Rady venkovského lékaře 48.

Rady venkovského lékaře 48. - obrázek
Rady venkovského lékaře 48. - obrázek

SOUROZENCI

 

Jsem jedináček. Vždycky jsem záviděl dětem, které měly bratra nebo sestru. Měly si pořád s kým hrát, s kým si šeptat večer v pokojíku před usnutím, měly někoho, kdo se jich v dětských půtkách zastal. Ó, dětská dušičko naivní. Jako dětský lékař s praxí téměř třicetiletou musím konstatovat, že je-li dítě starší tří až čtyř let, je po něj příchod sourozence z porodnice domů traumatem. Jak se z něj uzdraví, závisí na umění rodičů. Ty šikovnější děti se z příchodu sourozence domů okázale radují, aby na něj za čas za máminými zády vyplázly jazyk anebo ho opatrně štíply. Ty méně šikovné začnou koktat, mít bolesti břicha, noční děsy, začnou se pomočovat. Všechny tyto dětské neurózy mají společného jmenovatele – a tím je výkřik: „Pryč s vetřelcem, jí chci zpět maminku!“

 

Hrozně důležitá je úloha rodičů. A hlavně otce. Matka s musí zákonitě věnovat mladšímu dítěti, a i když se bude sebevíce snažit věnovat tomu staršímu něhu a laskavost, nebude mu moci věnovat čas. Tady musí nastoupit otec, i když zatím na to třeba nebyl moc zvyklý. Měl by vytvořit se starším dítětem partu, měli by mít nějaké vlastní akce, malá tajemství, svět, kam nikdo nesmí. Mělo by být hodně chvil strávených dohromady, celá rodina, otec i matka. Starší sourozenec by měl dostávat jednoduché úkoly při péči o mladší dítě. Péče musí probíhat pod trvalým, ale nejlépe nenápadným dozorem rodičů. Staráme-li se o někoho, kdo je menší, slabší a na nás závislý, těžko ho můžeme trvale posuzovat jako konkurenta, ale naopak vzniká k němu ochranitelský vztah a odtud je již krůček k opravdové lásce. Situace je navíc ulehčena tím, že drtivá většina dětí se na narození sourozence těší. Negativní postoje k němu vznikají až po příchodu domů a jsou upevňovány naším špatným postupem.

„Opovaž se ho dotknout, neotravuj, ty už jsi velký, a to je miminko, počkej, teď nemám čas – vidíš, že mu chystám jídlo.“ Místo toho by mělo zaznít: „Pochovej ho, ale opatrně, ukaž, já ti pomůžu, vydrž chvilinku, nakrmíme ho, dáme ho spát a pak už budeme spolu jen a jen sami a užijeme si…“ Úsilí věnované budování vztahu mezi sourozenci se nám vrací ihned, máme méně starostí s tím starším. Ale dáváme tím do vínku oběma i krásné věci do budoucna. Ještě stále závidím někomu sourozence. Sourozenec, s nímž nevede urputné restituční a dědické spory, od něhož ho nedělí ochranka přihlouplého životního partnera, ale s nímž ho spojuje stejná genetická výbava, ale i pevné přátelství dvou blízkých lidí, jemuž moudří rodiče dali pevný základ.

Zdroj: Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc. - Rady venkovského lékaře