ARCHIV BUNĚK 78. - Využití různých kmenových buněk v klinické praxi 3. část

Byly popsány různé způsoby odběru pupečníkové krve: in utero, při odběru u neporozené placenty; ex utero – odběr po porození placenty, za použití otevřeného nebo uzavřeného systému a byla porovnávána získaná množství krve a buněk. Poslední randomizované výzkumy ukazují, že sběr pupečníkové krve in utero má  významně lepší výsledky jak co se týká množství získané krve, tak počtu buněk, a to jak po vaginálním porodu tak i po císařském řezu. Množství získaných buněk nezáviselo na gestačním věku, a nebyl nalezen rozdíl mezi časnými a pozdními předčasnými porody. Horší výsledky byly naopak popsány u hypotrofických plodů a u preeklampsií, zatímco peripartální fetální stres byl spojen s vyšším počtem kmenových buněk v pupečníkové krvi.  

Biologické charakteristiky a terapeutické aplikace hematopoetických kmenových buněk

Po řádu dekád byly hematopoetické kmenové buňky jediné kmenové buňky, které dosáhly terapeutického využití. U savců jsou hematopoetické kmenové buňky charakterizovány možností sebe-obnovy, která zajišťuje jejich dlouhodobé přežívání,  současně s diferenciační kapacitou v kompletní repertoár dozrávání a tvorbu zralých a funkčně aktivních lymfomyeloidních buněk.. Hematopoetické kmenové buňky produkují jak kmenové buňky (se schopností sebe-obnovy), tak i prekurzorové buňky, které ztrácejí schopnost sebe-obnovy a dávají základ pro vývoj zralých buněk.. Prekurzorové buňky mají limitovanou dobu přežívání, ale jsou vybaveny schopností reagovat velmi silně proliferačně na stresové signály a mají schopnost diferenciace v rámci omezeného počtu řad vyzrávání.

Nyní však čelí hematologové výzvám z nejrůznějších oborů, které se snaží o regeneraci lidských orgánů. Jako nejvhodnější byly navrhovány embryonální kmenové buňky, které však mají dva hlavní problémy. Tím prvním jsou výrazné etické námitky od nejrůznějších skupin  veřejnosti. Tím druhým a více klinicky zaměřeným je možnost tvorby teratomů. Zastavit růst embryonálních kmenových buněk v okamžiku, kdy dosáhnou svého cíle je problém pro budoucí výzkum. Nicméně, dospělé kmenové buňky by mohly být klíčem k tomuto problému. Hematopoetické kmenové buňky se při transplantaci vrací do svého mateřského orgánu – kostní dřeně. Jiné protokoly používající injekci CD 133+ buněk kostní dřeně do srdeční tkáně měly rovněž úspěšný průběh, bez nebezpečí nekontrolované proliferace.

Výzkum dospělých kmenových je neustále ve vývoji. Avšak jeho největším omezením je zdroj buněk. I když pupečníková krev a kostní dřeň mohou poskytnout potencionálně vhodné buňky, jejich počty jsou kriticky nízké. Navíc, takzvané populace „kmenových buněk“ nejsou dosud zcela čisté a ani jasně definované. Počty buněk bez charakteristik některých z vývojových řad se velmi liší v jednotlivých laboratořích. Pro dospělé kmenové buňky je charakteristická hierarchická organizace   a v nedávné době byla popsána řada tříd těchto buněk, neexprimujících protein CD 34, charakteristický pro aktivní hematopoetické prekurzorové buňky (4,1). Jak v kostní dřeni, tak i v pupečníkové krvi byly popsány velmi vzácné  populace nezralých buněk (CD 34 negativních) exprimujících povrchové antigeny CD 38, CD117, CD 133, CD 167 nebo Thy-1. Problém se stává ještě komplikovanějším vzhledem k extrémní vzácnosti vhodných kmenových buněk v pupečníkové krvi a tak se stávají nezbytností ex vivo expanzní protokoly zaměřené na zmnožení kmenových buněk pomocí koktejlu hematopoetických růstových faktorů, s přítomností nebo bez přítomnosti faktorů  blokujících diferenciaci.

 

zdroj: ARCHIV BUNĚK, gyne.cz

Témata: