ARCHIV BUNĚK 101.

 __ADV__Kmenové buňky – odkud jsou získávány a co jimi lze léčit?

Byly definovány dvě hlavní kategorie buněk: autologní buňky derivované z jedince za účelem jeho léčby a alogenní buňky derivované z jiných lidských zdrojů než z pacienta.

Současná buněčná terapie

Obnova kostní dřeně se již 50 let provádí s pomocí kmenových buněk derivovaných z krve či kostní dřeně. K léčbě může docházet v souvislosti s chorobami ničícími kostní dřeň či s destrukčními terapiemi nutnými při léčbě rakoviny kostní dřeně. Lze použít jak buňky alogenní, tak buňky autologní. Zevrubný seznam onemocnění kostní dřeně léčitelných transplantací kmenových buněk se nachází v British Medical Journal 2000; 321:433-437 &  v dalších zdrojích.

Kmenové buňky pupečníkové krve (autologní i alogenní) byly k obnově kostní dřeně použity u více než 2500 pacientů. Jejich účinnost je považována za srovnatelnou nebo dokonce za lepší než účinnost buněk derivovaných z krve dospělého či z kostní dřeně (alternativní zdroje), neboť tyto buňky jsou mladé a mají velký potenciál k rozmnožování. Kmenové buňky a další transplantační buňky derivované z rozmanitých zdrojů jsou nyní podrobovány experimentům, aby bylo možno určit jejich účinnost při obnově dalších orgánů.

Budoucí buněčná terapie

  • Obnova kostní dřeně kmenovými buňkami začíná být používána rovněž při léčbě autoimunních onemocnění. Toto použití by mělo v budoucnu zaznamenat dramatický nárůst, zejména s ohledem na jeho možný účinek při onemocněních typu mnohočetné sklerózy, lupusu (SLE), glomerulonefritidy (onemocnění ledvin), sklerodermie, ulcerózní kolitidy a jiných autoimunních onemocnění. Brzy budeme svědky ještě dalšího progresu v klinicky aplikovatelné buněčné terapii, a to v důsledku rozvoje léčebných metod založených jak na autologních tak na alogenních buňkách. Očekává se, že nejúčinnějšími aktivními složkami v některých terapiích budou uchovávané kmenové buňky pupečníkové krve.  
  • Obnova akutního poškození tkáně (nedávného poranění tkáně) bude zahrnovat použití kmenových buněk či jiných transplantačních buněk dodaných do poškozené tkáně co nejdříve po zranění. Transplantační buňky pod taktovkou chemických poslů těla samy obnoví poškozenou tkáň, a to s pomocí či bez pomoci nějaké další medikace. Tyto buňky buď budou nebo nebudou podrobeny nějaké manipulaci. Tento způsob léčby je již nyní základem veškeré v současnosti dostupné řízené obnovy kostní dřeně, rozšíří se však dále o obnovu poškozené kůže, srdečního svalu, mozku, plic a jaterní tkáně (např. v případě mrtvice nebo infarktu).
  • Obnova chronického poškození tkáně (dlouhodobé poškození tkáně) bude vyžadovat, aby byly buňky manipulovány v laboratoři (in vitro) a až později transplantovány pacientům. To je pole působnosti „tkáňového inženýrství“, jež bude hrát roli při korekci některých onemocnění mozku, srdce a kůže. V některých případech budou buňky vrůstány do umělých struktur, aby vytvořily malé funkční tkáňové jednotky (např. srdeční chlopně).
  • Kmenové buňky mohou hrát roli také v genové terapii. Některá onemocnění způsobená nedostatečnou funkcí malé části genetického materiálu by pravděpodobně mohla být léčena zdravými geny. Autologní kmenové buňky (např. kmenové buňky pupečníkové krve) by mohly být těmi nejužitečnějšími buňkami pro takovou formu terapie.     

 

Zdroj: ARCHIV BUNĚK