Plavání kojenců

Děti se rodí s množstvím reflexů. Některé jím zůstanou celý život (kašlací, polykací), jiné jsou typické pouze pro počáteční fáze života (úchopový, chůzový, plovací) a většinou do 4. měsíce života vymizí.

Posledně jmenovaný plovací reflex vypadá tak, že když kojence položíme bříškem na dlaň, bude provádět střídavé nekoordinované pohyby rukama a nohama, což může připomínat plavecký styl zvaný kraul. Nabízí se pak možnost, přenést tento pohybový stereotyp do vody a nechat dítě plavat.

Novorozenec vrozenou schopnost plavat nemá, když ho však ponoříme do vody, nevdechne jí ani se jí nenapije. Právě této dovednosti se využívá u „plavání kojenců“. Novorozenec ve skutečnosti neplave. Jeho tělíčko má stejnou hustotu jako voda a tak je nadnášeno. Je nutné pouze přidržovat hlavičku, která je relativně těžká a nedostatečně vyvinuté šíjové svaly jí neudrží nad vodou.

Nemluvně je možno začít seznamovat s vodním živlem velice záhy, v podstatě hned po zahojení pupečníku. Do jisté míry plavání pomáhá urychlovat psychomotorický vývoj kojenců. Dítě zvládá všechny dovednosti příslušné pro daný věk poněkud dříve než ostatní. Toto urychlení vývoje ale nevybočuje z fyziologických norem. Plavání napomáhá i upevňovat pozitivní citové vazby mezi matkou a dítětem.

Není nutné se obávat ani případné závadnosti vody v českých bazénech. Normy, které musí u nás tato voda splňovat jsou natolik přísné, že vyhovují i kojencům. Nikdy se však nevrhejte do bazénu se svým novorozence sami, raději zvolte odborné vedení.

 

zdroj: MediNovinky