, která tlumila maximálně bolest při nízké stimulaci nebyla při vysoké stimulaci účinná (t. j. při mírné bolesti byl M relativně účinnější než při velké). Samotný B měl malý efekt, ale ve směsi s M potencoval účinek při obou typech stimulace. Na základě těchto experimentů lze dovodit, že prudkou bolest při epidurálním M je lépe tlumit přídavkem B než zvýšením dávky M. Vysvětlení tohoto jevu není jednoznačné. B možná mění míšní opioidové receptory, takže se na ně M váže lépe. Jiné vysvětlení může být v tom, že B ovlivňuje natriové kanály a M receptory: nízká koncentrace LA účinkuje na míšní rohy zatímco účinek M je postsynaptický.
Prim. MUDr. Dimitrij Miloschewsky
Vliv levobupivakainu na srážení krve a fibrinolýzu hodnocený pomocí trombelastografie.
European Journal of Anaesthesiology 2000;17:373-8.
Leonard S. A. et al.
Amidová lokální anestetika tlumí funkci destiček a snižují pevnost trombu. Autoři zjišťovali, zda to platí i pro levobupivakain. Při koncentraci 2,5 μg/ml neshledali žádný vliv na tvorbu trombu. Pokud by však v epidurálním prostoru byl zbytek 2,5 mg/ml levobupivakainu, nelze vliv na trombus při krevní záplatě tvrdé pleny zcela vyloučit.
Prim. MUDr. Dimitrij Miloschewsky
Toxicita velkých dávek levobupivakainu u ovcí.
Tolerability of Large-Dose Intravenous Levobupivacaine in Sheep
Anesthesia Analgesia: 2000;91:671-9
Chang D. H. T. et al.
Ovcím o váze 43 – 58 kg podáván IV levobupivakain po 200 mg nebo po 250 mg v 30 ml FR během 3 minut. Dávka byla denně zvyšována o 50 mg až do letálního konce. Křeče nastaly při 127 mg při hladině v krvi 16,3 μg/ml (hodnoty pro racemický bupivakain jsou mezi 70 a 85 mg). Smrt nastala kadiotoxicitou buď náhlou nezvratnou fibrilací komor nebo v důsledku elektromechanické disociace. Letální dávka 277 mg je podobná jako u ropivakainu (263 mg), ale příznivější než u racemického bupivakainu (156 mg).
Prim. MUDr. Dimitrij Miloschewsky
Srovnání tří dávek směsi sufentanil + bupivakain + adrenalin při kontinuální EA při porodu.
A comparison of three doses of sufentanil in combination with bupivacaine-adrenaline in continuous epidural analgesia during labour
Acta Anaesthesiologica Scandinavica 2000;44:919-923.
Eriksson S. L. et al.
Sufentanil zvyšuje analgetický účinek bupivakainu, ale v dávce nad 50 μg může snížit skore novorozence (NACS – Neurologic and Adaptive Capacity Score). Pro určení nejnižší účinné dávky sufentanilu provedli prospektivní, randomizovaný, dvojitě slepý test na 260 rodičkách.
Byly rozděleny do 3 skupin:
1. 0,50 μg/ml sufentanilu + bupivakain 0,625 mg/ml (0,0625%) + adrenalin 1,25 μg/ml
2. 0,75 μg/ml sufentanilu + bupivakain 0,625 mg/ml (0,0625%) + adrenalin 1,25 μg/ml
3. 1,00 μg/ml sufentanilu + bupivakain 0,625 mg/ml (0,0625%) + adrenalin 1,25 μg/ml
Každá rodička obdržela úvodem 8 ml směsi jako test a dále epidurální infuzi 6 ml/hod. Dalších 5 ml směsi dostala nejvýše 2x, nebyla-li analgezie dostatečná.
Účinnost testována lineární VAS (vizuální analogová škála) před výkonem, 20 min po uložení katétru a v první porodní době po 1 hodině. Hodnocen byl pouzemaximální stupeň VAS a zaznamenán jako míra účinnosti analgézie. Během 2 hodin porodu byly rodičky dotazovány na subjektivní hodnocení (vynikající, dobré, uspokojivé, špatné). Skupiny rodiček byly srovnatelné, rovněž zdravotní stav novorozenců.
17 bylo vyloučeno pro technické závady. Dávky bupivakainu byly podobné (25 - 27 mg).
Nejvyšší dávka sufentanilu vyvolávaly svědění více než nejnižší (65 % a 51 %). Mezi skupinami se neprojevil žádný rozdíl v intenzitě bolestí ani ve kvalitě analgezie.
Prim. MUDr. Dimitrij Miloschewsky
Ondansetron v profylaxi svědění po intratékální aplikaci morfinu při SC.
Prophylactic Intravenous Ondansetron Reduces the Incidence of Intrathecal Morphine-Induced Pruritus in Patients Undergoing Cesarean Delivery
Anesthesia Analgesia 2000;91:172-175.
Yeh H-M. et al.
Dvojitý slepý pokus: po ukončení plánovaného SC (bupivakain 8 – 10 mg, morfin 0,15 mg intratékálně) aplikován nitrožilně: fyziologický roztok (svědění v 85%) nebo difenhydramin 30 mg (svědění v 80 %) nebo ondansetron 0,1 mg/kg (svědění v 25 %). Pokud rodičky žádaly léčbu svědění, dostaly i.v. propofol (dávka nezveřejněna), který byl až na jeden případ účinný. Morfin vyvolává svědění aktivací serotoninových receptorů typu 3 nezávisle na vazbě na morfinové receptory. Je otázka, zda rutinní profylaxe je racionální, když ve skupině placebo jen 20 % osob vyžadovalo léčení. Jako lipofilní látka se masivně vylučuje do mateřského mléka. Nadto je to léčba velmi nákladná (,09 ondansetron a ,77 propofol).
Prim. MUDr. Dimitrij Miloschewsky
sdílet