Jak pomáhá zákon těhotným ženám a matkám

Zákonná opatření ukládají zaměstnavateli zajistit, aby těhotná zaměstnankyně pracovala na takovém pracovišti a vykonávala takové práce, které by neohrozily zdárný průběh jejího těhotenství a nerušený vývoj plodu. Vyhláškami jsou určena zaměstnání a práce, které těhotná nesmí vykonávat, a to bez újmy na výši jejího předchozího výdělku. Proto zaměstnavatel nesmí dovolit, aby těhotná pracovala v nočních směnách a při pracích s rizikem. Pokud tak dosud bylo, musí těhotnou přeřadit na jiné pracoviště. Zaměstnavatel by měl respektovat stav zaměstnankyně (a obvykle tak činí) a poskytne jí náhradní práci.


Žena z důvodů těhotenství nebo mateřství nesmí být ze zaměstnání propuštěna. Ženám nesmí být odepřena další mateřská dovolená a musí jí být zachována příležitost zaměstnání po jejím skončení.


Zaměstnavatelé (právnické i fyzické osoby, které zaměstnávají fyzické osoby v pracovněprávních vztazích) jsou povinni řídit se ustanoveními Zákoníku práce. Ačkoli někteří soukromí podnikatelé tvrdí, že Zákoník práce se týká pouze státních organizací, není to pravda. Zákoník práce se týká všech, tedy státních i soukromých zaměstnavatelů. Na druhé straně i zaměstnanci musí znát a respektovat svoje povinnosti.


Zákoník práce upravuje zvláštní pracovní podmínky žen a poskytuje zvýšenou ochranu jednak ženám obecně, jednak těhotným ženám a matkám malých dětí. Současně ukládá zaměstnavatelům povinnost zřizovat, udržovat a zlepšovat hygienická a jiná zařízení pro ženy.


Poslání ženy jako matky a zvláštnosti jejího organismu nedovolují ji zaměstnávat některými pracemi. Proto Zákoník práce v § 150 vymezuje práce, které jsou ženám zakázány.


Převedení na jinou práci (§ 153 Zákoníku práce)


(1) Koná-li těhotná žena práci, která je těhotným ženám zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. Požádá-li těhotná žena pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět.


(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o matkách do konce devátého měsíce po porodu a ženách, které kojí.


(3) Dosahuje-li žena při práci, na niž byla převedena, bez svého zavinění nižšího výdělku než na dosavadní práci, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle předpisů o nemocenském pojištění.


Pracovní cesty a přeložení (§ 154 Zákoníku práce)


(1) Těhotné ženy a ženy pečující o děti do věku osmi let smějí být vysílány na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem; přeložit je může zaměstnavatel jen na jejich žádost.


(2) Ustanovení předchozího odstavce platí i pro osamělou ženu pečující o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let.


Rozvázání pracovního poměru (§ 155 Zákoníku práce)


Výpovědí může zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní a se zaměstnankyní trvale pečující o dítě mladší než tři roky jen zcela výjimečně v případech uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) a b) a v § 53


Úprava pracovní doby (§ 154 Zákoníku práce)


(1) Zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám žen pečujících o děti.


(2) Požádá-li žena pečující o dítě mladší než 15 let nebo těhotná žena o kratší pracovní dobu nebo o jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět její žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody (§ 86); přitom zaměstnavatel postupuje v součinnosti s příslušným odborovým orgánem.


(3) Zaměstnavatel nesmí zaměstnávat těhotné ženy a ženy, které pečují o dítě mladší než jeden rok, prací přesčas.


Mateřská dovolená (§ 157 Zákoníku práce)


(1) V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě náleží zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 28 týdnů; porodila-li zároveň dvě nebo více dětí nebo jde-li o zaměstnankyni osamělou, náleží mateřská dovolená po dobu 37 týdnů.


(2) Mateřskou dovolenou zaměstnankyně nastupuje zpravidla od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem..


(3) Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař, náleží mateřská dovolená ode dne jejího nástupu až do uplynutí doby stanovené v odstavci 1. Vyčerpá-li však zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů z jiného důvodu, poskytne se jí mateřská dovolená ode dne porodu jen do uplynutí 22 týdnů, popřípadě 31 týdnů, jde-li o zaměstnankyni, která porodila zároveň dvě nebo více dětí nebo o zaměstnankyni osamělou.


(4) Jestliže se dítě narodilo mrtvé, náleží zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 14 týdnů.


(5) Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena (§ 160 odst. 2) před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.


Porodné


Porodné je dávka, kterou se matce jednorázově přispívá na náklady, související s narozením dítěte. Na porodné má nárok matka dítěte. Při poskytnutí dávky není zkoumán příjem rodiny. O tento nárok se musí přihlásit do jednoho roku dítěte, poté nárok zaniká. V případě, že matka zemře má nárok na tuto dávku její manžel. Na porodné má nárok i žena, které převzala do péče nahrazující péči rodičů dítě mladší jednoho roku. O porodné jako o ostatní zde jmenované dávky žádají rodiče na předepsaném tiskopisu u místního okresního úřadu. Při narození jednoho dítěte má matka nárok na porodné v absolutní částce Kč 8450,-.


Následující tabulka názorně zobrazuje porodné u více než jednoho dítěte.
























1 dítě


8 450


2 děti


20 280


3 děti


50 700


4 děti


67 600


5 dětí


84 500



Tab. č. 1 – Výše porodného platí od 1. 10. 2001



Rodičovská dovolená (§ 158 Zákoníku práce)


K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let.


Přestávky ke kojení (§ 161 Zákoníku práce)


(1) Matce, která kojí své dítě, je zaměstnavatel povinen poskytnout kromě přestávek v práci zvláštní přestávky ke kojení.


(2) Matce, která pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu, přísluší na každé dítě do konce jednoho roku jeho věku dvě půlhodinové přestávky a v dalších třech měsících jedna půlhodinová přestávka za směnu. Pracuje-li po kratší pracovní dobu, avšak alespoň polovinu stanovené týdenní pracovní doby, přísluší jí pouze jedna půlhodinová přestávka, a to na každé dítě do konce jednoho roku jeho věku.


(3) Přestávky ke kojení se započítávají do pracovní doby a poskytuje se za ně náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.


Z Knihy o matce a dítěti, která vyjde v tomto roce.

MUDr.Antonín Pařízek CSc.