ARCHIV BUNĚK 28. - Dopis klientům a právní rozbor JUDr. Uhlíře jako reakce na stanovisko MZ ČR k odběrům PK

__ADV__Vážená paní, vážený pane,

      předpokládám, že Vám neušla nebo neujde vesměs kritická pozornost, kterou některé sdělovací prostředky začaly věnovat problematice odběrů pupečníkové krve pro vlastní potřebu dítěte. Společnost ARCHIV BUNĚK, s.r.o. si váží Vaší důvěry, kterou jste nám projevila a dovolte mně proto tímto dopisem rozptýlit výhrady a výtky, které se na tuto záležitost snášejí, když informace šířené sdělovacími prostředky zdají se jednostranně zaměřené proti možnému použití pupečníkové krve pro léčebné účely dítěte: Jejich původci preferují dárcovství ve prospěch třetích osob a odběr pro vlastní potřebu považují za nesmysl.

      Předně Vás ujišťuji, že společnost ARCHIV BUNĚK, s.r.o. přísně dbá na dodržování všech právních předpisů, které se na odběry pupečníkové krve vztahují. Transplantační zákon se na odběry krve pro vlastní potřebu nevztahuje, a proto věnujeme velkou péči smluvní úpravě odběrů a uchovávání pupečníkové krve. Jistě máte pečlivě uschovanou Vaši smlouvu, která pro Vás představuje zásadní právní jistotu, že se s pupečníkovou krví Vašeho dítěte neděje nic špatného nebo dokonce nelegálního a že bude k dispozici, pokud by si to i v daleké budoucnosti snad zdravotní stav vyžádal.

      Setkáte-li se s lékařskými výhradami vůči možnému léčebnému použití uchovávané pupečníkové krve, nepodléhejte, prosím, pocitu zmaru. Jde přece o to, že pupečníkovou krev odebranou po porodu, uchovávanou ve špičkové laboratoři, lze použít po celý život. Přestože se dnes někteří lékaři zdráhají ji případně použít, lékařská věda jde mílovými kroky kupředu, takže lze oprávněně předpokládat, že se možné užití kmenových buněk získaných z pupečníkové krve pro lékařské účely rozšíří. Ještě před několika málo lety bylo stěží uvěřitelné, že se kmenové buňky budou používat nejen k léčbě onemocnění krvetvorby, nýbrž i např. pro léčení infarktů. Odběr kmenových buněk dospělého člověka je však již značně bolestivá a organismus zatěžující záležitost. Sama jste měla možnost vidět, že odběr pupečníkové krve je záležitost, která nikoho neohrožuje.

      Dovoluji si Vás proto ujistit, že přes dočasnou nepřízeň některých sdělovacích prostředků a přes výhrady některých lékařských autorit, které popírají dnešní i možné budoucí přínosy kmenových buněk získaných z pupečníkové krve pro vlastní potřebu a poněkud účelově podporují jejich dárcovství, se nic na službách společnosti ARCHIV BUNĚK, s.r.o. nemění. Prosím Vás proto, abyste informace, kterých se Vám v budoucnu dostane posuzovala s rozvahou a v případě potřeby mne neváhala kontaktovat.

  

                                                                                        
Mgr. Monika Veberová
Ředitelka         
ARCHIV BUNĚK, s.r.o.

 

_______________________________________________________________________________________ 

Archiv buněk, s.r.o.

V Praze dne 20.10.2005
 

Věc : Právní vyjádření ke „Stanovisku Ministerstva zdravotnictví k problematice odběrů pupečníkové krve“ ze dne 21.7.2005.

V prvé řadě je třeba uvést, že Ministerstvo zdravotnictví není oprávněno provádět závazný výklad zákona, a to ani v podobě nepodepsaného stanoviska na svých internetových stránkách. O to méně je pak ministerstvo oprávněno požadovat na jiných subjektech, aby se při své činnosti takovému stanovisku podřídily.

Po obsahové stránce lze k jednotlivým bodům stanoviska uvést následující :

1. Ministerstvo zdravotnictví dovozuje, že pupečníková krev je tkání ve smyslu transplantačního zákona:

Pupečníková krev je tkání ve smyslu ust. § 2 písm. b) zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), v platném znění.

Tento výklad zákona je v přímém rozporu s jeho textem. Pupečníková krev je druhem lidské krve a nelze ji samu o sobě považovat za tkáň ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) transplantačního zákona. Dle současné právní úpravy je za tkáň možno považovat pouze krvetvorné buňky, které již byly z pupečníkové krve získány, a které jsou  nadále uchovávány odděleně. Znění zákona je v tomto ohledu zcela jednoznačné.

2. K otázce právní úpravy uchování lidské krve pouze pro vlastní potřebu Ministerstvo zdravotnictví uvádí:

V současné době česká právní úprava problematiku uchovávání krve pouze k vlastním potřebám dítěte neupravuje, z čehož vyplývá, že případnou činnost nezakazuje – viz čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, kde je uvedeno, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

S touto premisou nelze než souhlasit, bohužel celkové vyznění stanoviska je s ní v přímém rozporu.

