__ADV__Příběh konkrétní osoby/lékařky:
Váhala jsem, zda diskutovat na stránkách xxxx o problematice odběru kmenových buněk z pupečníkové krve a uchovávání budoucím generacím dětí či nikoliv, ale po vydání xxxx a zejména přílohy Věda nereagovat nelze.
Můj synovec se 9.8.2003 těžce zranil při skoku do vody. Poté jsem se spojila s paní profesorkou Sykovou a požádala ji o 1. transplantaci kmenových buněk takto zraněnému člověku, což se na začátku září 2003 uskutečnilo. Poté následovaly další transplantace podobně akutně postiženým pacientům. O jednom z nich referoval xxxx 18.3.2004. Jednalo se o kmenové buňky kostní dřeně. Ale jistě bychom byli přivítali, kdyby bylo možno použít alogenních pupečníkových. Neboť odběr kostní dřeně musel být několikrát odložen pro špatný zdravotní stav synovce. Přitom v těchto případech se čas počítá na dny po úrazu. Můj synovec dnes začíná hýbat rukama a jeho stav se značně zlepšil.
I tento fakt jistě ovlivnil členy výboru České gynekologické a porodnické společnosti, když včetně předsedy doporučili informování pacientek o možnosti odběru a archivace alogenních kmenových buněk na přání rodičů.
Xxxx napadá možnost uchování kmenových buněk z pupečníkové krve a označuje ji za nový byznys ve zdravotnictví. Problematikou odběru, délky uchování, možnostmi aplikace, které byly případně již provedeny, se příliš nezabývá. Nicméně zřejmě nelze nepodlehnout pokušení polemizovat o etice lékařů a motivaci MUDr. Vladimíra Dvořáka, předsedy výboru České gynekologické společnosti k tomu, že se veřejně vyjádřil k odborné problematice. Slova komerce a privátní ve zdravotnictví zní z úst xxxxx jako sprostá slova, čímž jen deklaruje, že "socialistický" pohled na zdravotnictví přetrvává a je živen i médii.
Odběr a uchování pupečníkové krve je umožněn rodičům nově narozených dětí v naší republice velmi krátkou dobu. Před námi ze států bývalého východního bloku bylo Maďarsko, kde odběr probíhá 2,5 roku. Dále z vyspělých států Evropy se odběr kmenových buněk z pupečníkové krve uskutečňuje např. v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Belgii, Nizozemsku, Velké Británii, Itálii… (dohromady v 18 zemích Evropy). Odběr v těchto státech probíhá již delší dobu a již v desítkách případů došlo k aplikaci uložených kmenových buněk dítěti či příbuznému. Rodiče hradí minimálně 20-leté uskladnění a vzhledem k rozvoji v této oblasti medicíny může o možnostech využití v dalších 20 letech může pochybovat jen největší skeptik.
Tak jak nabádáme veřejnost, aby se starala o své zdraví a využívala možností prevence, měli bychom také apelovat na lidi, že investice do zdraví je tou nejrozumnější investicí. Tak jak si může pacient před plánovanou operací nechat odebrat krev pro případ nutnosti transfuze, tak jak se může nechat očkovat proti řadě nebezpečných a smrtelných chorob, stejně tak se může dobrovolně rozhodnout nechat uskladnit svému dítěti kmenové buňky a doufat, že je nebude nikdy potřebovat.
Můžeme se jistě právem obávat, že nám v případě nutnosti transplantace kmenových buněk budou budoucí pacienti, či jejich rodiče mít za zlé, že nebyli včas informováni o možnosti odběru a skladování pupečníkových kmenových buněk.
Chápu jistě obavy některých odborníků, aby se nevzbuzovaly plané naděje u postižených osob. Ne každému lze takto pomoci, ale vývoj nelze zastavit a každé možnosti je třeba využít. V žádném případě si nemyslím, že by se snížil počet dárců kmenových buněk a doufám v budoucí spolupráci státních a privátních bank pro uchování pupečníkových kmenových buněk tak, jak je tomu v zahraničí. Je na čase dát šanci budoucím generacím uzdravit se z některých dnes ještě fatálně probíhajících chorob.
MUDr. Olga Hlaváčková
gynekologicko-porodnická ordinace
Písek
zdroj: ARCHIV BUNĚK
sdílet