Správně. Ale pes vyhnal ven nás. Bydlíme na vsi, a tak jsme si řekli, že budeme mít psa. Krásná kokršpaněla Linda se nám moc líbila přesto, že nás z pánova auta opovržlivě pozorovala. Pak měla štěňata a my jsme si vybrali psa. Lépe řečeno – on si vybral nás. Jsa největší, směle se vrhl mé ženě k nohám. Už jsme byli jeho. Zaplatili jsme a pak to začalo.
Noční fňukání, loužičky, hovínka po koberci. My, čerství a nezkušení psí rodiče, a kolem nás zrzavá, neohrabaná a ušatá psí koule. Netopýří miminko. Postupně jsme se vzájemně všechno naučili a zdálo se, že je vše v pořádku. Omyl. Občas jsem pozorovali staré kamarády, známé a pacienty, jak s obtížně skrývaným zděšením pozorují naše soužití se psem. Náš hodný, psůmilovný dospělý syn pochopi, že je až druhý. Smířil se s tím, co mu ostatně zbylo. Náš Brit ho za to miluje možná víc než nás. V našem soukromí jsme si nakonec ubránil dvě malé výspy. Zvířátko s námi nespí v posteli a nesmí žebrat u jídla, nepodsouváme mu dobré kousky pod stolem. Jinak všechno špatně. Ať prší, sněží či mrzne, musíme dvakrát denně na hodinu ven. Hodní sousedi se tváří, jako že jim je to jedno, že občas chybí nějaká slepička. Některé mé přednášky se řídí podle Britových vycházek. Prostě jsme zblbli! A tak jako většina blbů jsme současně šťastni. Netrpíme.
My, bývalé městské děti, chodíme rychlým krokem jednu nebo dvě hodiny venku den co den. vidíme přírodu zblízka, často je bereme Britečkovi i od úst a věřte, že příroda občas hodně smrdí! Naučili jsme se poznat poštolku od káněte myšilova a víme, kdy, kde a co kvete.
Může pes přenášet nemoci? Může. Toxoplasmosu, některé parazity, může poranit. Ale zdravý pes přináší jen a jen radost. Je nesmírně důležitý pro výchovu dětí. Dítě není jeho pánem, je jeho partnerem. Učí dítě být členem smečky. Jasně mu ukazuje, že každý má své místo, každý má své povinnosti. Postavení ve smečce nelze překročit a soužití podle pevných pravidel a vzájemného respektování potřeb nebrání tomu, aby se členové smečky milovali. Spojuje nás s prehistorií bez ohledu na to, že jako trávu v prérii před tisíci lety udupává naši postel. Je stále dobře naladěn, ochoten s námi komunikovat, otravuje, jen když neplníme své povinnosti ve smečce.
Měli bychom ho cvičit, už je mu deset měsíců. Výcvik se omezuje na základní příkazy, umožňující vzájemné soužití. Zvolili jsme před výcvikem a drilem svobodu, partnerství a veselí. Žije s námi a jako my se neřídí slunečním časem, ale lidským. Zatím si hraje a neví, že jsou zlí lidé a zlí psi. Cestou do ordinace provází děti jeho štěkání a je to ku prospěchu věci. Některé se dožadují ho vidět a obávám se, že občas se za nějakou nemocí skrývá tento motiv. Dostává od vděčných kamarádů za léčení jejich dětí skvělé psí konzervy, ó kde jsou ty lahvinky časů minulých… Lékařská literatura se rozšiřuje o zvířecí neduhy a jejich léčbu, hledáme hodného pana doktora. Zjišťujeme, že zvíře dokáže i simulovat. Jsme zděšeni příznaky „nemocí“, jako je občasné zvracení, jímž se Brit zbavuje různých volovin, jež požil. Občas zuříme, když je vytřeno a to prase všude dupe po příchodu z rybníka, vztekáme se, sní-li nám neopatrně uloženou lahůdku nebo upozorňuje, že je šestnáct hodin a mělo se být dávno v lese. Ale dlouho nám to nevydrží. Venku je počasí, že psa bys nevyhnal, ale jdeme. Pes vyhnal nás. Po několika měsících provozování téhle psí domácnosti vidím, že po více než čtvrtstoletí medicínské praxe se rozšiřuje spektrum rad dávaných nemocným a „nemocným“ lidem o jednu velmi důležitou: kupte si psa, a budete mít pokoj…
Zdroj: Rady venkovského lékaře, kapitola 4
doc. MUDr. Ivan Novák, CSc.
sdílet