Aztékové (Mexikové), skupina indiánských kmenů ve Střední Americe, v dnešním Mexiku. Aztékové byli součástí původního obyvatelstva a vytvořili v před kolumbijském období jednu z nejvyspělejších lidských kultur.
V posledních dnech před porodem žila porodní bába s nastávající rodičkou pohromadě. Pomáhala jí při rituálních koupelích. Při poslední koupeli zjistila pomocí zevního vyšetření břicha těhotné polohu plodu. Pokud to bylo nutné, provedla zevními hmaty obrat plodu, aby zaručila normální porod. Aztécké rodičky rodily nejčastěji v podřepu, porodní bolesti se mírnily potní lázní nebo léčebnými nápoji. Velmi silný vypuzovací účinek měl údajně nastrouhaný ocas vačice. Z toho důvodu bylo ženě dovoleno vzít si jen malý kousek, asi půl prstu dlouhý. Pozření celého ocasu mělo za následek katastrofální průjem s výhřezem střev a genitálií. Porodní bába sledovala celý průběh porodu, a pokud se vyskytly nějaké komplikace, uvážila, zda není žena ohrožena na životě. V takovém případě aplikovala masáž břicha. Znala důležitost neporušení vaku blan, který vedl k pozvolnému rozšiřování děložního hrdla. Porod při zachovaném vaku blan byl považován za nekomplikovaný a porodní bába se pak nestrachovala ani o poškození dítěte. Protržení vaku blan dovolila jen nezkušená porodní bába. I když vše probíhalo bez komplikací, byla porodní bába stále u rodící ženy a v okamžiku porození dítěte vyrazila válečný pokřik. Rodičce se totiž dostávalo stejné úcty jako válečníkovi, který zajal nepřítele. Teprve pak porodní bába odřízla pupeční šňůru a čekala na porod placenty. Placenta dítěte podléhala též rituálům. Pokud se narodil chlapec, byla jeho placenta podána válečníkovi, aby ji pohřbil na bojišti. Pokud se narodilo děvče, byla její placenta pohřbena v domě poblíž ohniště. Porodní bába se hned po vykoupání matky a dítěte starala o křtiny. Během čtyř dní dostalo dítě jméno, obvykle podle data narození. Někdy dostávalo jméno podle nějaké mimořádné události, např. podle komety, jež se při narození objevila. K této zvláštnosti Aztékové přistupovali tehdy, narodilo-li se dítě v nepříznivý den aztéckého kalendáře. Hned po porodu byl přizván věštec, který předpověděl novorozenci budoucnost a rodiče byli obdarováni různými kouzly a zaříkávadly, které měly dítě chránit před neštěstím. Poté následoval dojemný ceremoniál, kdy nejstarší člen komunity uvítal dítě do společnosti slavnostní řečí. Např. holčičku srovnával se vzácným kamenem, krásnou květinou nebo peříčkem. Ženy kojily své děti déle než tři roky, protože neměly žádná dojná domácí zvířata, jejichž mléko by nahradilo mléko mateřské.
Aztékové věřili, že narození dvojčat nebo trojčat věští brzkou smrt jednoho z rodičů. Též věřili, že pokud budou potírat kosti a klouby novorozence, bude mít silnou kostru.
Pokud nastaly komplikace, třeba když se i po podání látek, které posilovaly vypuzení plodu, novorozenec neobjevoval, musela porodní bába zasáhnout. Třásla rodičce hlavou, rukama a nohama jí bušila do zad, masírovala jí břicho v parní lázni a vzývala příslušná ženská božstva. Pokud nic nepomohlo, muselo se dítě obětovat, aby se zachránila alespoň rodička. Toto rozhodnutí musela mít porodní bába povoleno od samotné rodičky a teprve poté postupovala následujícím způsobem. Porodními cestami zavedla do dutiny děložní ruku s obsidiánovým nožem, tím rozřezala plod a po částech ho vybavila ven. Pokud trpící žena s tímto zákrokem nesouhlasila, byla ponechána ve smrtelném zápase sama sobě. Do průběhu porodu mohla zasahovat též rodina rodičky, a pokud nesouhlasila s postupem, který porodní bába zvolila, musela porodní bába opustit místnost a rodičku nechat samotnou. Žena, která při porodu zemřela, byla považována za bojovníka zabitého v boji. Dosáhla tak postavení statečné ženy a byla pokládána za bohyni, protože porod Aztékové srovnávali s bitvou.
Neplodné ženy měly v aztécké společnosti velmi špatné postavení, bylo jimi pohrdáno, neboť nepřivedly na svět žádné děti, které by byly potřebné jako budoucí pracovní síly v zemědělství. Na druhé straně byl »umělý potrat« celkem běžný. Prováděly ho tzv. »vyháněčky plodu«, které měly potřebné znalosti o různých rostlinách i chirurgických zákrocích.
V moderním Mexiku dodnes čerpají z některých aztéckých tradic a názorů na těhotenství a porod. Aztékové dali pevné základy současnému stylu porodnictví a poskytli ženám pocit kontinuity s historií, bezpečí a sílu na jejich pouti mateřstvím.
Mgr. Šárka Fleišmanová
porodní asistentka
Kapitola z připravovaného 3. vydání
A. Pařízek Kniha o těhotenství a dítěti
Listopad 2008, Galén, Praha
sdílet