Nápad uskutečnit přenos porodu on-line vznikl před čtyřmi lety u porodu prvního dítěte rodiny, jejíž otec pracoval u letecké společnosti. Už tehdy jsme ale měli na mysli zcela soukromý přenos porodu, ne show, které by se měl voyersky účastnit celý internetový svět. Tatáž rodina, která nás na nápad přivedla, nakonec byla i při jeho realizaci. Těsně před Vánocemi jsme uskutečnili první porod on-line, během něhož přišlo na svět druhé dítě zmíněné rodiny.
Porod on-line byl nakonec zážitkem pro všechny zúčastněné, pro matku, ale zejména pro otce, který kvůli vynuceným okolnostem pobýval mimo město. Stranou ale nezůstal ani personál porodnice „U sv. Apolináře“, který prožíval zvláštní druh uspokojení nejen z vděku zúčastněné rodiny, ale i zde ke zdolání technických obtíží projektu „porodu on-line“. Lékaři, porodní asistentky a zejména IT odborníci krok za krokem zdolávali nástrahy technických, zejména bezpečnostních, mechanizmů ostrahy zdravotnických dat.
Až potud by se dalo říci: ano, věc se zdařila, nepřítomný otec dítěte se stal nakonec účastníkem mimořádné rodinné události a myšlenka nalezla praktické uplatnění.
Příběh této rodiny však nekončí, ale má další pokračování. Starší syn prodělal své „banální“ plané neštovice, ale stále zůstává u prarodičů na Moravě. Otec obou dětí se musel po krátkém pobytu v Čechách vrátit zpět do Koreje, odkud opět pilotuje svůj Boeing 747-400, zvaný Jumbo, a znovu létá po celém světě. Právě narozená dcera zůstane po tři týdny v porodnici „U sv. Apolináře“ izolována od matky. Během tří týdnů by totiž mohly plané neštovice u matky ještě propuknout. A tak maminka prvního dítěte, jehož narození bylo přenášeno on-line, čeká doma na možný výsev virového onemocnění a je ve své samotě odkázána pouze na zprostředkovaný kontakt se svojí novorozenou dcerou. Prostředníky jsou jí její rodiče nebo telefonické dotazy na neonatologickém oddělení porodnice. To je pro každou matku velmi smutná událost. Nehledě na to, že maminka byla plně odhodlána i své druhé dítě plně kojit, když první kojila téměř tři roky. Podle odborných pramenů by mohla po skončení své inkubační doby krmit svoji dceru mateřským mlékem, aniž by ta byla ohrožena virem planých neštovic. Avšak izolace matky od dítěte začátku kojení a zejména udržení tvorby mléka zásadním způsobem neprospívá. Mozek jako by dával signály – není přítomno dítě, není třeba tvořit mateřské mléko. Laktace sice s mírným zpožděním u maminky nastala, ale bez kontaktu s dcerou tvorba mléka neprobíhala optimálně a začala se snižovat.
To vedlo k nápadu opět spustit program internetového přenosu, ale již jako pohled na život novorozené dcery přímo na novorozeneckém oddělení. Opět jsme se spojili s odborníky na přenos dat pomocí internetu, zajistili jsme příslušné a patřičně dlouhé kabely. Mnoho metrů kabelů a kamera se musely umístit po stěnách, aby nerušily práci lékařů a dětských sester. Věc se po předchozích zkušenostech s porodem on-line zdařila napoprvé. Šťastná matka nám okamžitě telefonovala, že vidí na monitoru své spící dítě. Leč nastaly běžné dny, „rutinní starostlivost“ nejen o novorozence, ale i o internetovou techniku. Brzy však i personál novorozeneckého oddělení, zejména dětské sestry, začal dostávat pozitivní stimuly. Denně jim telefonuje a děkuje za pomoc šťastná matka, která má improvizovaný kontakt s dcerou. Ale hlavně po krátké době matka dětským sestrám vzkázala, že se obnovuje původně ochabující laktace a že je odhodlána čekat na propuštění dcery z izolace, aby mohla okamžitě kojit, jakmile opadnou infekční zábrany.
Vedle matky má zajištěn internetový přenos i otec novorozené Aničky. Z každé destinace, kam přistává, může pomocí internetu sledovat mírně komplikované začátky života své dcery a vzornou péči dětských sester nejen o malého človíčka, ale také o internetový přenos. Dětské sestry se naučily ve velmi krátké době techniku obsluhovat, a tak rodina může vidět dceru v postýlce během spánku, ale i při krmení, nebo dokonce při pravidelném koupání. Místa odkud tatínek svou dceru sleduje jsou skutečně kuriózní, Soul, Chicago, Anchorage na Aljašce...
Poděkování všem, kdo se na prvním projektu podílel:
· Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
· 1.lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze
· Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
· Internetový server www.porodnice.cz
· Firma Active 24
· Michal Krsek
· Firma IS-DIC, která podporovala realizaci přenosu
· Tomáš Burger
· Petr Knorr
· Bc. Ondřej Pekárek
· Ing. František Vaněk
· Richard Beneš
· Radek Vajner
· tým dětských sester z odd. P15 Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze
sdílet