__ADV__Porucha sexuální funkce může provázet ženu už od samotných počátků pohlavního života.
Mluvíme o tak zvaných poruchách primárních. Sem patří především trvale snížený zájem o sex, tedy něco, čemu se dříve říkalo frigidita – pohlavní chladnost. Každý člověk má snad už sudičkami v kolébce přiřčen určitý sexuální temperament. Zcela určitě se na svět rodí sexuálně chladný jedinec a z takového už nikdo nikdy jiskru vášně nikdo nevykřeše.
Primární poruchy
Mnohem častěji však frigidní ženu stvoří úzkostlivá ochranná výchova. Zejména matky, které se často právem obávají o sexuální osud své dcery, snaží se jí všechny okolnosti pohlavního styku náležitě zošklivit. Vedeny ušlechtilou snahou prevence životního “šlápnutí vedle” líčí dceři sexualitu jako něco příšerného. Muži jsou označováni za dobyvačné šelmy, pohlavní styk za utrpení.
Nemalou měrou k tomu může přispívat také ideologie mnohých náboženství, jejichž doktrína označuje sexuální abstinenci za “pohlavní čistotu”, čímž jednoznačně zařazují sex mezi záležitosti “nečisté”. Není divu, že tato indoktrinace pak považuje i jakékoliv dotyky na intimních místech za něco nepatřičného a odsuzuje nejen onanii, ale často i hygienická opatření a skutečnou tělesnou čistotu. Není divu, že tato úchylná výchova je pak pravou líhní případů primární sexuální chladnosti a nezájmu.
Sekundární poruchy
Sekundární porucha sexuálních funkcí nastává až po určité době bezporuchového pohlavního života. Příčinou mohou být zhoršené partnerské vztahy nebo nějaká nemoc, která nemusí vždy s pohlavními orgány bezprostředně souviset. Zejména v oblasti partnerských vztahů zde bývá často zaměňována příčina a následek. Mnohé rozvodové soudy přijímají argumentaci, že sexuální nesoulad je příčinou manželských hádek, zatímco příčina je právě opačná – partnerské rozepře jsou pravým důvodem poruch sexuálního života. Stejným způsobem by se pak měla ubírat i léčba a místo sexuálních poruch upravovat především partnerské vztahy a posilovat vzájemnou toleranci ve všech oblastech společného života, nejen intimního.
Porucha sexuálních funkcí může být úplná, kompletní. Taková porucha představuje naprosté chybění některé fyziologické sexuální kvality, například poševního zvlhčení – lubrikace, nebo sexuálního vyvrcholení – orgasmu. Naproti tomu se někdy setkáváme i s poruchou částečnou, kdy se tento nedostatek projevuje jen za určitých okolností. Na vznik takovéto poruchy mohou mít vliv i změněné životní okolnosti, které se sexuálním životem zdánlivě vůbec nesouvisí, nebo různé stresující faktory. Například chybění lubrikace a orgasmu v případě sexuálních kontaktů v nezvyklém prostředí, za nepříznivých situací, při strachu z prozrazení nebo za nežádoucí asistence jiných osob.
Někdy se projevuje sexuální porucha pouze při kontaktu s určitým partnerem, zatímco při jakékoliv jiné aktivitě je dotyčná žena zcela bez problémů. Takovouto poruchu pak můžeme právem označit za selektivní, zatímco když na partnerovi nezáleží a porucha není vázána na určitý konkrétní partnerský vztah, jedná se o poruchu generalizovanou. Rozlišení těchto dvou typů sexuálních dysfunkcí je pochopitelně důležité při určování strategie léčby.
Ženy jsou vybíravější, aniž by to věděly
Je zajímavé, že právě selektivními, výběrovými, poruchami trpí častěji ženy než muži. Příčina toho, proč se sexuální porucha projeví právě při kontaktu s určitým partnerem, nemusí vždycky spočívat třeba v charakterových vlastnostech dotyčného, ale také v preferenci určitých sexuálních technik, typu dráždění apod. U některých mužů je možné zaznamenat např. naprostou absenci milostné předehry, jiní zase odmítají provádět dráždění zevních rodidel, malých stydkých pysků a poštěváčku, u dalších se můžeme setkat třeba s odmítáním orálního sexu. Takovéto okleštění sexuálního repertoáru může pak zejména u ženy výhradně klitoridálně dráždivé způsobit zcela zřetelnou selektivní sexuální poruchu, která může být hravě kompenzována, a tím vlastně “vyléčena” při kontaktu s jiným, ohleduplnějším a vynalézavějším partnerem. Výměnou partnera se tak někdy napraví i dlouhodobě léčené sexuální dysfunkce, zejména ty, které se týkají ženského orgasmu, jak bude ještě dále uvedeno.
Někdy se i v ženské sexuologii setkáváme s termínem sexuální výkonnost nebo sexuální potence. Její hodnocení však většinou postrádá objektivní kriteria. Často se také mění v průběhu života. Rozvoj ženských sexuálních funkcí vyžaduje podstatně delší časové rozpětí než dosažení stejné biologické kvality u muže. Zejména mladé dívky bývají často i několik let bez přítomnosti orgasmu, místo soulože dávají přednost objímání, mazlení, hlazení a takzvaným nekoitálním formám sexuální aktivity. U mnoha žen dochází k plnému rozvoji sexuální výkonnosti až ve věku kolem třiceti let, někdy i později. Paradoxně pak se někdy projeví druhý podobný vzestup až ve věku kolem klimakteria. Tento jev bývá někdy vysvětlován vymizením obav z nežádoucího těhotenství a odpadnutím starostí s menstruačním cyklem.
zdroj: MEDICINA.cz
sdílet