Lidstvo, poznamenané negativními dopady civilizace, má s plozením dětí stále větší potíže. Jako houby po letním dešti rostou na celém světě kliniky provozující asistovanou reprodukci, tedy rozmnožování s dopomocí lékařů«.
Vše začalo pozdě v noci 25. července 1978, když se v anglickém Manchesteru narodila Louise Brownová. Do dějin medicíny se zapsala tím, že byla počata poté, co embryolog Robert Edwards smísil v laboratoři v živném roztoku spermie pana Browna s vajíčky paní Brownové a gynekolog Patrick Steptoe přenesl vzniklé embryo do matčiny dělohy. Celý svět si tehdy kladl otázku: Co přijde dál? Pustí se odborníci do šlechtění inteligentních urostlých krasavců a krasavic? Nastala doba pro křížení lidí se zvířaty? Hrůzné vize se nenaplnily. Asistovaná reprodukce - odvětví humánní medicíny - přesto prodělalo ohromující proměny. „Komerční zájem klinik a vysoká poptávka ze strany neplodných párů vytvářejí celkem riskantní kombinaci," hodnotí současný stav asistované reprodukce britský odborník na léčbu neplodnosti Robert Winston z londýnské Imperial College.
Spermie je v injekci
Nové techniky se v asistované reprodukci zavádějí závratnou rychlostí. Žádné odvětví medicíny jí v tom zřejmě nebude konkurovat. Názorným příkladem je postup označovaný jako intracytoplazmatická injekce spermie (zkratkou ICSI). Její princip byl odhalen víceméně náhodou v roce 1991, když se laborant jedné belgické kliniky pokoušel napomoci oplození tím, že spermii manžela pacientky vpravoval pomocí speciálních mikronástrojů pod ochranný obal vajíčka. To přitom nechtěně propíchl a spermii »vypustil« do jeho nitra. »Nehoda« měla překvapivý výsledek - vajíčko oplozené touto krajně násilnou cestou se normálně vyvíjelo. Rázem bylo jasné, že metoda ICSI nabízí šanci na otcovství i mužům, kterým tradiční »oplození ve zkumavce« nepomáhalo, protože jejich spermie nedokázaly samy do vajíčka proniknout. Téměř přes noc se dostala ICSI do nabídky většiny světových klinik. V USA se podílí z poloviny na všech výkonech prováděných v oboru asistované reprodukce. Rychlost nástupu ICSI do humánní medicíny byl zcela bezprecedentní. Zatímco klasické »oplození ve zkumavce« vědci po desetiletí piplali z dět ských nemocí na laboratorních zvířatech - myších, králících, křečcích, ICSI začala masově využívat humánní medicína v době, kdy u zvířat ještě nezaručovala spolehlivé výsledky. Například první makak rhesus (úzkonosá opice, využívaná k laboratornímu výzkumu), vzniklý pomocí ICSI, se narodil až v roce 2000.
Dnes už preferují bezpečnost
Bleskový nástup a nebetyčná popularita ICSI se výrazně podepsaly na zpoždění příslušných »bezpečnostních prověrek*. Ovšem nikoli všechny zprávy z dodatečně prováděných testů jsou příznivé. Britská epidemioložka Jennifer Kurinczuková z University of Leicester došla k závěru, že děti zplozené »ve zkumavce« trpí dvakrát častěji vrozenými defekty. Obdobná studie z USA států odhalila u takových jedinců nižší porodní váhu a vyšší pravděpodobnost úmrtí v prvním roce života. Praktici z klinik však s těmito závěry nesouhlasí. Navzdory všem problémům nemůžeme asistovanou reprodukci považovat za »psa utrženého ze řetězu«. V drtivé většině se »děti ze zkumavky« rodí zdravé a s přirozeně počatými vrstevníky si v ničem nezadají. Je jisté, že případ překotného zavedení techniky ICSI se už nebude opakovat. Například americký Úřad pro potraviny a léčiva vydal v roce 2001 nařízení, které podrobuje nově zaváděné postupy asistované reprodukce stejnému režimu prověrek, jakým procházejí například nové léky.
