Rady venkovského lékaře 37.

Rady venkovského lékaře 37. - obrázek
Rady venkovského lékaře 37. - obrázek

 

ZIMA

Tak je tu zima. Zimu dělíme na zimu pražskou a venkovskou. Pražská zima, je-li provázena mrazem a sněhem, což se bohužel v zimě někdy stává, přináší magistrátu starosti. Lze totiž říci, že za posledních několik let se mnoho v naší zemi a v Praze změnilo. Jedna věc však zůstala stejná. Sníh je v našem mírném klimatickém pásmu zavilým nepřítelem našich silničářů. Jsou na něj sice vždy pečlivě připraveni (jako před několika lety), ale zaskočí-li je náhle, neočekávaně, a navíc, mrcha, v noci, v půli prosince, zataví se v Praze život (jako před několika lety). Chodníky udělají z důchodců artisty-přízemní akrobaty, avšak místo závěrečného potlesku jsou jejich produkce odměňovány sádrou. O kvalitě práce udržovatelů našich komunikací v Praze svědčí to, že se koncepční úvahy o budování traumatologických center v hlavním městě na konci 20. století řídí také tím, jam v zimě vyjede ambulance po dobu, než se udržovatelé vozovek proberou. A třeba vloni byli k dopravě nemocných alarmováni laskaví boháči vlastní terénní džípy. Strávil jsem část několika zim v Liberci. Vždycky mě jako Pražáka křtěného Vltavou zaskočil fakt, že mezi závějemi plynule jezdily autobusy (a to i do kopce) a tramvaje. Co kdyby pražští silniční odborníci vyrazili na stáže do Liberce. Ale kdepak. Vyrazí-li, tak to bude do Kanady. I tam přece je zima krutější než v Praze.

Druhá varianta pražské zimy je snad ještě horší. Sníh naštěstí sám rychle zčerná, jeho haldy na chodnících se pozvolna scvrkávají a do příští zimy z nich zbudou černé hromádky. Všude je blátivý, slaný marast. Chodci jsou postříkaní auty. Auta jsou nabouraná auty. Pražští kolegové našeho Brita jsou zablácení a otráveně se plouží na vodítkách blátem. V souvislosti s tím, jak to vypadá prakticky po celou zimu v Praze, mne fascinuje nenávistné zaměření pražských radních proti psím hovínkům. Opravdu v tom boji za ozdravění životního prostředí a krásu Prahy začali opět od toho nejpodstatnějšího.

Venkovská zima je lepší. Leží sníh, v lese se třpytí. Psi se v něm válejí a chroupají led. Děti kolem našeho domu sáňkují. Bez ohledu na to, že je tam ordinace, se tato komunikace neudržuje, aby se na ní mohly provozovat zimní sporty. Ale nám to nevadí. Alespoň mají ošetření z první ruky i ten mráz správně, ostře a nelezavě studí do nosu. Rybníky jsou zamrzlé a rodiče s dětmi bruslí. Vzpomínka na dětství je tak silná, že mám chuť prodávat bruslícím sladký čaj a chleba s hořčicí, jako tomu bylo před čtyřiceti lety na pražských kluzištích. I ten zatracený kouř je nějak čistší. Sníh na zamrzlé zemi není budoucí ohavné, slané bláto, ale jarní vláha pro pole.

Venkov budiž opět pochválen.

Zdroj: Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc. - Rady venkovského lékaře

Témata: