Pupečníková krev se donedávna po porodu likvidovala. Přitom obsahuje cenné kmenové buňky, které mohou zachránit život těžce nemocnému člověku.
Každý z nás už někdy slyšel o tom, že se hledá dárce kostní dřeně. Transplantace kostní dřeně byla dlouho jedinou nadějí pro nemocné s leukémií, anémií, závažnými poruchami imunity nebo nádorovými onemocnění. Kostní dřeň je totiž v organismu dospělého člověka jediné místo, kde se ve větším počtu nacházejí kmenové buňky, univerzální buňky, ze kterých se vyvíjejí specifické tkáně organismu. Krvetvorné buňky v kostní dřeni například vytvářejí bílé a červené krvinky nebo krevní destičky. Před několika desítkami let lékaři zjistili, že velké množství cenných kmenových buněk obsahuje také pupečníková krev, tedy krev nacházející se v cévách pupečníkové šňůry a placenty, jejichž prostřednictvím je vyživován plod v těle matky. Tento cenný biologický materiál se přitom po porodu likvidoval jako odpad. A tak vznikla myšlenka pupečníkovou krev při porodu odebírat a skladovat ji pro transplantační účely. U nás uskutečnil první odběr placentární krve MUDr. Petr Kobylka, Csc., z Ústavu hematologie a krevní transfúze v Praze. Systematický odběr pupečníkové krve od dobrovolných dárkyň se v České republice provádí od roku 1996, a to na více než 20 pracovištích. Banka pupečníkové krve České republiky je v kontaktu s ostatními podobnými bankami v celém světě. Stejně jako kostní dřeň je i placentární krev mezinárodně registrována. První a dnes nejrozsáhlejší registr pupečníkové krve vznikl v roce 1993 v New Yorku a postupně přibyla řada dalších. V Evropě patří k největším registry v italském Miláně a německém Düsseldorfu.
Výhody
Poprvé byla pupečníková krev odebrána a uskladněna před 26 lety. „Po dvaceti letech se kvalita uloženého materiálu nezměnila vůbec a po pětadvaceti letech jen minimálně,“ říká doc.MUDr. Vít Unzeitig, Csc., předseda České gynekologicko-porodnické společnosti. Zdá se tedy, že pupečníkovou krev lze skladovat celá léta. Lékaři navíc zjistili, že je vhodnějším zdrojem krvetvorných buněk než kostní dřeň nebo kmenové buňky z periferní krve. Nejen proto, že kmenové buňky v pupečníkové krvi si po odebrání s velkou pravděpodobností zachovávají životaschopnost. Vzhledem k menší zralosti dárce (odebraná krev patří plodu, a ne matce) nastává po transplantaci méně komplikací, které vyplývají z imunitních rozdílů mezi dárcem a příjemcem. Krev plodu ještě nepřišla do styku s infekcí a není zatížena protilátkami, a tak reakce transplantovaných buněk proti příjemci není tak výrazná jako u buněk z kostní dřeně. Pro transplantaci se sice také musí najít krev vhodného dárce, která má stejné nebo minimálně rozdílné tkáňové znaky, takzvané HLA antigeny, jako krev příjemce, ale odebraný vzorek je už vyšetřený a připravený v kryobance k okamžitému použití. Odpadá čas potřebný ke kontaktování a vyšetření dárce a odebrání vzorku, jako je to u kostní dřeně.
Zatím jen pro děti
Pravděpodobnost, že transplantace kmenových buněk bude úspěšná, je určena druhem, závažností a rozsahem onemocnění, ale také třeba kvalitou a množstvím buněk. Aby mohly v poškozené tkáni vykonat svůj úkol, musí jich být dostatečné množství. Po porodu zůstane v pupečníku zhruba 0,7 decilitru krve, někdy více, záleží i na hmotnosti novorozence. Tato krev obsahuje takový počet buněk, který stačí pro člověka o hmotnosti nanejvýš 40 až 50 kilogramů, někdy se uvádí i 60 kilogramů. Proto lze pupečníkovou krev využít zatím jen k léčbě dětských pacientů. Aby mohla být krev z jednoho odběru využita i pro dospělého s vyšší hmotností, bylo by jí zapotřebí jedenapůl- až dvojnásobné množství. Výzkumníci se proto nyní zaměřují na to, jak kmenové buňky uměle rozmnožit.
Jak se to dělá
Vzorek pupečníkové krve odebírá lékař-porodník nebo porodní sestra po porodu dítěte poté, co byla odstřižena a podvázána pupeční šňůra, ale ještě před porodem placenty. Odběr trvá tři až pět minut a necítí jej ani matka ani plod. Krev se odebere z jedné silné žíly pupeční šňůry nebo také z placenty do speciálního vaku opatřeného injekční jehlou. Vak obsahuje protisrážlivý roztok. Krevní vak je uložen do přepravní krabice a odvezen do speciální laboratoře, kde se oddělí kmenové buňky, stanoví se jejich přesný počet, kvalita a životaschopnost. Tyto buňky se pak uchovávají ve speciálních skladovacích zkumavkách v kapalném dusíku při teplotě –196 stupňů.
zdroj: ARCHIV BUNĚK
sdílet