Dětská duše není něžná, není jemná a nemusí být vůbec krásná. Snad můžeme říci, že je čistá. Rozumí se: nepopsaná, nezformovaná. Zatím je krutá jednoduchostí pojímání světa. „Proč máš krátkou ručičku – protože jsi mrzák?“ Není za tím nic zlého, ni záludného, jen přímé, černobílé dětské vidění světa. Strašně záleží na tom, jaké budou na čistých stránkách zápisy.
Nejhorší je to, když k tělesné síle a praktické sociální vyspělosti zůstane ta přímočaře krutá dětská duše. Zatím to jde. Trpí jen spolužáci. Každá třída má svého tlustého premianta s brejličkami, do kterého se ostatní duševně i tělesně strefují. Dětská duše žádá přímost. Snese i tvrdé postoje, ale jednoduše spravedlivé a čestné. Proto ta „úspěšnost“ různých chlapeckých internátních škol. Jde ale o třaskavinu v rukou vychovatelů. Pod rouškou přímosti a spravedlnosti je možno vtiskovat do nepopsaných stránek dětské duše fašismem zavánějící názory a postoje.
Tohleto zapisování do dětské duše je strašně důležitý úkol všech, kteří se s dětmi denně setkávají. Rodina by jim měla vepsat správné vzorce vztahů mezi rodiči a dětmi. Měla by naučit něco o hodnotě lidské práce a jí získávaných hodnot. Měla by ukázat nutnost obětovat se, ustupovat a rozdávat se v zájmu udržení smečky pohromadě. Moc v takovém zapisování pomáhá hodně početná rodina a zvířecí členové rodiny. To umožňuje pěstovat lásku – jako odměnu za obětování a odpovědnost.
A co škola? Ta by měla do duše zapisovat toleranci. To, čemu se učeně říká patřičné sociální vzorce. Lidově řečeno: jak se správně chovat k druhým, jak komunikovat s lidmi, jak nezůstat sám jako odstrkovaný ani jako odstrkující. Je nutno všemi prostředky potírat hlavně tendence k týrání slabších, nositelů jiné barvy pleti, jiného náboženství a jiného názoru. Zardousit šikanu v každé podobě. Strašně těžký úkol v čase, kdy svět okolo dítěte tvrdí, že nejlepší je ten, kdo má nejtvrdší ránu, největší pistoli a nejlepší auto, i když kradené. Kdy ideálem není být čestný, ale úspěšný, přičemž obě tyto vlastnosti se často vylučují.
Další obtíž vyplývá z toho, že pro vychovatele jsou modely dětských skupin postavené na hierarchii fyzické síly velmi pohodlné. Je to jedna z nejhorších věcí, která se vychovateli může přihodit, protože škody napáchané na dětské duši tímto typem výchovy, nebo spíše zrůdné samovýchovy, vedou k přípravě členů budoucích gangů.
Takže pozor, páni učitelé, nepíšete jen deklasifikačních archů a na tabule, ale i do dětských duší. Víte to?
Zdroj: Rady venkovského lékaře, kapitola 61
doc. MUDr. Ivan Novák, CSc.
sdílet