Michel Odent se narodil v roce 1930, původně pracoval jako chirurg a pouze sporadicky pomáhal s chirurgickým řešením operačních porodů, jako byly porodnické kleště a císařský řez. Během vojenské služby v Africe měl možnost pozorovat rozdíl mezi snahou afrických žen rodit vestoje nebo 
vsedě a pokyny evropských lékařů a porodních asistentek, aby porod probíhal vleže na zádech.
Jako chirurg začal později pracovat i v malé městské nemocnici v Pithiviers, nedaleko Paříže. Teprve v této nemocnici se začal hlouběji věnovat porodnictví. Byl inspirován Fredericem Leboyerem a stejně jako on hledal alternativy ve vedení porodu. V 80. letech vydává M. Odent své zkušenosti v knize Birth reborn (do češtiny přeloženo pod názvem Znovuzrozený porod).
Klade důraz na chování personálu porodnice, který musí mít na mysli vnímání plodu. Je na ženě, aby si našla ideální polohu, která je většinou vertikální. Vhodná je poloha v kleče se skloněnou hrudí, poloha modlitby. Porod má proběhnout v poloze v podřepu s oporou jedné nebo dvou osob. V této pozici dochází k maximálnímu vzestupu tlaku v malé pánvi a k relaxaci svalstva pánevního dna. Za porodu je nutné co největší omezení osob, které k rodičce nemají osobní vztah, rodička nesmí být vystavena mnoha pohledům. Ošetřující personál zastupuje porodní asistentka, která musí navázat s rodičkou pozitivní vztah, a to nejen psychický, ale nevhodný je i přímý tělesný kontakt kůže na kůži. Pokud si to rodička přeje, je přítomnost otce a rodiny vítána.
Ale upozorňuje na snahu savců o izolaci během porodu a z tohoto pohledu kriticky hodnotí přítomnost otce u porodu. Chová-li se otec pouze jako pozorovatel, pak prý může normální porod ztížit. Varuje před upovídanými muži, kteří projevují slovem vlastní úzkost a kterou přenášejí na své okolí, a dále před muži s nadměrně protektivním až vlastnickým chováním, kteří rodičku chtějí držet, masírovat nebo se s ní stále pouze mazlit. Žena potřebuje během porodu klid a ne stimulaci.
Prostředí, ve kterém žena rodí, se musí vybavením nábytku a barvami podobat civilně zařízenému pokoji. V průběhu kontrakcí má pacientka relaxovat v bazénu s teplou vodou, kde jsou kontrakce účinnější a méně bolestivé. Rodička nemá zadržovat křik. Je nutné, aby porod proběhl v přítmí a v tichu a aby se zabránilo nepříjemné stimulaci novorozence světlem a hlukem, na kterou není připraven a kterou nepříjemně vnímá. Dítě musí být okamžitě umístěno na břicho matky tak, aby mohlo být v kontaktu s „živým teplem její kůže“. Kůže musí být stimulována kontaktem kůže na kůži. Důležitý je pohled z očí do očí. Ruce mají být volné, aby mohlo dojít ke komunikaci ruce - ústa. Důraz je kladen na okamžité první přisátí. Pokud k němu nedojde, je nutné pokusy opakovat za několik hodin, kdy se uplatní efekt odloučení placenty. Pupečník má být přestřižen, až když dojde k zástavě jeho pulzace. Po porodu má být dítě stimulováno nejenom něžnými dotyky matky, ale také ostatních příbuzných přítomných při porodu. Je nutné minimalizovat aplikaci léků při porodu. F. Leboyer používání léků zatratil, M. Odent je výrazně omezil. Rooming-in s kojením podle potřeby (z angličtiny on demand) a kolébkou pro dítě je samozřejmostí.
Podle M. Odenta je CTG sledování nebezpečné, protože vede ke zvýšené četnosti operačních porodů. Zcela osobitý názor má M. Odent na ultrazvukové vyšetření. Sugestivně popisuje, že několik generací těhotných a jejich dětí bylo během posledních desetiletí “převálcováno” ultrazvukovými vlnami. Ultrazvukové vyšetření má podle něho nepříznivý vliv na vztah matky a plodu.
M. Odent se nezabývá porodnickou problematikou komplexně. Na jedné straně zlehčuje závěry klinických studií (“…ti, co rozumějí jedině číslům a mluví k nim jedině cifry na papíře…”), na druhé straně povyšuje vědecké práce, které potvrzují jeho vlastní argumenty. Nadmíru se věnuje subjektivním prožitkům ženy, a téměř nevěnuje pozornost nitroděložnímu stavu plodu. Předpokládá, že klidné prostředí okolo rodičky je zárukou dobrého nitroděložního zdraví plodu. Místo elektronického monitorování plodu nabádá k používání stetoskopu, nebo nanejvýše Doptonu, který je prý na rozdíl od běžného kardiotokografického přístroje bez negativního vlivu na plod. V knize Birth reborn zcela chybí hodnocení stavu novorozenců po porodu. M. Odent kritizuje metodu epidurální 
analgezie, a přitom používá zastaralé argumenty poplatné době
Kniha Birth reborn se stala ihned po svém vydání téměř kultovním dílem pro někdy až nesoudné zastánce alternativních způsobů porodu. V českém jazyce byla M. Odentova práce vydána v roce 1995, když překlad byl proveden nešťastným způsobem.
Nelehká práce průkopníků nakonec přinesla své plody. Počínaje 70. lety minulého století přestávají být v zahraničí porodní sály uzavřenými aseptickými provozy a otevírají se pro blízké rodinné příslušníky rodičky. Žena u svého porodu přestává být osamocena v obavách, úzkosti, v porodních bolestech, a nakonec i radost z narozeného dítěte má s kým sdílet. V České republice nastávají významné změny v porodnictví až po pádu „železné opony“, v 90. letech minulého století.
Z Knihy o matce a dítěti, která vyjde v tomto roce.
sdílet