„Ukaž břicho!“ přivítaly mne redakční kolegyně po návratu z ultrazvuku srdíčka našeho drobečka. „Má břicho!“ uspokojivě mručely – dělaly, jako bych den předtím měla tak nanejvýš bříško vyklenuté jako třešinku. :-)))
Přivítání mne pobavilo, ale stejně jsem ještě myslí byla v těhotenské poradně, kam jsem s sebou tentokrát vzala i manžela. Říkala jsem si, že to zabere víc času než jindy, bude „toho“ víc vidět a také, že je to skvělá příležitost, abych manželovi napravila tu křivdu, že všechny pocity jsou zprostředkované a má je z druhé ruky.
Pravda, manžel vypadal trochu nesvůj – říkal něco o tom, že gynekologickou poradnu nenavštěvuje každý den…
S panem doktorem si padli hned do noty. „Už jste někdy viděl ultrazvuk?“ „Ano, jsem strojař a ultrazvukem se kontroluje kvalita materiálu.“ „No vidíte,“ usmál se pan doktor, „my tady dneska taky tak trochu budeme kontrolovat materiál.“
Takže pánové se již domluvili a já byla celá netrpělivá, až zase uvidím, jak nám miminko povyrostlo. Hlavice ultrazvuku mi krásně rejdila po břiše a na obrazovce se postupně ukazovaly končetiny i 
vnitřní orgány miminka. Tedy klobouk dolů – mně všechny bubliny a fleky přišly stejné.
V ordinaci bylo příjemně teplo a najednou jsem se přistihla, že mírně usínám! Při tom jsem slyšela, jak si manžel vypráví s panem doktorem, kde se jaký orgán na těle miminka nachází, kde je páteř, jak je všechno krásně vidět a ten úhel záběru a fokus… :-))))
Z polospánku mne vytrhla věta: „Chcete vědět pohlaví?“ Přesto, že jsme s manželem zajedno, že se chceme nechat překvapit, tak jsem na zlomek vteřiny zaváhala. Pomyslela jsem si: Necháme si to říct, ale nikomu to neprozradíme.
Vzápětí jsem tuto možnost zavrhla, a než jsem to stihla vyslovit, předběhl mne manžel: „Nechceme, chceme se nechat překvapit. Tedy, aspoň jsme se tak domluvili, viď?!“
Uf, spadl mi kámen ze srdce. Odolali jsme pokušení. Navíc bychom to při nejbližší příležitosti určitě vybrebentili...
sdílet