Děložní myomy a poruchy plodnosti

Děložní myomy a poruchy plodnosti - obrázek
Děložní myomy a poruchy plodnosti - obrázek

 

Myomy dělohy jsou nezhoubnými nádory, které vznikají z buněk hladké svaloviny (leiomyomy), mají expanzivní růst a často deformují dělohu do velmi bizarních tvarů. Jsou solitární nebo mnohočetné, malé od několika milimetrů až po obrovské (10 i více centimetrů), vystupující z malé pánve vysoko do dutiny břišní. Příčina jejich vzniku je nejasná, podílejí se mj. faktory hormonální, genetické, rasové a další. Výskyt myomů u žen do 50 let je velmi vysoký (dle některých zdrojů až 50%), u adolescentek zcela výjimečný, u žen do 30. roku zřídkavý, nad 30 let věku již poměrně častý. Klasické leiomyomy (nádory z hladké svaloviny) se patrně nikdy nezvrhávají, zhoubnou variantou leiomyomu je sarkom dělohy, kdy však maligní potenciál tumoru je přítomen již od počátku jeho objevení.

Myomy jsou často klinicky zcela němé - asymptomatické. Jsou potom náhodným zjištěním při pravidelné gynekologické prohlídce nebo ultrazvukovém vyšetření (menší či na zadní stěně děložní uložené myomy jsou patrné pouze při ultrazvuku prováděném vaginálně). Myom lze diagnostikovat i pomocí CT nebo magnetické rezonance, tato vyšetření se však využívají jen výjimečně. Běžné gynekologické palpační vyšetření nemusí ve všech případech (zejména u obézních pacientek) myomy odhalit. Podle umístění myomů ve vztahu k jednotlivým vrstvám děložní stěny se rozlišují myomy podslizniční (subserózní, vyklenující se do dutiny děložní), intramurální (zajímající významnou část děložní stěny - myometria) a subserózní (expandující z dělohy navenek do dutiny břišní).

Typickými příznaky ve spojitosti s myomy jsou obtíže krvácivé - tedy různé formy nadměrného děložního krvácení (velmi silné či prodloužené menses, krvácení i mimo cyklus apod.). S tím je často druhotně spojena chudokrevnost neboli anémie. Myomy se mohou projevovat i pánevní bolestí (podbřišku či zad, při menses i mimo cyklus, při pohlavním styku), obtížným či častým močením, pocitem oteklého podbřišku a nadmutí, zácpou apod.

Děložní myomy jsou dávány do souvislosti také s poruchami plodnosti (sterilita, potraty) a řadou komplikací těhotenství a šestinedělí. Neplodnost těchto žen může být mj. způsobena zhoršenou možností embrya usídlit se v dutině děložní. Tento faktor je významný zejména u myomů podslizničních a intramurálních, které se částečně vyklenují do dutiny děložní nebo výrazně narušují architektoniku a celkovou funkci orgánu. Tento druh myomů je také označován jako možná příčina opakovaných potratů. Těhotenství v myomatózní děloze může být komplikováno krvácením a bolestmi, potratem nebo předčasným porodem, nekrózou či torzí myomu, horší funkcí dělohy při porodu a tedy častější nutností operačních porodů, krvácením či zánětlivými komplikacemi v šestinedělí apod.

Léčba myomů je, kromě jejich velikost, počtu a uložen, dána především věkem ženy e jejími plány na těhotenství. Zatímco u žen po 40. roku věku je stále dominantní léčbou myomatózní dělohy její operační odstranění (hysterektomie), u žen mladších ve fertilním věku dnes existuje celá škála konzervativních, dělohu šetřících postupů. V některých případech je však léčba nelehká a je nutno kombinovat více metod. Kromě léčby symptomatické (léčba anémie preparáty železa, terapie krvácení hemostyptiky, uterotoniky či Ascorutinem) lze z farmakologické léčby ke zmenšení myomů použít léčbu hormonální (agonisté gonadoliberinu). Efekt této terapie je však bohužel pouze dočasný a vzhledem k jejím nežádoucím účinkům ji nelze užívat dlouhodobě. Užíváme ji tedy většinou jako „předléčbu“ před operací. Chirurgické odstranění myomu z dělohy se nazývá myomektomie nebo enukleace myomu. Lze ji provést z klasického otevřeného řezu (laparotomicky), laparoskopicky, hysteroskopicky, případně (ve výjimečných případech) vaginálně. Záleží na velikosti myomu, jeho uložení a v neposlední řadě na zkušenostech pracoviště a operatérů. V posledních letech bylo vypracováno několik méně invazivních postupů léčby myomů, majících za cíl jejich zmenšení a ústup příznaků (embolizace děložních tepen, laparoskopická koagulace či disekce děložních tepen, laparoskopická myolýza a další). Dosavadní výsledky těchto nových metod jsou slibné, jejich použití je však zatím uvážlivě indikovat a zvažovat jejich výhody a nevýhody oproti léčbě klasické.

Autor: as. MUDr. Michal Mára, CSc.