V naší nově otevřené poradně odpovídáme na dotazy týkající se rodinného práva. Dnes bychom Vám rádi představili jedno z témat, které se věnuje nárokům neprovdané matky.
To, že otec dítěte má povinnost platit výživné na své dítě, je všeobecně známá skutečnost. Méně matek už ale ví, že pokud není za otce svého dítěte provdaná, může soud stanovit otci povinnost platit výživné nejen na dítě, ale i na matku, a zároveň má povinnost podílet se na úhradě nákladů souvisejících s těhotenstvím a narozením dítěte.
Občanský zákoník přiznává matce, která není provdaná za otce svého dítěte, několik nároků. Nezáleží na tom, zda spolu rodiče žijí, či nežijí. Otec dítěte je jednoduše povinen přispívat na výživu matky a je také povinen přispět jí na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Základním předpokladem je narození dítěte ženě, která není provdaná za otce dítěte a určení otcovství buď souhlasným prohlášením rodičů či soudní cestou. Určování otcovství je poměrně složitá otázka, které se budeme věnovat v některém z dalších článků, pro případné dotazy můžete využít právní poradnu zde.
Pakliže dítě ještě není narozené, může soud v některých případech nařídit muži, jehož otcovství je pouze pravděpodobné (tedy nebylo ještě určeno), aby výživné a příspěvek na úhradu nákladů poskytl i předem. Po pravděpodobném otci lze však tyto nároky požadovat jen do porodu dítěte (tedy žalobu je nutné podat ještě v době těhotenství matky). S ohledem na to, že otec je pouze pravděpodobný (soud zkoumá, zda se muž se ženou intimně stýkal v kritické době), soud výši nároků stanoví nižší, než kdyby otcovství bylo skutečně prokázáno. Jakmile se dítě narodí, musí být nejprve určeno otcovství a pak lze uvedené nároky vymáhat v plné výši proti najisto určenému otci.
Pojďme se nyní podívat blížeji na jednotlivé nároky, které neprovdaná matka má:
- Výživné pro matku po dobu dvou let od narození dítěte
V důsledku porodu a mateřství téměř vždy klesnou matčiny příjmy. Je tedy na otci, aby matce snížené příjmy pomohl vyrovnat. Výše výživného pro matku se posuzuje na základě několika faktorů. Na jedné straně jsou majetkové poměry a výdělečné možnosti otce a na druhé straně pak stojí odůvodněné potřeby matky a její vlastní příjmy. Obecně lze říci, že výši výživného soud stanoví tak, aby pokrylo odůvodněné náklady matky, samozřejmě s přihlédnutím k platebním možnostem otce. Soud tedy každou situaci posuzuje individuálně. Nárok na tento druh výživného má matka až do dvou let dítěte. Platí se zásadně v pravidelných (měsíčních) splátkách.
- Příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem
S těhotenstvím a porodem jsou mnohdy spojeny značné náklady. Jedná se například o výdaje na pořízení těhotenského oblečení, léků a lékařské péče, různých těhotenských testů, pobyt v nemocnici, jízdného do zdravotnických zařízení, atd. Otec dítěte má ze zákona povinnost matce na úhradu těchto nákladů přispět.
Kromě těchto dvou uvedených nároků má otec samozřejmě vyživovací povinnost i vůči narozenému dítěti (tedy klasické výživné na dítě). Tento nárok se posuzuje dle obecných ustanovení o výživném v § 910 a násl. občanského zákoníku. V rámci tohoto nároku lze požadovat i příspěvek na zakoupení kočárku, výbavičky pro dítě, atd.
Dobré je také vědět, že výživné lze požadovat i zpětně! Dlužné výživné může být určeno úhrnnou částkou, nebo splácené spolu s běžným výživným. Možnost zpětné úhrady výživného je možné využít zejména v případě, kdy otcovství bylo určováno soudně prostřednictvím zdlouhavého dokazování.
Výše uvedenými nároky zákon chrání neprovdanou matku a majetkové zájmy dítěte (i ještě nenarozeného). Řízení může být zahájeno pouze žalobou matky, respektive těhotné ženy. V žalobě musí být uvedeno, čeho se žena domáhá a musí být doložena důkazy (např. těhotenským průkazem, rodným listem dítěte, účtenkami, atd.).
Na závěr bych ještě ráda uvedla, že kromě povinností má každý otec i svá práva – podílet se na péči o dítě, stýkat se s ním, účastnit se důležitých rozhodování o dítěti, atd. Nelze po otci vyžadovat plnění jeho zákonných povinností a přitom mu odpírat jeho práva. Matka i otec jsou především rodiči svého dítěte a skutečnost, že spolu nežijí a netvoří pár, by nijak neměla ovlivnit jejich zájem zajistit dítěti spokojené a naplněné dětství, bez malicherných hádek rodičů.
Budete-li mít k uvedenému tématu nějaký konkrétní dotaz, můžete jej konzultovat v naší právní poradně zde.
Autoři: JUDr. Kateřina Preiningerová a JUDr. Jitka Korejzová
sdílet