Antikoncepce

Antikoncepce je ochrana proti oplodnění při pohlavním styku. Účelem antikoncepčních metod je zabránit setkání vajíčka se spermií, která vnikla do pohlavního ústrojí ženy a může způsobit oplodnění. V dnešní době existuje celá řada antikoncepčních metod, které se v mnohém od sebe odlišují. Kromě názvu antikoncepce se používá i jiný termín, kontracepce.

Jaké podmínky by měla splňovat dokonalá, tedy ideální antikoncepce?

Ideální antikoncepce by měly být:

• absolutně spolehlivá (tedy zábrana oplodnění ve 100 %),
• zcela zdravotně neškodná,
• neměla by negativně omezovat prožitek při pohlavním styku
• jednoduše použitelná
• levná, tedy pro každou ženu snadno ekonomicky dostupná
• po přerušení, vysazení antikoncepce, by měla mít žena ničím neomezenou možnost přirozeně otěhotnět

Z pohledu uvedených podmínek dosud ideální antikoncepce neexistuje.

Přestože však existuje ke každé antikoncepční metodě množství různých výhrad, bývá antikoncepce většinou méně riziková než nechtěné těhotenství nebo provedení umělého přerušení těhotenství neboli interrupce.

Z historie antikoncepce

V době prehistorické byl pravděpodobně růst populace lidí omezován pouze katastrofickými událostmi, jako byly epidemie, infekční choroby, hladomory, válečné události a živelné pohromy. Stav lidské populace byl regulován i vysokou mateřskou a dětskou úmrtností. Lze ale předpokládat, že existovaly primitivní metody, které vedly k potratům nechtěných početí. Známé bylo i usmrcování živě narozených dětí (infanticida). O antikoncepčním chování našich předků si můžeme udělat představu, když se seznámíme s antikoncepčními metodami přírodních národů, žijících ještě v současnosti. První písemné záznamy o antikoncepčních metodách jsou dochovány v egyptských papyrech (Ebersův a Petrieho papyrus), v Bibli, v mezopotamských tabulkách, indických eposech (Ratirahasya) a ve spisech čínských autorů. Některé antikoncepční metody, používané i v současnosti, mají prastaré historické kořeny. Již biblický Onan prováděl přerušovaný pohlavní styk (coitus interruptus).

Extragenitální styk, ať už ústy (odborně orální), do konečníku (odborně rektální) nebo mezi stehny (odborně inter crura), byl známý a zaznamenaný na mnoha místech naší planety.

Příklady
2000 let př. n. l. se prý čínské ženy bránily početí tak, že pily nápoj obsahující olovo a měď.

Starověké Řekyně prý zase používaly vaginální tampony namočené (buď nasáklé olivovým olejem nebo namočené do olivového oleje) olivovým olejem, medem a cedrovou pryskyřicí.

V Mezopotámii se zase užívaly tampony uhnětené z medu a drcených mandlí.

Islámské ženy, které netoužily po dalším potomkovi, si prý do pochvy vkládaly stočené listy smuteční vrby.

Spolehlivost účinnosti antikoncepční metody je dnes běžně hodnocena způsobem podle Pearlové (Pearl index neboli PI), což je číslo, které udává počet nechtěných těhotenství na „100 ženských roků“. Tzn. kolik by otěhotnělo žen, kdyby jich 100 používalo jeden celý jeden rok jednu konkrétní metodu.

     sterilizace muže                                                 0-0,5

Kdy a jak byly objeveny pilulky proti početí:

Na počátku 40. let minulého 20. století učinil Russel Marker v Mexiku šťastný objev. Zjistil, že extrakt ze sladkých brambor lze snadno přeměnit na ženský pohlavní hormon progesteron. Tento hormon řídí u ženy pravidelné uvolňování vajíčka za vaječníku neboli ovulaci. R. Marker neváhal a okamžitě založil společnost, která měla jeho objev zpeněžit. Vzorek sloučeniny byl zaslán Gregorymu Pincusovi do USA, významnému biologovi na univerzitě v Massachusetts. Tento vědec skutečně potvrdil, že tato látka podaná ústně dokáže zabránit ovulaci.

G. Pincuse nezajímal rozvoj regulace porodnosti, ale jistou Margaret Sangerovou ano. V antikoncepci spatřovala způsob, jímž by bylo možné snížit počet dětí u chudých lidí. Získala pro G. Pincuse peníze na výzkum „regulace porodnosti tabletami“. S pokusy se začalo nejdříve v Bostonu a v roce 1955 pak mezi chudými ženami v Portoriku. V roce 1957 byla „pilulka“ ve Spojených státech schválena jako hormonální antikoncepce.

Metody antikoncepce rozdělujeme na dvě velké skupiny, na antikoncepci mužskou a na koncepci ženskou.

Přehled dnes používaných antikoncepčních metod

1. Antikoncepční metody mužské
Přerušovaný pohlavní styk
Prezervativ, kondom
Méně používané metody mužské antikoncepce
Podvázání chámovodů (mužská sterilizace, vazektomie)
Metody k potlačení tvorby spermií (supresivní metody)
Coitus saxonicus
Tantrický sex

2. Antikoncepční metody ženské
Přirozené metody antikoncepce – plodné a neplodné dny
Je kojení antikoncepcí?
Bariérové metody
Chemické metody
Nitroděložní tělísko (IUD = intrauterine device)
Hormonální antikoncepce
Hormonální antikoncepce po pohlavním styku
Sterilizace ženy
Umělé přerušení těhotenství (je zařazeno, i když se nejedná o antikoncepční metodu)

MUDr. Antonín Pařízek, CSc.
Ivana Ašenbrenerová

Z připravované knihy o těhotenství a porodu