Děložní myomy

Myomy jsou často klinicky zcela němé - asymptomatické. Jsou potom
náhodným zjištěním při pravidelné gynekologické prohlídce nebo
ultrazvukovém vyšetření (menší či na zadní stěně děložní uložené myomy
jsou patrné pouze při ultrazvuku prováděném vaginálně). Myom lze
diagnostikovat i pomocí CT nebo magnetické rezonance, tato vyšetření se
však využívají jen výjimečně. Běžné gynekologické palpační vyšetření
nemusí ve všech případech (zejména u obézních pacientek) myomy odhalit.
Podle umístění myomů ve vztahu k jednotlivým vrstvám děložní stěny se
rozlišují myomy podslizniční (subserózní, vyklenující se do dutiny
děložní), intramurální (zajímající významnou část děložní stěny -
myometria) a subserózní (expandující z dělohy navenek do dutiny břišní).

Typickými příznaky ve spojitosti s myomy jsou obtíže krvácivé - tedy
různé formy nadměrného děložního krvácení (velmi silné či prodloužené
menses, krvácení i mimo cyklus apod.). S tím je často druhotně spojena
chudokrevnost neboli anémie. Myomy se mohou projevovat i pánevní bolestí
(podbřišku či zad, při menses i mimo cyklus, při pohlavním styku),
obtížným či častým močením, pocitem oteklého podbřišku a nadmutí, zácpou
apod.

Děložní myomy jsou dávány do souvislosti také s poruchami plodnosti
(sterilita, potraty) a řadou komplikací těhotenství a šestinedělí.
Neplodnost těchto žen může být mj. způsobena zhoršenou možností embrya
usídlit se v dutině děložní. Tento faktor je významný zejména u myomů
podslizničních a intramurálních, které se částečně vyklenují do dutiny
děložní nebo výrazně narušují architektoniku a celkovou funkci orgánu.
Tento druh myomů je také označován jako možná příčina opakovaných
potratů. Těhotenství v myomatózní děloze může být komplikováno krvácením
a bolestmi, potratem nebo předčasným porodem, nekrózou či torzí myomu,
horší funkcí dělohy při porodu a tedy častější nutností operačních
porodů, krvácením či zánětlivými komplikacemi v šestinedělí apod.

Léčba myomů je, kromě jejich velikost, počtu a uložen, dána především
věkem ženy e jejími plány na těhotenství. Zatímco u žen po 40. roku věku
je stále dominantní léčbou myomatózní dělohy její operační odstranění
(hysterektomie), u žen mladších ve fertilním věku dnes existuje celá
škála konzervativních, dělohu šetřících postupů. V některých případech
je však léčba nelehká a je nutno kombinovat více metod. Kromě léčby
symptomatické (léčba anémie preparáty železa, terapie krvácení
hemostyptiky, uterotoniky či Ascorutinem) lze z farmakologické léčby ke
zmenšení myomů použít léčbu hormonální (agonisté gonadoliberinu). Efekt
této terapie je však bohužel pouze dočasný a vzhledem k jejím nežádoucím
účinkům ji nelze užívat dlouhodobě. Užíváme ji tedy většinou jako
„předléčbu“ před operací. Chirurgické odstranění myomu z dělohy se
nazývá myomektomie nebo enukleace myomu. Lze ji provést z klasického
otevřeného řezu (laparotomicky), laparoskopicky, hysteroskopicky,
případně (ve výjimečných případech) vaginálně. Záleží na velikosti
myomu, jeho uložení a v neposlední řadě na zkušenostech pracoviště a
operatérů. V posledních letech bylo vypracováno několik méně invazivních
postupů léčby myomů, majících za cíl jejich zmenšení a ústup příznaků
(embolizace děložních tepen, laparoskopická koagulace či disekce
děložních tepen, laparoskopická myolýza a další). Dosavadní výsledky
těchto nových metod jsou slibné, jejich použití je však zatím uvážlivě
indikovat a zvažovat jejich výhody a nevýhody oproti léčbě klasické.

Více o diagnostice a léčbě myomů na adrese: www.myomy.euweb.cz

As. MUDr. Michal Mára, CSc