Toto onemocnění je dnes nejčastější příčinou poševního výtoku. Výtok bývá v typických případech řídký, našedlý, páchnoucí po rybách. Zápach je často zvýrazněn po pohlavním styku. Za normálních okolností jsou v pochvě jednak bakterie, které k životu vyžadují kyslík, jednak bakterie, které kyslík nepotřebují (nebo jim kyslík dokonce škodí). První se nazývají aerobní bakterie, druhým se říká anaerobní bakterie. Když se anaerobní bakterie přemnoží, vzniknou výše popsané příznaky. Léčba je snadná, ženě i partnerovi se podá antibiotická léčba proti zmíněným bakteriím. Některé anaerobní bakterie jsou normální součástí mikrobiální poševní flóry, a tak není správné je zcela odstranit. U některých žen dochází neustále k opakování onemocnění. Příčina takové zvýšené citlivosti není známa; je však skutečností, že u některých žen stačí krátkodobá změna poševního prostředí po pohlavním styku. Prevence opakování tohoto onemocnění bývá obtížná. Používají se tři postupy: aplikace kyseliny mléčné, která v pochvě udržuje kyselé pH, pro anaerobní bakterie nepříznivé, podávání tablet, které obsahují "správné" poševní bakterie, stejný smysl má zavádění jogurtu s živou kulturou laktobacilů, užívání výplachů s Tantum rosa, přípravkem, který se pohybuje na hranici mezi běžnou hygienou a dezinfekcí. Všechny tyto metody mají úspěch, je však nutno je používat dlouhodobě.

Vulvovaginální mykóza

Kvasinkové záněty zevního pohlavního ústrojí ženy jsou velmi časté, projevují se pálením, svěděním, výtokem. Výtok může mít velmi různý charakter, jen někdy je přítomen charakteristický "tvarohovitý" vzhled.

Léčba akutního stavu je snadná, na trhu je dlouhý seznam antimykotických léků v podobě poševních tablet, globulí, krémů. K dispozici jsou i tablety, které se polykají. Efekt je rychlý a spolehlivý. Léčba partnera, který si často stěžuje na pálení penisu, je nutná.

Problémem mohou být opakované záněty, odborně recidivy. U některých žen dochází stále znovu a znovu k opakování potíží. Zde je na místě dlouhodobá léčba, někdy až po dobu šesti měsíců, změna životního stylu, výhodné je nošení sukně, punčoch a preventivní užívání antimykotických léků v rizikových situacích, např. během užívání antibiotik.

Trichomoniáza

Je to infekce pochvy a močové trubice způsobená prvokem Trichomonas vaginalis, česky bičenka poševní. Prvok patří mezi bičíkovce, je vybaven pěti bičíky. Trichomonády žijí pouze v pochvě a močové trubici člověka, a získat je tedy lze téměř bez výjimky jen pohlavním stykem. Nepohlavní přenos vzniká jen zcela výjimečně. Trichomoniáza se projevuje výtokem, který je v typickém akutním případě hojný, zpěněný, zásaditý. Je-li infekce neléčena, obvykle přechází do chronického stadia s minimem příznaků. Někdy však probíhá prakticky bez příznaků od začátku. Trichomoniáza se léčí antibiotiky. Léčba partnera, případně všech partnerů a jejich partnerek, je nutná.

Herpes genitalis

Herpes (opar) pohlavního ústrojí je pohlavně přenosná nemoc, která začíná krátkou fází svědění, následuje výsev puchýřků. Ty se brzy strhnou a na jejich místě vznikají vřídky, které se případně mohou druhotně infikovat bakteriemi.

Onemocnění je extrémně bolestivé, potíže se mohou zhoršovat při močení, avšak po 10-14 dnech se vřídky samy hojí.

Opakování onemocnění může způsobit menstruace, stres, celková infekce, zejména viróza. Často se však příčina nezjistí.

Léčba akutního stavu je obtížná. Antibiotika jsou proti virům neúčinná. Dnes existují přípravky, které virus hubí, avšak léčbu, která je velmi drahá, je nutno zahájit co nejdříve.

Herpetický virus se může během porodu přenést na plod a způsobit u něj velmi vážnou celkovou infekci s postižením nervového systému a s vysokým rizikem celoživotního postižení. Proto, když je u ženy v době porodu přítomen výsev herpetických puchýřků, porod se obvykle vede císařským řezem.

Condylomata accuminata

Condylomata accuminata jsou drobné výrůstky, které se často vyskytují ve skupinách "květákovitého" tvaru. Postihují kůže a sliznici pohlavního ústrojí, okolí řitního otvoru, ale i sliznice pochvy a děložního čípku. Příčinou je virová infekce.

Rozpoznání nemoci je snadné, protože její vzhled je typický. Léčba je však obtížná. Výrůstky lze odstranit buď chirurgicky skalpelem, laserem nebo zmražením.

