Facka ve škole

Facka ve škole - obrázek
Facka ve škole - obrázek

Slovo dětského lékaře v éře týraných dětí zazní kacířsky: Správně silná a správně mířená facka ani ve škole nemusí být vždy na škodu. Opomiňme, že nešlo o facku, ale plácnutí pravítkem. Budeme mluvit o facce. Pan ministr školství se zachoval nejen jako politik, ale také jako otec a třeba si vzpomněl i na školní léta, kdy nepatříval možná k nejhodnějším žáčkům. Ale mám obavy, že výstup bude nějaký zcestný. Bude se připravovat nějaká zákonná nebo podzákonná norma určující, kdo smí fackovat, dále kdy, kde, koho a silou kolika kilopondů atd. To jsou hlouposti.

Já bych to nechal na domluvě rodičů s pedagogem. „Paní učitelko, my vás známe, jste rozumná žena, známe i toho našeho hošíčka, takže mu ji prosím, až to nepůjde jinak, klidně bouchněte“. Jiní rodiče si nebudou přát, aby na jejich synky (ale dle mých zkušeností bych dcerky tak úplně nevyřazoval) nebyla vztažena ruka. Pak se ale musí smířit s tím, že jejich kázeňské přestupky budou řešeny cestou písemnou, snižováním stupňů za mravnost atd.

Ona taková facka občas padne i doma. Rodič je provokován, hecován a někdy mám dojem, že když nepadne jemně dávkovaný, ale štiplavý úder, nastává něco jako vychovatelovo selhání. Po dopadu plácnutí se naopak atmosféra uvolní, ratolest ví, že všechno má své meze, tatínkovi (mamince) je plácnutí trochu líto a trochu stydno, a vše se v dobré obrací. Všichni jsme ve škole zažili pedagogy, kteří občas nějaký ten tělesný trestík nasadili, a kupodivu nepatřili k těm méně oblíbeným.

Nemyslím, že by postoj podobný mému nahrával sadistům. Život je stejně odhalí. Navíc si myslím, že někdy je teror duševní a sadismus slovní týrající učitelova neoblíbence nebo šikanující samorosta vybočujícího z řad sluňáků horší než ta facka.

Přesouvat tresty ze školy domů? Ono to ani dost dobře nejde. Často pak v dítěti vzniká daleko větší pocit křivdy a ústrku než po řešení přímo na místě.

Ještě jedna věc zde musí být zmíněna. Zvláště odsouzeníhodné však by mělo být, je-li trest ponechán na vůli jiných dětí, k čemuž jsou občas učitelem nabádání – „však oni si to s tebou jistě vyřídí, až odejdu“. Jde o jedno z nejhorších křivení dětských charakterů a výchovu k davovému násilí. Takže fackovat? Těžká odpověď. Jako u mnoha věcí ve škole je i zde hlavně nutno, aby se učitelé, žáci a rodiče dobře znali, respektovali se (nemusí se milovat) a nezklamávali vzájemnou důvěru. Pak to půjde s fackou, ale i bez ní.

 

 

Zdroj: Rady venkovského lékaře, kapitola 55
doc. MUDr. Ivan Novák, CSc.

Témata: