Odlišnosti v očkování dětí v Evropě a u nás - 2. část

Odlišnosti v očkování dětí v Evropě a u nás - 2. část - obrázek
Odlišnosti v očkování dětí v Evropě a u nás - 2. část - obrázek

Očkování proti virovému zánětu jater (hepatitida typu B)
Očkování proti virovému zánětu jater se postně v posledních letech zavedlo ve většině evropských zemí. U nás se stalo součástí očkovacího kalendáře v rámci pravidelného očkování od r 2001. V některých  zemích jako je Portugalsko, Holandsko, Norsko, Dánsko, se proti této nemoci očkuje jen přesně vymezený okruh rizikových skupin. Stejně je tomu např. i v Anglii. Všechny děti se neočkují ani ve Španělsku nebo Švýcarsku.
V Německu, Itálii, Francii je schéma očkování proti této nemoci až na drobné časové odchylky stejné jako u nás.
Očkování proti hepatitidě typu B se provádí současně s očkováním proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli kombinovanou vakcínou nebo sdruženým očkováním.

Očkování proti dětské přenosné obrně
Proti dětské přenosné obrně se v některých  zemích Evropské unie, včetně České republiky očkuje živou očkovací látkou, podávanou v podobě sirupu na lžičce. Děti většinou dostávají 3 dávky během prvních dvou let. V jiných zemích jako je Německo, Francie, Holandsko, Švédsko a Finsko se očkuje neživou inaktivovanou látkou podávanou v kombinaci s dalšími vakcínami (v jedné injekci spolu s očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, hemophilové nákaze typu b a případně i hepatitidě typu B, v podobě tzv. hexavalentní vakcíny nebo pentavakcíny) U nás se zatím používá osvědčený způsob tzv. kampaňovitého očkování, kdy jsou děti  během prvního a druhého roku života  dvakrát za sebou v odstupu 2 jarních měsíců (březen a květen) v celostátně stanovených termínech  zvány na  tuto vakcínu podávanou ,,na lžičce.“ Navíc pro dosažení  maximální proočkovanosti dětí  a jeho úspěšnosti se do našeho očkovacího  kalendáře  přidala ještě pátá dávka ve 13 letech podávaná většinou rovněž v jarním měsíci (nejčastěji květen).
V Německu probíhá očkování proti dětské obrně obvykle formou kombinované vakcíny (většinou společně s vakcinací proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli). Jde o neživou, inaktivovanou očkovací látku. Očkuje se ve 3.,4. a 5 měsíci, dále mezi 12.-15. měsícem.V období dospívání se děti přeočkovávají, a to mezi 11.-18 rokem.
Ve Francii jsou děti očkovány proti dětské obrně neživou, inaktivovanou očkovací látkou, která je součástí již zmíněné hexavaletní vakcíny, nebo pentavakcíny. Navíc se zde provádí přeočkování společně s očkováním proti tetanu, každých 10 let.
Také italské očkovací schéma používá inaktivovanou látku, která se podává ve 3. a 5. měsíci, dále mezi 11.-12. měsícem a u dětí starších 3 let.

Očkování proti spalničkám,příušnicím a zarděnkám
Toto očkování  u nás probíhá prakticky stejně jako v jiných evropských zemích. Obvykle se očkuje mezi 12. a 15. měsícem. U nás je to právě ve věku 15. měsíců. Kolem dvou let se děti u nás očkují ještě jednou, pro posílení obranyschopnosti organizmu proti původcům onemocnění, zejména pro posílení efektu proti spalničkám. Ze stejného důvodu k tomuto kroku přistoupily i mnohé další země Evropské unie. Posilující dávku očkovací látky se tam podávají v pozdějším věku, kolem 6.-13 let. Například v Německu se  základní očkování  provádí mezi 12. a 15. měsícem a posilující druhá dávka se aplikuje dítěti až v 6 letech. Ve Francii se druhá, posilující dávka aplikuje mezi 3. a 6.rokem, tak aby všechny děti byly do šesti let přeočkovány. V Itálii se druhá, posilující dávka aplikuje až kolem 11-12 let.
Dítě které bylo v Čechách kompletně naočkováno, včetně druhé, posilující dávky ve 2 letech, je dostatečně chráněno proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám a nemusí se mezi 6.-13. rokem  znovu očkovat, pobývá-li v jiné evropské zemi.

 

Z připravované knihy "Očkování a infekční nemoci u dětí", Grada 2005.

 

 

 

MUDr. Martin Gregora, dětský lékař