NÁLEDÍ
Nejenom náledí, ale i sníh a mráz. Zima. Trvává několik měsíců v roce. Už od čtvrtohor. Přesto nás v Čechách zastihuje vždycky nepřipravené. Nepamatuju se, jak tomu bylo za první republiky, ale snad se tenkrát cestovalo hodně na saních. Další republiky včetně té dnešní pamatuju. Zima bývala označována za jednoho z úhlavních nepřátel socialismu. Bývalo to mimo jiné tím, že hrdinové socialistické práce a lamači rekordů na předku nevytěžili dost uhlí, jiní úderníci uhlí nerozvezli, a byly uhelné prázdniny. Za našeho dnešního středoevropského divokozápaního kapitalismu je uhlí nadbytek. Soukromník ho i rád přiveze. Takže uhelné prázdniny nejsou. Ale jsou prázdniny dopravní. Dojemně se vracíme do mládí před 40, 30, 20… lety, kdy odpovědní pracovníci (tenkrát ve švestkově modrých šatech, nyní zelené kalhoty, červené sako a mobilní telefon) jsou vždy připraveni na zimu, ale nesmí mrznout, padat sníh a být větrno. Náledí a závěje se těžko řeší, když čety, které to mají zvládnout, vyjíždějí současně s ostatní ranní dopravou.
Tak si někdy říkám, jak je tomu asi ve Finsku, Švédsku, Norsku a jiných zemích, kde bývá v zimě také dosti chladno. Nezastavuje se tam život na pět až šest měsíců? A co Kanada, nemá strach, že sužována zimou neostojí nadále v soutěži s našimi geniálními ekonomickými reformními mozky?
Takže co s tím, aby autobusy do rána nezamrzly, a když nezmrznou, aby se mohly pomalu, ale jistě po silicích pohybovat? A což teprve lidé po chodnících? Za úklid chodníku odpovídá majitel domu. Ale kdo je majitel? To dnes po několikaletých soudních přích neví ani ctěná stolice, jak říkával Vlasta Burian. Takže kloužeme. Už to dosáhlo takové dokonalosti, že jeden z našich nejčtenějších deníků uveřejnil doporuční opatřit si na boty protiskluzové „brzdy“ (s kluznou dráhou při jejich použití). Ale vzhledem k ceně dovozových kvalitních skluzobrzd zbudou našim důchodcům jen ty neúčinné leukoplasti na podrážky nebo ponožky přes boty.
A tak stále budou mít staniční sestry z chirurgických ambulancí bezesné noci, když bude za okny praštět mráz. Ale pokrok je tu. Za našeho kapitalismu je dostatek sádry. Kdo si trochu připlatí, může mít i lehoučkou, barevnou sádru firmy 3M. Takže ráno vstanu a v klidu se dívám, jak za okny mrzne a sněží. Obouvám ponožky přes boty, beru si do tašky termosku s grogem a vyrážím na cestu do práce. Vyrážím brzy, protože větší část těch osmnácti kilometrů do Prahy půjdu pěšky. Ale mimo grog mě hřeje pomyšlení, že nás pan premiér přihlásil do EU, a těším se na lehoučkou, modrou sádřičku 3M. Přes sádru do Evropy!
Zdroj: Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc. - Rady venkovského lékaře
sdílet