Otázku přítomnosti otce při porodu by měli nastávající rodiče prodiskutovat nejpozději v posledním měsíci gravidity.
Při řešení tohoto choulostivého a rozporuplného problému by se neměli nechat ovlivnit současnými módními směry a pojednáními v tisku a ostatních sdělovacích prostředcích, které mohou po krátké době se stejným zaujetím tvrdit opak. Muž nemůže být nucen, aby byl přítomen porodu, když by chtěl být raději někde daleko pryč.
A obráceně, nikdo nemá právo vyžadovat od ženy ve jménu partnerství, aby se předváděla svému partnerovi v intimních situacích, když jí to je nemilé.
Důvody pro i proti přítomnosti otce při porodu jsou asi v rovnováze. Co pro jednoho může být pozitivním zážitkem, může být pro jiného těžkým psychickým traumatem. Je třeba si uvědomit, že budoucí otec může přijít zcela nepřipraven na porodní sál, který, zejména při více porodech, neskýtá zrovna idylický obraz.
Pro přítomnost svědčí... Mnozí muži představují pro svoji ženu, která je v těžké situaci, opravdovou pomoc. Žena nemá pocit, že je sama mezi cizími lidmi, muž ji drží za ruku, domlouvá jí, dodává jí odvahu a uklidňuje ji.
Zkušený porodník takovouto pomoc jistě přivítá.
Někteří otcové potvrzují, že společné zážitky při porodu prohloubily vzájemný vztah mezi manželi i vztah otce k dítěti. Partner, který věnoval dost času své partnerce a pomáhal jí v těhotenství a před porodem, bude asi chtít, když jí usnadňoval prožít těhotenství, být vedle ní při vyvrcholení tohoto období, při vlastním porodu.
Jeho láska vzroste obdivem k ní, k výkonu, který podala. Otec prožije nezapomenutelné okamžiky štěstí, když se poprvé dotýká svého dítěte a společně s matkou je podrží v náručí. Většinou muži, kteří tuto zkušenost absolvovali, jsou přesvědčeni, že tím, že slyšeli první křik svého dítěte, získali skutečný pocit, že se stali otci.
Proti přítomnosti se uvádí... Po tisíciletí byl porod záležitostí porodních bab, starších a zkušených žen, kterým se rodička vždy svěřovala. Jejich roli převzal postupně lékař a další nemocniční personál.
Porodní bába – dnes porodní asistentka, zůstává dosud často klíčovou postavou při porodu. Ženy jsou při porodu po tělesné i psychické stránce v situaci, která je naprosto vzdálena světu mužů.
Organismus těhotné ženy byl v průběhu těhotenství doslova přeplněn hormony, jejichž vysoká produkce ovlivnila celé její tělo a přebudovala je v zájmu přicházejícího dítěte. Změnila se nejen její postava a celá látková výměna, ale změnily se i její zájmy, city a způsob uvažování. Těhotenstvím a zejména porodem se z ní stal jiný člověk.
Zmizelo mnohé, co předtím pokládala za důležité – úspěch v povolání, snaha mít moc a vliv. To vše je zatlačeno do pozadí a v ženě se probudily skryté, po tisíciletí stejné instinkty a reakce. A muž je touto změnou někdy překvapen, někdy zaskočen, protože ji nečekal, i když absolvoval kurz pro rodiče.
U citlivého nebo labilnějšího nastávajícího otce může drastický zážitek porodu jeho dítěte vyvolat až psychické trauma, vyúsťující v impotenci. Velmi často se stane, že muž při prvním spatření krve omdlí a personál oddělení se místo o rodičku musí postarat o něj.
Jestliže někdo trpí podobnou slabostí, což neříká nic o opravdovosti jeho citů, měl by se podobným experimentům vyhýbat. Snad dnes patří k dobrému tónu přítomnost otce při porodu jeho dítěte. Nebylo by dobře, kdyby se muž při svém rozhodování podřizoval této – dnes již téměř - konvenci.
Budoucí otec by se měl především sám rozhodnout, zda chce vědomě prožít tento, pro něj jistě povznášející, ale současně i drastický a extrémní zážitek. Nemá být proto nikým ovlivňován a partnerka by měla respektovat jeho rozhodnutí. Pokud chce být při porodu svého dítěte, měl by absolvovat kurz pro nastávající rodiče, aby byl psychicky připraven.
sdílet