LÉKY I
„Neléčím, nemám léky“. Tak volně parafrázuji část jednoho z mnoha slavných dialogů pánů Grossmanna a Šimka. Je tomu tak? Není to úplně pravda. Někdy lze léčit bez léků. Například dobrým slovem, jak jsme o tom tady ji psali. Také psychoterapeut se obejde bez léků. Také chirurg někdy léčí bez léků, a přesto účinně pomůže. Bez léků lze i zachránit život – zastavit krvácení, provádět umělé dýchání a zevní srdeční masáž. A co třeba chiropraktik – lupne s vaší páteří a léky nepotřebuje. A což teprve akupunkturista, vždyť také léčí jen pomocí jehel a tisícileté moudrostí východních národů.
Ale většina laické veřejnosti má spojeno léčení chorob s podáváním léků. Léky byly vlastně původně přírodní látky. Naši předkové po tisíciletí pozorovali, jak ta či ona rostlina, houba, ale třeba i bahno a jiné nerostné látky mají léčivé účinky. Řad přírodních látek je považována za účinné léky dosud. Jsou dokonce i celé školy, opírající se o vědecké poznatky, které léčí výhradně rostlinnými přípravky. Řada léků je stále rostlinného původu, i když farmaceutický průmysl okopíroval matku přírodu a dokáže ji dokonale napodobit nejen v laboratoři, ale i v továrních provozech.
Bohužel, řada léků nejen pomáhá, ale má i některé vedlejší, nechtěné účinky. Jedni sarkastičtí kolegové tvrdí, že čím lepší lék, tím více nežádoucích účinků. Jiní černí humoristé prohlašují, že většina vedlejších účinků a škod vyvolaných léky je daleko horších než původní problémy, kvůli nimž byl lék, jak se říká v odborné hantýrce, „nasazen“. Toxicitu, jistou škodlivost léků se snaží obejít tzv. homeopatické léky. Ty obsahují účinné látky v prakticky nezjistitelné koncentraci. Nezasahují přímo do chorobného děje (například tím, že by zabíjely bakterie vyvolávající zánět), ale povzbuzují vlastní obranné síly organismu (zvolili-li jsme příklad s infekcí, pak v něm pokračujme – homeopatika povzbuzují imunitní, obranné pochody organismu). I když nesporné vědecké doklady o jejich účinku byly již sneseny, řada lékařů jim nevěří a tvrdí, že místo těchto léků je spíše v preventivní léčbě než v řešení naléhavých chorobných situací.
Léky jsou drahé. Firmy se předhánějí v nabízení nových, lepších a samozřejmě dražších léků. Řada lékárníků to vítá – zvláště u těch léků, které nemocný platí nebo na ně alespoň připlácí. Pan doktor dostane sem tam provizi, nebo alespoň propisovačku. Pojišťovna pláče, protože se pod přívalem plateb požadovaných za léky finančně hroutí. A lidé léky doma hromadí, ty se kazí a mohou škodit ještě více než obvykle. Jak z toho začarovaného kruhu? O tom až příště.
sdílet