3. Ohledně výhradních oprávnění  tkáňové banky ministerstvo uvádí:

 Podle ust. § 23 cit. zákona je v ČR oprávněna k zajišťování odběrů, dalšímu zpracování, vyšetřování, konzervaci, skladování a distribuci tkáňových štěpů pro transplantace pouze tkáňová banka, přičemž transplantací se rozumí dle ust. § 2 písm. j) cit. zákona proces směřující k zachování odebrané tkáně nebo orgánu ve stálé kvalitě pro implantaci a implantace tkáně nebo orgánu příjemci, včetně všech postupů přípravy, preparování a uchovávání tkání a orgánů.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud má jakýkoliv subjekt zájem zajišťovat na území ČR odběr pupečníkové krve, tzn. činnost, kterou zajišťuje tkáňová banka, musí splňovat podmínky dané platnou právní úpravou na území ČR, tzn. transplantačním zákonem a tedy získat statut tkáňové banky, která může být zřízena pouze se souhlasem Ministerstva zdravotnictví jako součást zdravotnického zařízení, resp. nemocnice poskytující specializovanou nebo zvláště specializovanou zdravotní péči.

Transplantační zákon č. 285/2002 Sb. se na odběr pupečníkové krve a její užití k vlastní potřebě dítěte nevztahuje. Tento zákon upravuje podmínky darování, odběrů a transplantací tkání a orgánů lidského původu prováděných za účelem poskytování léčebné péče (§ 1 cit. zákona). Z dalších ustanovení pak vyplývá, že darováním a odběrem se rozumí úkony prováděné na straně jedné osoby (dárce) a transplantací se rozumí zachování tkání a orgánů a jejich následná implantace osobě druhé (příjemce). Transplantace je tedy zákonem pojata jako přenos tkání nebo orgánů mezi dvěma různými jedinci. Na odběr tkáně a její použití ve prospěch té stejné osoby, tzv. autotransplantace, se tento zákon nevztahuje. Poukazuji na běžnou lékařskou praxi při použití vlastních kostních štěpů při nahrazování kostní tkáně po úrazech nebo použití kožních štěpů při léčbě popálenin, kdy neexistují ani žádné úvahy o tom, zda se snad nejedná o transplantaci ve smyslu zákona č. 285/2002 Sb.

4. Ohledně úhrad za provedený odběr pak se ve stanovisku píše:

K otázce případné úhrady za provedený odběr poukazujeme na ustanovení čl. 21 Úmluvy o biomedicíně, v němž je stanoveno, že „lidské tělo a jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu“. Uvedený zákaz se nevztahuje na případné požadování úhrady za technické činnosti s odběrem související (viz. Vysvětlující zpráva k Úmluvě, vypracovaná na základě návrhu zpracovaného na žádost Řídícího výboru pro bioetiku, p. Jeanem Michaudem a zveřejněna na základě schválení Výboru ministrů dne 17.12.1996, kde je k čl. 21 mj. uvedeno, že „technické činnosti jako odběr vzorků, testování, pasterování, frakcionace, čištění, pěstování kultur, doprava, atd. se smějí provádět za přiměřenou odměnu“).

Z této části stanoviska vyplývá, že postup Archivu buněk je v souladu s Úmluvou o biomedicíně a úhrady za odběr a uschování pupečníkové krve jsou oprávněné.

5. Závěrem se ve stanovisku uvádí:

S ohledem na výše uvedené, tedy sdělujeme, že zajišťování odběrů, dalšího zpracování, vyšetřování, skladování a distribuce tkáňových štěpů pro transplantace na území ČR, je možné pouze prostřednictvím tkáňové banky, jež je součástí nemocnice poskytující specializovanou nebo zvláště specializovanou zdravotní péči dle vyhl. č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic v řídící působnosti ministerstva zdravotnictví České republiky a dle ust. § 10 odst. 3 písm. c) zák. č.160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na ust. § 70 odst. 2 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a za předpokladu, že jsou splněny podmínky zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů, v platném znění.

Je třeba zopakovat, že zajišťování odběrů a skladování tkáňových štěpů pro transplantace, o kterém hovoří stanovisko Ministerstva zdravotnictví, není předmětem činnosti Archivu buněk, Cryo – Save nebo Life Sciences. Jejich činnost se zaměřuje výlučně na využití pupečníkové krve pro budoucí vlastní potřebu dítěte, což je činnost plně legální, jak uvedeno výše bod bodem 3.
Lze mít výše uvedené výhrady ke stanovisku Ministerstva zdravotnictví ze dne 21.7.2005, nicméně ani toto stanovisko neodůvodňuje ukončení spolupráce mezi Archivem buněk a zdravotnickými zařízeními, ať je jejich zřizovatelem ministerstvo zdravotnictví či jiný subjekt.

S pozdravem
JUDr. David Uhlíř

 

 zdroj: ARCHIV BUNĚK