Děloha k pronajmutí?

__ADV__S pokračujícím rozvojem medicíny už přirozené početí není jedinou cestou k biologickému rodičovství. K novým fenoménům patří tzv. surogátní či zástupné nebo také hostitelské matky, ženy, které ve své děloze odnosí dítě počaté z cizího genetického materiálu. Nebo se dokonce samy nechají oplodnit cizími spermiemi a po porodu pak dítě předají rodičům, kteří z různých důvodů nemohou mít dítě přirozenou cestou.

Pro ženy, které přijdou o dělohu následkem rakoviny,  velkého myomu či komplikovaného porodu, je to jediná možnost, jak mít geneticky vlastní dítě. Také pro gay páry je to způsob, jak přivést na svět děti. Společnost si ovšem s institutem surogátního mateřství neví příliš rady. Proto je v mnoha státech nelegální nebo kolem něj panuje právní vakuum. Legálně připouští zástupné mateřství jen několik států.

Patří mezi ně například USA, Velká Británie, Izrael či Austrálie. V některých dalších zemích je akceptováno, ovšem bez jasného právního rámce.

Konkurz na matku
Typická surogátní matka je žena, která má děti i manžela, je rodinný typ a její pohnutky jsou jiné než finanční. Dítě po porodu bez komplikací předá rodičům a s dítětem je i nadále v kontaktu. Proces výběru potenciálních matek je totiž mimořádně přísný. V zemích, kde je surogátní mateřství legální, se jeho zprostředkováním zabývají specializované agentury, které dodržují jasná pravidla směřující k jedinému, minimalizovat rizika pro všechny zúčastněné strany.

Například britská nezisková organizace COTS, která zprostředkovává kontakt mezi potenciálními matkami a rodiči, uplatňuje při hledání matek následující zásady:

- Surogátní matka musí mít alespoň jedno dítě, které vychovává, a její hlavní motivací nesmí být peníze, ale touha pomoci neplodnému páru.
- Akceptovatelný věk je někde mezi 20 až 38 lety. Žena musí být bezúhonná, absolutně zdravá a žít zdravým životním stylem.
- Těhotenství a porody, které absolvovala, samozřejmě musely probíhat bez problémů.
- Kouření, drogy či pravidelné užívání léků nepřicházejí v úvahu. Žena nesmí být ani v tíživé životní či finanční situaci a ani v její minulosti by se neměly objevovat závažné krize, tragické události, deprese apod.

Pokud žena vyhovuje těmto základním kritériím, musí ještě projít sérií náročných psychologických testů, při kterých se zkoumá její motivace, očekávání, postoje její rodiny apod. Žena, která neprožila těhotenství,  nepřipadá jako surogátní matka v úvahu, protože není schopná racionálně posoudit, k čemu se vlastně zavazuje,  a navíc riziko, že by si dítě chtěla ponechat, je příliš vysoké. Obdobná kritéria pro výběr surogátních matek uvádí na svých internetových stránkách naprostá většina zprostředkovatelských agentur.

Podle COTS to v praxi znamená, že pouze jedna uchazečka z deseti složitým prověřovacím procesem projde.

Porod za peníze
Velmi diskutovanou otázkou okolo surogátního mateřství jsou samozřejmě peníze. Finanční stránka věci ale podle všeho skutečně není tím hlavním, co ženy motivuje. Z výzkumu britské City University vyplývá, že  většina surogátních matek měla pro své rozhodnutí různé důvody nefinančního charakteru, například že chtěly pomoci bezdětnému páru, že jim tento prožitek přinesl zvýšené sebevědomí a že jim těhotenství samotné přináší dobrý pocit. Většina surogátních matek, které se výzkumu zúčastnily,  pak uvádí, že po porodu netrpěly žádnými závažnými depresemi a že porodit dítě jinému páru pro ně byla velmi pozitivní zkušenost. Nedá se ovšem říct, že peníze nehrají v surogátním mateřství vůbec žádnou roli. Různé zdroje udávají, že matky inkasují od 10 do 30 tisíc dolarů za jedno těhotenství. Tato odměna je ale většinou definována jen jako kompenzace opodstatněných nákladů a rizik, která žena podstupuje, protože surogátní mateřství založené na čistě komerční bázi je například v Británii, ale i v některých státech USA nelegální.

Problémy s předáváním
Advokát Joan Lunden odhaduje, že se od sedmdesátých let v USA narodilo surogátním matkám asi 35 tisíc dětí, ale pouze v necelých dvaceti případech se stalo, že se matky nechtěly dítěte vzdát. Soud většinou prohrály. V praxi jsou mnohem  častější problémy opačného charakteru. Asi v šedesáti případech se v USA stalo, že si celou věc rozmyslel neplodný pár, ať už z důvodů postižení dítěte, rozvodu apod. V těchto případech většinou prohráli soud potenciální rodiče. V Británii, kde se každoročně narodí surogátním matkám okolo 50 dětí, jsou zkušenosti obdobné.

Neznamená to ale, že matka dítě předá a už ho nikdy nevidí. V mnoha případech se během těhotenství mezi neplodným párem a matkou nebo dokonce celou její rodinou vytvoří silné pouto. Není výjimkou, že neplodný pár bývá u porodu dítěte a nadstandardní vztahy přetrvávají i po narození dítěte. Matka je pak i nadále v kontaktu s dítětem a rodiny mezi sebou udržují přátelský kontakt.

Jak je to v Čechách?
"V Čechách je situace kolem surogátních matek poměrně jednoduchá. Zákon to neumožňuje. Darovaná vajíčka musí být ze zákona anonymní. Surogátní matka ale ví, čí dítě v sobě nosí, takže o anonymitě nemůže být řeč," říká Jan Šulc, vedoucí lékař centra reprodukční medicíny Gest.

"Teoreticky by snad šlo, aby se žena nechala oplodnit spermiemi cizího muže a dítě jemu a jeho partnerce  po porodu předala v rámci adopce, ale z praxe takový případ neznám," dodává.

Karel Řežábek ze Sekce asistované reprodukce doplňuje: "Kromě zákonem jasně stanoveného anonymního dárcovství vajíček je tu ještě další závažná překážka. Podle českého práva je matkou dítěte žena, která dítě porodí, a žádná smlouva či dohoda, kterou by žena před porodem udělala s potenciálními rodiči, není právně vymahatelná."  "Osobně si ale myslím, že zákon by měl surogátní mateřství umožňovat. Pomohlo by to ženám, které jsou ve velmi tíživé životní situaci."

Podle dostupných informací z Ministerstva zdravotnictví se v současné době sice  připravuje nová právní norma pro metody asistované reprodukce, ale právní vymezení podmínek využití náhradní matky v ní zatím není.

zdroj: ZdraviWeb.cz