Historie medicíny - První české lékařky

CCSPrvní dvě  Češky dosáhly aprobace již v roce 1880, ovšem  mimo území  Rakouska-Uherska,  kde  ženské  studium  na  vysokých školách, na rozdíl od některých jiných evropských zemí, nebylo ještě  otevřeno.  Anna   Bayerová  (1852-l924) Bohuslava Kecková   (1854-1911)  studovaly   ve  Švýcarsku,   kde  obě  studium  úspěšně  dokončily.  Ještě před nimi absolvovalo studium  21 žen.  Z toho  7 z Ruska, 4 z Ameriky, 4  z Velké Británie, 2 ze  Švýcarska a po jedné z Bulharska, Polska, Srbska a  Uher. Vůbec první ženou, která řádně vystudovala lékařství a dosáhla promoce, byla Elisabeth Blackwellová,  která promovala  v  lednu  1849 ve  státě New York. Že  šlo tehdy o událost  naprosto výjimečnou, dokazuje fakt, že  další   žena  promovala  až   po 18  letech.   Byla  to N. Suslovová v Curychu v roce 1867.

K  tomu,  aby  diplom  platil  na  území Rakousko-Uherska a umožňoval  tak  otevření  vlastní  praxe,  jej  bylo  třeba nostrifikovat.  A to  se  ukázalo být,  přes všechny  žádosti na ministerstvo kultu a vyučování a dokonce k soudnímu dvoru ve Vídni,  v tehdejším  Rakousko-Uhersku nerealizovatelné.  Nepřátelský postoj k možnosti vzdělání  žen zaujímala i naprostá většina členů  lékařské  fakulty.
 
Anna Bayerová řešila situaci tím, že odešla do Bavorska, kde se jí  podařilo získat povolení k  provozování praxe. V roce 1891 byl z podnětu  vídenského dermatologa I. Neumanna zřízen v Bosně  a Hercegovině  úřad státní  lékařky. Tato instituce měla napomoci  zlepšit zdravotní poměry  zejména u muslimské části obyvatel  země. Ženy -  muslimky totiž odmítaly  pomoc lékařů - mužů. Na místo první úřední lékařky  byla  navržena právě  Bayerová. Odjela do Bosny   a  byla zde na rozkaz  ministra Kallaye  skvěle uvítána.  Působila v  Dolní Tuzle a Sarajevu, ale brzy  na ní dolehly těžkosti způsobené místními poměry,  podnebím i konflikty  s místními úředníky. Bayerová  se  po  roce  místa  sama  vzdala  "z  rodinných a zdravotních důvodů". Po  jejím odchodu  vypsala zemská  vláda nový konkurs, jehož  výsledkem   bylo  přidělení  Bohuslavy Keckové do  Mostaru, hlavního města Hercegoviny. Přijela sem v lednu 1893 a zůstala zde prakticky až do roku 1911, kdy zemřela.
  
Kecková  musela   zpočátku  těžce  bojovat   s  nedůvěrou a předsudky.  Ženské  obyvatelstvo,  "zvláště  pak  Turkyně zpočátku mě samé, jakož i  mým receptům s  nedůvěrou vstříc přicházely  a mým  nařízením se  velice nerady,  anebo vůbec nepodrobovaly", dozvídáme se z dopisů, které se dochovaly ve Zdravotnickém  muzeu. Dopisy obsahují i řadu cenných údajů o tamním muslimském obyvatelstvu  a  jeho rodinném životě, způsobu bydlení, oblékání  a  stravování,  zvycích i náboženských  představách.  Svým  jednáním  a  především léčebnými   výsledky  si  doktorka  Kecková  u místního obyvatelstva postupně získala důvěru.  Jistě k tomu přispěla i skutečnost,  že doktorce Keckové  svěřil léčení  své mladé  ženy i muslimský církevní hodnostář Mufti Ali effendi Džabiči.

