Možné indikace transplantace pupečníkové krve
Indikace pro transplantaci pupečníkové krve se obvykle neliší od indikací transplantace kostní dřeně a proto je zde ani neuvádíme. Úspěšnost transplantace buněk z pupečníkové krve (přihojení buněk, vytvoření hematopoetického systému), obnova základního onemocnění atd. je podobná tomu, co lze zaznamenat při transplantaci buněk kostní dřeně. Proto lze zkušenosti nashromážděné v oblasti transplantace kostní dřeně za více než třicet let adaptovat i na transplantaci pupečníkové krve.
Jelikož k úspěšnému přihojení štěpu je zapotřebí určitého minimálního počtu jaderných buněk nebo počtu CD43 pozitivních buněk, pro transplantace pupečníkové krve se lze rozhodnout pouze tehdy, pokud jednotka dárce s identickým HLA obsahuje alespoň 2x107 jaderných buněk na každý kg tělesné hmotnosti příjemce. Tato skutečnost omezuje možnost transplantace pupečníkové krve u dospělých a dětí s vyšší tělesnou hmotností.
Specifickou indikací k transplantaci však oproti indikaci k alogenní transplantaci kostní dřeně je, že odběr pupečníkové krve je možný a odůvodněný u zdravých novorozenců v případě potřeby urgentní transplantace u staršího dítěte v rodině. Hematolog odpovědný za léčbu staršího dítěte musí – se souhlasem rodiny a gynekologa – navázat kontakt s příslušnými bankami pupečníkové krve za účelem odběru a typizace pupečníkové krve.
Klinické výsledky transplantace pupečníkové krve
Většina studií byla zaměřena na zpracování dat dětí postižených chorobou hemopoetického systému (maligní nebo jinou nezhoubnou hematologickou chorobou) a prokázala, že dlouhodobé přežití po transplantaci pupečníkové krve u příbuzných dárců se neliší od přežití po transplantaci kostní dřeně.
New York Blood Center na základě rozsáhlých mezinárodních hlášení zveřejnil výsledky 562 transplantací (Rubinstein et al., 1998). 67 % nemocných bylo mladších jedenácti let a jejich hmotnost byla do čtyřiceti kilogramů. 28 % nemocných zemřelo před zahájením regenerace počtu bílých krvinek svědčící o přihojení graftu. V případě nemocných, u kterých došlo k přihojení štěpu, dosahovala střední hodnota doby potřebné k zahájení regenerace neutrofilních granulocytů (k dosažení počtu neutrofilů 0,5 x 109/L) dvacet pět dnů, což svědčilo o souvislosti s počtem aplikovaných buněk.
Jelikož transplantační dávka u buněk z pupečníkové krve činí 2 x 107 jaderných buněk na kilogram tělesné hmotnosti příjemce, aplikace pupečníkové krve dospělým se zdála být nemožná. Mary J. Laughlin a spol. (Laughlin et al., 2001) však zveřejnili pozoruhodné výsledky šedesáti osmi dospělých, kterým byly transplantovány buňky z pupečníkové krve, přičemž čtyřiceti osmi z nich byla transplantována ne zcela identická pupečníková krev odlišná v několika?jednom či dvou HLA antigenech. Průměrný věk nemocných byl třicet jedna let, průměrná hmotnost šedesát devět kilogramů a průměrný počet transplantovaných buněk 2,1 x 107 na kg tělesné hmotnosti. V případě nemocných, u kterých došlo k přihojení pupečníkové krve – obdobně jako u dětských příjemců – činila střední hodnota doby potřebné k dosažení počtu neutrofilních granulocytů 0,5 x 109/L dvacet sedm dnů. Čtyřicet měsíců po transplantaci bylo 26 % všech nemocných naživu bez nemoci, ale u 60 % se objevilo onemocnění GVH II-IV. stupně. Výsledky ukazují, že transplantace pupečníkové krve dospělým sice není nemožná, jejím limitujícím faktorem je však množství disponibilních buněk.
Publikace skupiny Eurocord věnovaná velkému počtu transplantací pupečníkové krve informovala o výsledcích transplantace cizích (nepříbuzenských) dárcovských buněk z pupečníkové krve sto padesáti šesti dospělým (Gluckman, 2000). Základním onemocněním pacientů byla ve sto osmi případech maligní hematologická choroba (zejména akutní myeloidní a lymfoidní resp. chronická myeloidní leukémie), průměrný věk nemocných dvacet šest let a průměrná hmotnost šedesát kilogramů. Přestože pacientům byl aplikován štěp lišící se v jednom až třech HLA antigenech, GVH II-IV. stupně se objevilo pouze u 38 % pacientů a roční přežití dosahovalo 27 %. Průměrná doba potřebná k znovuzahájení tvorby neutrofilních granulocytů byla dvacet pět až třicet dva dnů, v případě znovuzahájení tvorby trombocytů padesát čtyři až osmdesát pět dnů, přičemž tyto doby jsou výrazně delší než doby zaznamenané při transplantaci nepříbuzenské kostní dřeně. Je všeobecně známo, že mezi aplikovanou dávkou buněk a jejich přihojením existuje korelace, zatím se však nepodařilo s jistotou vylučující jakoukoliv pochybnost určit minimální dávku buněk zajišťující jejich přihojení za všech podmínek. Podle multifaktoriální analýzy zahrnující všechny pacienty mají z hlediska přihojení největší význam tyto faktory: počet aplikovaných buněk, základní onemocnění, shoda HLA a transplantační centrum provádějící transplantaci. Souhrnně vzato jsou výsledky do budoucna velmi slibné.
zdroj: ARCHIV BUNĚK
(Júlia Gidáli, Mónika Eckschmiedt, Tibor Bakács)
sdílet