Dotaz z www.porodnice.cz
Má smysl uzavřít předmanželskou smlouvu?
To je otázka, kterou lze pojmout z různých stran, různých pohledů a ve světle různých názorů. Ti, na kom však nakonec leží tíha jejího zodpovězení, jsou výhradně osoby, kterých se to týká, muž a žena vstupující do manželství.
Názory na tzv. předmanželskou smlouvu se liší více z důvodů kulturních a tradičních než čistě právních. Předmanželské smlouvy jednoduše k některým kulturám neodmyslitelně patří, jsou vnímány jako symbol vyspělosti právního povědomí, a v jiných kulturách by naopak byly považovány za naprosto nepřijatelný projev cynismu a povýšení významu majetku nad osobní vztahy. V našem prostředí je institut předmanželské smlouvy vnímán někde na pomezí těchto dvou krajních pojetí. Rozhodně není masově odsuzován, ale na druhou stranu se ani nestal automatickou součástí příprav pro vstup do manželství.
Odpověď na základní otázku: »Předmanželská smlouva ano, či ne?« tedy především zní tak, že vždy záleží na konkrétních poměrech konkrétních osob vstupujících do manželství. Myslím, že sepsání předmanželské smlouvy rozhodně není možné odsuzovat jako projev nedůvěry v toho druhého či obavy o sebe sama. Předmanželská smlouva naopak symbolizuje určitý posun, který nastal ve společnosti za posledních 20 let. Do manželství vstupují mnohem častěji lidé ve zralejším věku, obvykle kolem 30 let, kdy již jsou ekonomicky aktivní, nabyli nějaké majetkové hodnoty, vzali si hypotéky, mají závazky a podobně. Dost často se tedy jedná o osoby, které si zvykly na osobní hmotnou a ekonomickou zodpovědnost a hlavně mají majetkové hodnoty, kterých nabyly před manželstvím. Naopak se snižuje počet osob, které do manželství vstupují v situaci, kdy nemají kde bydlet a vstupují do života s předpokladem, že vše budou nabývat pouze společně. Je tedy pochopitelné, že v uvedených případech si již budoucí manželé, i s ohledem na věk, v němž do manželství vstupují, osvojili určitou životní opatrnost, aniž by tím zároveň chtěli projevit jakoukoliv nedůvěru ve svého partnera.
Dále je nutné uvést, že důvodem pro uzavření předmanželské smlouvy nemusí být výlučně strach o »to svoje«, snaha omezit budoucího manžela v možnosti dispozice s »mým« majetkem, resp. nedůvěra v jeho spolehlivost, zodpovědnost. Předmanželská smlouva má například význam v případě, kdy manželé v rámci své investiční činnosti potřebují operativně disponovat s majetkem a případná nutnost činit úkony společně by rychlost transakce zbytečně brzdila. Proto vzniká potřeba ponechat právní úkony k dispozici s majetkem pouze na jednom z manželů. To platí i pro situace, kdy jeden z manželů často pobývá v zahraničí, ap. V takovém případě je předmanželská smlouva naopak projevem velké důvěry v toho druhého a víry, že ač sám disponuje společným majetkem, činí tak pro dobro obou.
Předmanželská smlouva může také sloužit jako ochrana jednoho z budoucích manželů, resp. případně budoucí rodiny, před podnikatelskými riziky druhého z nich. Pokud všechny věci, zejména nemovitosti, bude nabývat do vlastnictví pouze ten manžel, který nepodniká, eliminuje se tím riziko postihu majetku exekucí ap.
Důvody pro uzavření předmanželské smlouvy mohou být tedy různé a podle toho se mohou lišit také způsoby úpravy majetkových poměrů pro manželství. Budoucí manželé mohou například vymezit, že některé věci či závazky budou náležet pouze jednomu z manželů. Jak již bylo uvedeno výše, lze tím eliminovat dopad podnikatelského rizika jednoho z manželů na druhého, resp. zbytek rodiny. Také je možné vymezit vznik společného jmění manželů úplně nebo částečně ke dni zániku manželství. Tento způsob úpravy majetkový poměrů mezi manželi lze považovat za nejlepší pro různé důvody, které budoucí manžele k uzavření dohody vedou. Jinými slovy to znamená, že po dobu trvání manželství každý z manželů nabývá jmění pouze pro sebe (kromě věcí tvořících běžné vybavení domácnosti). Oba tedy mohou volně disponovat s majetkem, kterého nabyli za trvání manželství, a nepotřebují k tomu souhlas druhého manžela. Pro případ zániku manželství (smrt manžela, rozvod) se jmění, které v den zániku manželství náleželo jednomu a druhému manželovi, stává automaticky společným a v tomto stavu se vypořádá.
Uspořádání vztahů v rámci společného jmění manželů může být velmi praktickým nástrojem usnadnění nakládání se jměním, ale také jeho případného vypořádání pro případ rozpadu manželství a v neposlední řadě také eliminace rizika následků jednání jednoho z manželů. Zároveň je však nutné připomenout, že úpravu rozsahu společného jmění manželů lze realizovat také v průběhu manželství. Pokud tedy manželé nevyužili institut předmanželské smlouvy, není nic ztraceno, mohou tak učinit kdykoliv za trvání manželství.
Mgr. Nadežda Priečinská
advokátní kancelář Priečinská-Hanyk
sdílet