Chlamydie

Chlamydia trachomatis je malá bakterie, která je dnes v Evropě nejčastější příčinou zánětu vnitřních pohlavních orgánů ženy.

Infekce se získává téměř bez výjimky pohlavním stykem. Mikrob napadá buňky děložního hrdla a močovou trubici. Způsobuje zde zánět, který se může projevit příznaky močové infekce (častější močení, pálení při močení) a výtokem. Daleko častěji je však zcela bezpříznakový. V tom spočívá záludnost a nebezpečí této infekce. Během času mohou chlamydie postupovat pohlavním ústrojím směrem vzhůru a způsobit zánět dělohy, zánět vejcovodů, zánět pánevní pobřišnice. I tento průběh je provázen jen malými a neurčitými potížemi, jako je např. pobolívání v podbřišku, nepravidelné krvácení apod. Často dokonce žena nemá problémy žádné. Infekce tak zůstává často neléčena, s důsledkem slepení vejcovodu, který ztrácí průchodnost a mění se v protáhlý útvar vyplněný tekutinou, zcela neschopný jakéhokoli transportu pohlavních buněk. Chlamydiová infekce je častou příčinou ženské neplodnosti.

Léčba chlamydiové infekce není složitá, bakterie je dobře citlivá na celou řadu antibiotik.

AIDS

AIDS (syndrom získaného imunitního deficitu) je konečné stadium infekce virem, který se označuje jako HIV (human immunodeficiency virus). U poloviny postižených se rozvíjí během deseti let od získání infekce.

Virus HIV se v 70. létech rozšířil ze subsaharské Afriky nejdřív do karibské oblasti a odtud do celého světa. Šířil se zprvu mezi homosexuály, dnes se již většinou přenáší heterosexuálním stykem. Druhou cestou šíření viru je krev, proto je onemocnění časté u narkomanů, kteří si půjčují injekční stříkačky.

Virus poškozuje imunitní systém, konkrétně jednu skupinu bílých krvinek, pak organismus ztrácí odolnost proti infekcím a rovněž proti nádorovým změnám některých buněk. Infekční nebo nádorové komplikace bývají příčinou smrti.

Třetí cestou přenosu infekce je nákaza plodu v děloze infikované ženy.

Léčba infekce HIV je velmi obtížná. Virus není možno vyhubit, nebo nanejvýš zcela výjimečně. Používají se většinou kombinace několika virostatik, což jsou léky, které jsou schopny nějakou dobu infekci zadržovat. Léčba je poměrně úspěšná, např. velmi výrazně snižuje riziko přenosu z matky na plod, ale její účinek je jen dočasný a kromě toho je velmi drahá.

Infekce HIV včetně AIDS je rozšířena především v subsaharské Africe, kde jsou postiženy desítky procent populace, dále v karibské oblasti a nověji i na dálném Východě. Riziková je také oblast bývalého Sovětského svazu.

Ani používaní mužského kondomu není bez rizika. Důležitější je obezřetnost ve výběru sexuálních partnerů.

Jak je zřejmé, člověk se může při pohlavním styku setkat s velkým počtem sexuálně přenášených onemocnění. Hlavní opatření proti všem sexuálně přenosným nemocem, které se v současné době uplatňuje, je tak zvaný bezpečný sex. Výstižnější je možná termín v angličtině „safer sex“, který lze překládat jako bezpečnější sex, protože sexuální styk nemůže být nikdy zcela bezpečný. Bezpečnější sex spočívá v takových postupech, při nichž se tělesné tekutiny partnera nedostanou na sliznice pochvy, úst, řitě nebo očí, ani na žádné sebemenší poranění kůže druhého partnera. Při souloži do pochvy, do úst nebo do konečníku se lze chránit prezervativem. Náhradní sexuální pomůcky, např. vibrátory se nikdy nesmějí půjčovat jiným osobám. Nebezpečné je i zavádění prstů do pochvy nebo do řitě partnera či partnerky, hrozí nebezpečí poranění a infekce prostřednictvím kožní záděry. Dráždění pohlavních orgánů nebo řitního otvoru ústy, intenzivní líbání s kousáním do rtů, jazyka a do prsních bradavek představuje také nebezpečné sexuální praktiky. Naopak zase použití tak zvaných lubrikačních prostředků, které svou kluzkostí zmenšují pravděpodobnost poranění, představuje nesporný přínos k bezpečnějšímu styku. Za poměrně bezpečný lze pokládat takový druh sexuálního styku, při kterém nedochází k výměně tělesných tekutin, zvláště ne krve s krví a semene s krví.

Nejúčinnějším preventivním opatřením proti šíření sexuálně přenosných nemocí je však zdravý sexuální partner a zachovávání párové sexuální věrnosti.

Z Knihy o matce a dítěti, která vyjde v tomto roce.