Lékařskou problematiku zpracovávala ve formě pravidelných výročních zpráv.  Zdravotní stav obyvatelstva, zvláště žen, nejlépe naznačuje statistika z výroční zprávy  za rok 1899. Z celkem 1127  nemocných, které  v tomto  roce ošetřovala, připadalo  202  případů  na  choroby  pohlavních orgánů, 144 zažívacích orgánů,    86   dýchacích   orgánů,  54  kožních onemocnění,  42  infekčních  nemocí,  39  případů  syfilidy, následovaly nemoci  močového  ústrojí, skrofulosa, tuberkulosa,  rachitis  a  další.  Jak sama  Kecková  píše v jednom  z dopisů:  "Jaký rozsah zde mají  rozličné nemoci ženské, zvěděla jsem teprve časem, když jsem si byla získala přátelskou důvěru zdejších žen, zvláště mohamedánek."

V  posledních letech onemocněla  Kecková cukrovkou a jezdívala se léčit  do Čech.  V roce  1911 zde zemřela.
  
Anna Honzakova (1875-1940)První  ženou, která  získala diplom  na pražské  lékařské fakultě,  byla  až  Anna   Honzáková   (1875-1940).  Jejím předchůdkyním  se nepodařilo  ani  nostrifikovat  diplomy získané na zahraničních univerzitách. Doba se však přece jenom  měnila.   Rigidní  postoj  lékařské  fakulty  však přetrvával  i  v  roce 1895, kdy Honzáková  začala  studovat. Nelibost  vyjádřil  i  Spolek  českých  mediků.  Nepřátelský postoj  k  možnosti  řádného ženského  studia  neprojevili  pouze  tři profesoři - Maydl, Janovský a Reinsberg - a to nestačilo.

Honzáková  proto  začala   studium  jako  hospitantka  na pražské  německé  univerzitě.  Teprve  po  dvou letech mohla přestoupit  na  českou  fakultu.  Nebylo jednoduché překonat averzi a  nevlídné přijetí a dosáhnout  u profesorů i kolegů změny   odmítavého  stanoviska.   Po  dalších   dvou  letech Honzákovou   a  její   dvě  kolegyně   vybídl  dvorní   rada Bělohoubek,  aby  si  vyžádaly  audienci  přímo  u  ministra vyučování  ve Vídni.  Přijal je  sekční šéf  dr. Hartel, muž osvícený  a pokrokový,  který jim  slíbil všemožnou podporu. Svůj slib splnil rok na to, když sám již byl ministrem.

15. září 1900 byl vydán výnos, kterým se připouštěly ženy k řádnému  studiu  lékařství  a  dosavadním  hospitantkám se povolovalo  započítat odposlouchané  přednášky a  cvičení do řádného studia. Tak mohla  být Anna Honzáková 17.března l902 po úspěšném složení všech  zkoušek v aule Karolina promována jako první žena na doktora veškerého lékařství.
 
Honzáková nastoupila jako elévka na chirurgickou kliniku u profesora Maydla, ale předčasná  Maydlova smrt ji donutila na vědeckou kariéru  rezignovat.  V  roce 1905  si otevřela v Praze  soukromou ordinaci,  kde pak  pracovala jako ženská lékařka  35  let. Mezi  její pacientky patřila i E. Krásnohorská, J. Náprstková, H. Kvapilová a mnohé další.

V letech  následujících po promoci první  ženy na pražské lékařské fakultě se každým rokem  k řádnému studiu hlásilo 6 - 10  posluchaček. Tak  tomu bylo  až do  roku 1910/11,  kdy jejich počet  stoupl na 23. K  radikálnímu zvýšení počtu žen studujících  lékařství  došlo  v  letech  1914/15,  zřejmě v souvislosti  s počátkem  l. světové války.  Tehdy se počet přehoupl přes stovku a čísla se pak již stále zvyšovala.

 

zdroj: ZdravCentra