Rady venkovského lékaře 51.

Rady venkovského lékaře 51. - obrázek
Rady venkovského lékaře 51. - obrázek

 

RECEPTY

Nebojte se, nejde o recepty na léky. Jde o recepty na jídlo. Rád dobře jím. Občas i rád něco uvařím. Chybí mi ale kuchařská genialita mé ženy, která má představu, co by to mělo být, a intuitivně přidává tu med, tu koňak, tu tymián – a ono je to ono. Dokonce do určité míry i kuchařskými knihami pohrdá. Vezme-li jimi občas za vděk, tak jako šestinásobná rodička poučovaná čerstvou porodní asistentkou, jak má tlačit, se shovívavě usmívá, netrpělivě listuje, a když najde onu drobnost, která vypadla (aha, suchý vermut až úplně nakonec…), ihned je štítivě odkládá.

To já si v nich čtu s láskou a pokorou. Dokonce mám raději ony pouze textové, protože obrázky, nad nimiž například náš Ondra sliní, mi berou krásné vlastní bdělé snění. Dokonce mi na kuchařkách nevadí ani obvinění, které občas uvádí moje žena, že totiž jde o literární díla, která nejsou prověřena tvrdou praxí, jinými slovy, že podle těch receptů nikdo nevařil, neboť to nelze. Naopak – mistr básník-receptista sedí líbán múzami, a na papíře se to pak hemží kapary, sardelkami, pyré z jedlých kaštanů, šalotkami, stříbrnými hřiby, čerstvým estragonem, cibulemi fenyklu, zastříknutými pernodem či madeirou. Co na tom, že to doma náhodou zrovna nemáme. Co na tom, že se to zřejmě nedá uvařit, a kdyby náhodou, tak asi se to bude se sebezapřením jíst. Ale ta slova krásně znějí a přímo vyvolávají představu živého ohně, litinových, ošlehaných pánví a cizokrajných vůní. A těm apologetům gurmánství se obdivuji. Co na tom, že neumějí rozeznat hrubou a hladkou mouku a nikdy nic nevařili. Vždyť Karel May také nestrádal v pouštích a nebyl skalpován. Dokonce se tvrdí, že nevytáhl paty z Německa. A přesto rudí džentlmeni a odvážní beduíni rozněcovali naše dětské duše.

Takže si nad obalovaným filé s rozvařenou bramborou představte „… filety z mořského jazyka stočíme do turbánků a naplníme houbovým mousse z hub shiitake a zalijeme omáčkou z čerstvého koriandru…“. Na vaše hrubé urážky, že uvedené ingredience nemají dokonce ani u Julia Meinla, pravím, nezoufejte. V klidu snězte filé, pozor na kosti, a dejte si něco jednoduššího: co třeba jemné mousseline z lososa, protýkané filety z mořského jazyka s vařeným chřestem, zalité omáčkou z čerstvého zázvorového kořene a citrusových plodů? Tyto sny, plné vůní a rafinovaných chutí, nám přinášení kuchařské recepty. Kéž bych k nim, jako k těm nudným receptům, jež píšu dnes a denně, mohl dolů připsat – každé čtyři hodiny, nejméně pět dnů…

 
Zdroj: Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc. - Rady venkovského lékaře