Nešťastné registrace k porodu, jen pražský problém aneb daň za dobrou pověst…

těhotná žena
Zavedení tzv. registrace
k porodu není ničím jiným než snaha
o regulaci, aby se na matku
v předpokládané době jejího porodu
dostalo volné lůžko. Děje se tak zejména v pražských porodnických zařízení.
V Praze je celkem šest porodnických zařízení, ve třech se provádí nejvyšší
možná perinatologická péče (tzv. perinatologická centra). Registrace je tedy z důvodu (ne)volných
lůžkových kapacit, nikoho netěší, ani zdravotnický personál,
natož budoucí rodiče.

Proč během posledních pěti let toto opatření
vůbec spatřilo světlo světa? Nárůst
porodnosti, který v současné době dosáhl pravděpodobně svého vrcholu, se
na tomto jevu podílí jen částečně. Tím,
že odpadla dřívější povinná rajonizace (naštěstí), si dnes lidé mohou vybírat
porodnici zcela dobrovolně a podle svého přání. Z toho vyplývá, že
porodnická zařízení s nevyššími počty porodů jsou zařízení s velmi
dobrou pověstí. Pověst vzniká nejen na
základě porodnických výsledků, ale je dána i spokojeností těhotných a čerstvých rodičů s chováním
zdravotnického personálu, následuje pak verbální předání vlastních zkušeností.
V Praze ročně porodí téměř pětina žen (15 – 20 %) z celé populace těhotných v ČR!

Veřejnost je v dnešní době dobře
informována. Lidé přesně vědí o zázemí jednotlivých porodnic, jsou si vědomi, že týmy zdravotníků
z oborů neonatologie, anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny,
hematologie, interny, chirurgie,
klinické biochemie, mikrobiologie apod. mohou v případě i neočekávané
události zasáhnout a pomoci.

V posledních letech se téměř
třetina žen s mimopražským bydlištěm, které jsou zcela zdravé
(fyziologická těhotenství), pro pocit bezpečí rozhodla kvůli svému porodu
přijet do Prahy. Paradoxně řada porodnických zařízení v okolí
Prahy, zejména ve středních Čechách, téměř zeje prázdnotou. Stačí si najít na
internetu čerstvé statistické údaje. V některých středočeských porodnicích
porodí v průměru 2 až 3 ženy denně a porod je téměř slavnostní událostí.
Na druhé straně ve velkých pražských
centrech nejsou výjimkou dny, kdy přijde na svět i více než 20 dětí. Během posledních let lékaři a porodní
asistentky místo aby se soustředili jen svoji odbornou práci, často i
několikrát denně řeší organizační nouzi, kde najít volné lůžko pro matku a
dítě. V perinatologických centrech přibývají další problémy, a to
s často s extrémně rizikovými případy, kdy je ohroženo zdraví, nebo
dokonce život matky a/nebo jejího dítě. Pro tyto případy REGISTRACE NEPLATÍ.
V zájmu věci se závažně nemocní pacienti centralizují, ale i těch postupně
přibývá, rodí dnes častěji než dříve starší ženy a často velmi nemocné. Týmy
odborníků jsou sice připraveny, ale i zde

se často stává, že při kumulaci rizikových
případů chybí technické a nakonec i prostorové vybavení (volné ‑­ventilátory,
inkubátory apod.). Perinatologická centra si naštěstí vypomáhají, ale často na
úkor velké improvizace, která může postupem přejít v chaos a zmatky.

Proběhla již celá řada setkání
čelných pražských perinatologů. Jednají a stále na neutěšený stav
upozorňují. Existuje mnoho dokladů o
tom, jak odborná obec volá po pomoci
manažerů ve zdravotnictví. Opakovaně se
v nich upozorňuje na možná i závažná zdravotní na rizika. Výsledek?
Pražský magistrát i ministerstvo jen mlčí. Klidní politici i úřednici si bez velkého zájmu jen
pohodlně dále plní svoje šanony. Rozšíření lůžkové a
technické kapacity? Nejsou přece volné finanční prostředky. Porodnictví je z principu věci obor,
který nejtěsnějším způsobem stojí u zrodu nových generací lidí, a je jedním
z hlavních pilířů zdravotního systému každé vyspělé země. A jen holý zázrak, že ČR stále ještě drží
s rozvinutým světem trend ve výsledcích v péči o matku a dítě.

Doc. MUDr. Antonín Pařízek, CSc.