Narození více dětí není úspěchem
Lékaři a embryologové chtějí zdokonalit dosavadní postupy tak, aby se na minimum snížila zdravotní rizika, které asistovaná reprodukce přináší jak pro matku, tak i pro její děti. Proto se mj. omezuje počet zárodků, které jsou po oplození »ve zkumavce« přeneseny matce. Po stimulaci hormony může v matčině těle dozrát deset i více vajíček a lékaři často získají jejich oplozením větší počet embryí. Není divu, že se ocitají v pokušení přenést jich matce více, protože tím zvýší její naděje na otěhotnění. Pozor: Úspěšnost oplození ve zkumavce není závratně vysoká - pohybuje se kolem 30 %. S vyšším počtem přenášených embryí však zároveň stoupá pravděpodobnost, že se narodí dvojčata či trojčata. To je nežádoucí trend, protože těhotenství s více plody ohrožuje matku i děti. Odhaduje se, že náklady na lékařskou péči spojené s narozením dvojčat jsou v průměru desetkrát vyšší než náklady na narození jedináčka. U trojčat je to ještě mnohem vyšší
Přitom není nijak neobvyklé, když média 1 prezentují narození trojčat nebo čtyřčat po asistované reprodukci jako »úspěch medicíny«. Měli bychom však spíše hovořit o vážném selhání, protože matka je mnohočetným těhotenstvím vystavena těžké zkoušce a na zdraví jsou ohroženy i její děti.
Gordický uzel rodinných vztahů
Oplození ve zkumavce umožnilo podstatně komplikovanější vztahy mezi »rodiči« a dětmi. Biologičtí rodiče nemusejí být totožní s rodiči »de iure«. V mnoha zemích je možné »dárcovství« pohlavních buněk nebo embryí a donošení dítěte »náhradní« matkou. K jednomu dítěti tak může vystupovat v nejrůznějších »rodičovských rolích« i pět dospělých lidí: Vajíčko daruje žena, která je biologickou matkou, a spermie daruje muž, který je biologickým otcem dítěte. Po »oplození ve zkumavce« může zárodek donosit najatá »náhradní matka« a porozené dítě pak vychovávají »adoptivní« rodiče - matka a otec »de iure«.
Budou se lidé přece jen klonovat?
V roce 2003 došel americký biolog Gerald Schatten k závěra, že stávajícími technikami nelze vytvořit klon opic ani člověka. Zjistil, že při tradičním postupu klonování ztrácí opičí vajíčko životně důležité bílkoviny, které potřebuje zárodek pro další zdárný vývoj. Bez těchto bílkovin dochází v buňkách klonu k vážným genetickým defektům. „Je to galerie genetické hrůzy," prohlásil Schatten Člověk má klíčové bílkoviny uloženy ve vajíčku a zárodku stejně jako opice makak a Schatten neviděl možnost, jak při klonování člověka zabránit jejich ztrátě. Tým čtrnácti vědců z Národní university v jihokorejském Soulu posílený o amerického biologa Josého Cibelliho ale usvědčil Schattena z omylu, když získal klonováním třicet lidských embryí a vypěstoval z nich buňky využitelné pro léčbu těžkých chorob. Korejci začali s 242 lidskými vajíčky získanými od 16 dobrovolnic. S nimi získali i tzv. kumulární buňky, které vajíčko chrání a vyživují. Z vajíček odstranili dědičnou informaci a tu nahradili dědičnou informací kumulární buňky. Vzniklá embrya byla klonem svých »předloh«.
Nahradí postižené části organismu
Pokud by je vědci přenesli ženám do dělohy, připojili by se k početnému zástupu šarlatánů, kteří koketují s klonováním lidí. Soulský tým se však vydal cestou tzv. terapeutického klonování. To si neklade za cíl narození lidského klonu. Má vyústit ve vznik buněk využitelných pro léčbu vážných chorob. Vědci ze soulské university v tomhle ambiciózním úkolu uspěli. Vypěstovali z buněk embrya »univerzální surovinu«, tzv. embryonální kmenové buňky, které se v laboratoři neomezeně množí a lze je změnou podmínek »pře-školit« na libovolné buňky těla. Schopnosti získaných buněk prověřili tak, že je voperovali do varlat myšáků s defektním imunitním systémem. V myším »živém inkubátoru« vznikaly například buňky lidské oční sítnice, kosti, chrupavky nebo svaloviny. Tak se nám otvírá cesta k tomu, aby lékaři jednou mohli vypěstovat pacientům náhradní buňky pro »opravu« infarktem poškozeného srdečního svalu, pro zhojení poraněné míchy či pro obnovu krvetvorby v nemocné kostní dřeni. Náhradní buňky přitom budou vypěstovány »přeškolením« vlastní buňky pacienta a jeho tělo je bez potíží přijme.
José Cibelli přesto varuje před přehnaným optimismem: „Naše práce přinese užitek až příštím generacím." Mnozí experti upozorňují i na odvrácenou tvář korejského úspěchu - akutní nebezpečí využití nových poznatků pro tvorbu lidských klonů.
zdroj: 21. století - VĚDA
sdílet