Děti by pivo pít neměly! Tady neplatí žádná výjimka. Přesto děti pivo občas pijí. Pivo jim totiž chutná pro výraznou kořeněnou chuť a protože jsou v něm bublinky. Dospělí z toho mají často radost, ale není to dobře – pravdu měly naše babičky, když říkaly, že „děti po pivu blbnou“.
Ale přesto děti k hospodě a pivu patří. Nesmí se sice dětem nalévat alkohol, a to ani do přinesených nádob, ale přesto se nalévá. Všichni si vzpomínáme na to dobrodružství, když tatínek po obědě slastně heknul a řekl: „Skoč mi, synku, pro dvě tři… atd.“ Pak začal malý obřad úvah, zda desítku, nebo dvanáctku – a jakou. Nelehká rozhodnutí! Zvláště u nás v Holešovicích. Ze dvou balkonů našeho bytu bylo totiž přímo vidět hospody U Morávků, U námořníka, U věnce, U raka, Ve Smečkách, U Jabůrků, V Poutětově ulici. Navíc bylo co bys kamenem dohodil do Hájů, k Ungrům atd. Tatínek stával na balkoně a jako lodivod hledě do dáli a osvěžoval si, kde mají toho dne zavřeno, kam chodí více lidí – aby to měl „roztočený“, dokonce podle pohybů personálu kolem hospody promýšlel taktiku nákupu – „… a jé je, dneska je tam zase Karel, to budou slivky…“. Po uváženém rozhodnutí, kam a pro co se půjde, následovala sada poučení, jejichž stále opakování mě jako přiblblé dítě otravovalo, ale teprve nyní vidím, že domne tatínek ukládal jakési rodinné pivní „know-how".
„Když budou narážet, tak se nikam netlač. Počkej, až odnese takových deset půllitrů do sálu, a pak dej džbánek ty. Kdyby mu to prskalo, tak jdi radši k ….. (vždycky bylo součástí taktiky nákupu pivečka i určení rezervní hospody v případě, že ta hlavní bude z nějakého důvodu nefunkční). A dávej pozor, aby ti tam nešoupli hanzla (tatínkův výraz pro pivní odkap do půllitru pod pípou, které zlotřilý výčepní občas nevinným dítkám šoupl do piva). Víš, že bych to poznal! (To jsem věděl: tatínek každý průjem sváděl na zákeřné hanzly). Pozdravuj pana …. A nikde se nevykecávej, ať ti nespadne pěna“.
Pak nastal obřad vypláchnutí džbánku studenou vodou, vydání peněz s rozumnou částkou na spropitné a vyrazil jsem. Věda, že mě tatínek netrpělivě sleduje z balkonu, šel jsem rovnou, rozhlížel jsem se při přecházení a choval se vzorně. Vracel jsem se rovnýma nohama a ve výtahu pak přišla ta pravá chvíle – upil jsem něco piva. Opatrně jsem nahýbal džbánek, aby pivo podteklo pěnu a tatínek nic nepoznal. Tatínek samozřejmě poznal. Následovala smluvená hra – tatínek se zahleděl do džbánku, pak zkoumavě na mne, zavrtěl hlavou a pravil: Zase dali ti zloději dneska malou míru.“ A šibalsky na mne mrknul.
Děti do hospody nepatří, ale ten pocit hořké chuti piva na patře je stále součástí jedné z nejživějších dětských vzpomínek.
Děti mají nicméně hospody moc rády. Je známo, že i dítě, které trpí kritickým nechutenstvím, se lačně vrhá na nezdravou hospodskou gulášovou (a jinou) polévku a závodně ji spořádá. A je-li hospodský (hospodská) milý (milá) a s dětmi zažertuje, bývá občas kolem nálevního pultu jako v mateřské škole. Žvýkačky, limonády, sušenky atd. Po očku žádostivě sledovaný barvitý hospodský ruch – karbaníci s jejich výrazy, kulečník s rozvážným vyměřením šťouchu, nezdravé, ale tolik lákavé vůně linoucí se z kuchyně… V hospodě je až na malé výjimky vždycky živo, a to děti láká. Děti by ale neměly v hospodě vysedávat, protože barvitý kolorit je často podmalován i gramy nikotinu, dehtu a jiných škodlivin ve vzduchu.
Přesto děti od hospody neoddělíme. Bylo tomu tak vždy. Podívejte se na Ladovy obrázky hospodských rvaček – vidíte ty rozdychtěné dětské diváky v pozadí? Navíc občas děti pijí pivo i s mateřským mlékem. Leckde je černé pivo doporučováno kojícím matkám jako prostředek k podpoře kojení. Co na to odborník? Řekl bych: raději kojit s jedním pivem denně než živit dítě umělou výživou. Mimochodem, víte, jaký je rozdíl mezi ženským a kravským mlékem? Trochu jiné složení, ale jinak pro pivaře je obojí nebezpečná bílá tekutina, ovšem balení ženského mléka je daleko lákavější.
Zdroj: Rady venkovského lékaře, kapitola 11
doc. MUDr. Ivan Novák, CSc.
sdílet