__ADV__Možná role kmenových buněk z pupečníkové krve v neurologii a neurochirurgii
Kmenové buňky, získávané z kostní dřeně nebo z fetální tkáně, již prokázaly svoji schopnost diferencovat se v glie nebo neurony. Vzhledem k možným etickým problémům a relativně složité kultivaci těchto buněk byly v posledních třech letech hledány jiné zdroje kmenových buněk. Jako velmi perspektivní se ukazuje být použití kmenových buněk z pupečníkové krve nebo dokonce z pupečníkové matrix. Bylo opakovaně prokázáno, že kmenové buňky z pupečníkové krve mohou být laboratorně (například pomocí TPOFLK – trombopoetic flt-3 ligand, c-kit ligand) maturovány v gliální elementy s expresí primitivních neurogliálních markerů (GFAP – glial fibrilary acidic protein, nestin, musashi-1, atd.). Některé laboratorní studie prokazují také možnou diferenciaci kmenových buněk v samotné neurony s dlouhými axony a dendrity. Příslušnost buněk k této linii byla potvrzena nejen morfologicky, ale též imunohistochemicky přítomností neuron-specifického nukleárního proteinu (NeuN). Některé práce dokonce naznačují, že jen samotná aplikace kmenových buněk pupečníkové krve do nervové tkáně bez předchozí přeměny v nervové buněčné elementy může u části těchto buněk indukovat přeměnu z hematopoetické v neurogenní identitu.
Experimentální práce z poslední doby vyznívají velmi optimisticky při využití kmenových buněk pupečníkové krve u některých postižení CNS. Lepší úpravy neurologických funkcí bylo dosaženo u skupiny zvířat léčených kmenovými buňkami pupečníkové krve u mozkových poranění u ischemického iktu a dokonce u poranění míchy. Zdá se být nesmírně zajímavé, že lepších výsledků bývá dosaženo při intravenózní aplikaci kmenových buněk pupečníkové krve nežli při aplikaci těchto buněk přímo k místu poranění. Po intravenózní aplikaci totiž dochází k maximální koncentraci těchto buněk v místě nervového postižení. V jiných částech těla nebo CNS se tyto buňky shromažďují v daleko menší míře. Z hlediska možného klinického využití se jeví být potenciál této metodiky zvláště u léčby ischemického iktu. Do současné doby zkoumané růstové faktory prokazatelně stimulují neurální „sprouting“, podporují proliferaci endogenních progenitorových buněk, jejich migraci a diferenciaci v mozkové tkáni. Exogenní kmenové buňky mohou být miniaturní výrobnou trofických substancí v postiktálním mozku. Kombinace růstových faktorů a kmenových buněk může být efektivnější než využití každého zvlášť. Akutní léčba mozkového ischemického iktu spočívá ve snaze o rekanalizaci cévního řečiště (trombolýza) a zamezení buněčné smrti (neuroprotektivní agens). Léčba mozkové ischémie v pozdějších fázích například pomocí kmenových buněk by se zaměřovala na strukturální a funkční reorganizaci (plasticitu) postižené mozkové tkáně. Výhodou této strategie je mnohem delší časové okno, nutné k léčbě. Akutní léčba mozkové ischémie počítá s časovým oknem zhruba 3 hodin, v případě využití kmenových buněk se může jednat spíše o dny nebo týdny. V současné době je využití kmenových buněk pupečníkové krve stále v rovině experimentální. Na druhou stranu laboratorních důkazů o efektivitě tohoto typu terapie je již tolik, že je možné očekávat v brzké době první klinické studie i na poli postižení CNS.
zdroj: ARCHIV BUNĚK, gyne.cz
sdílet