Opravdu - čas běží jako bláznivý!

A máme tu 32. týden těhotenství. Mám pocit, že jsem se sotva stačila ohlédnout a někdo mi přifouknul břicho pumpičkou ... a neustále přifukuje – tak nějak došpičata.

obr1_9899.jpgJedna známá říká: „No jo, špičatý břicho – to je zaručeně kluk!“ Další, fyzioterapeutka, zase: „To bývají holky, co dělají budoucím maminkám špičatá bříška!“

Já bych to nechala na tom našem maličkém/naší maličké, prostě miminku, které vykoukne tak za dva měsíce.

Mám pocit, že i ta poslední kontrola ve 29. týdnu je už minulostí. Byli jsme tam opět oba tři, s manželem. Vůbec jsme nechtěli pana doktora pustit od ultrazvuku – pořád jsme si dokola nechali ukazovat nádhernou páteř, pravidelně tlukoucí srdíčko a stehenní kost … až se nás pan doktor nakonec zeptal, jestli přeci jenom nechceme znát pohlaví.

"Nenápadně", alibisticky jsem řekla, že vzhledem k tomu, že to budeme vědět už za krátkou dobu, tak ať nám to tedy zkusí zjistit :-) – nač to natahovat. I jal se tedy zkoumat klín miminka, snažil se, snažil – ale miminko na nás vyzrálo. Dobře nám tak, rodičům!
„Celou dobu jste si hráli na hrdiny a na překvapení, tak si to užijte až do konce!“ snažilo se nám svojí hrou na schovávanou sdělit. obr2_9899.jpg

Musím zaťukat, že těhotenství probíhá normálně, akorát mne trápí křeče do lýtek – nejdříve si počkaly na šestou ráno, ale nedávno mi udělaly budíček v půl třetí v noci. Opravdu, nic příjemného. Začala jsem tedy brát pravidelně magnézium. Původní předpis 2 tablety na noc mi nevyhovoval – dělalo se mi špatně od žaludku - tak jsem to snížila na jednu tabletu za týden, což určitý čas postačovalo. Ovšem díky nočnímu budíčku jsem rychle začala polykat jednu tabletu denně – a je to o něco lepší.

PS: Jména pořád ještě nemáme vybrána…