ZKOUŠENÍ
Život mě opakovaně postavil do role, kdy musím zkoušet dospělé. Studenty, ale i lékaře. Je to nepříjemné. Hlavně zkoušení lékařů. Na výsledku závisí jejich další odborný, a tím vlastně i lidský osud. Na druhé straně dáváte vlastně podklad pro to, že dotyčný může samostatně rozhodovat o zdraví a někdy i o životě lidí. Abych to měl já a ti, kteří jsou v podobné situaci, o něco lehčí, tak bych chtěl těm zkoušeným dát několik dobrých rad.
Začíná to učením. Vycházejte zásadně z toho, že se neučíte pro život, ale proto, abyste udělali příslušnou zkoušku. Zjistěte si proto nejdříve, zda to, co studujete, je to pravé. Znáte to, někteří to, co sami nenapsali nebo alespoň nerecenzovali, považují nejen za nesprávné, ale i za škodlivé. Zjistěte si také pečlivě, jak zkouška probíhá – jak se zadávají zkušební otázky, zda je část zkoušky písemná a jak ta písemná část probíhá, techniku lze často předem nacvičit. Naopak nedoporučuji příliš se zabývat snahou získat přesné znění otázek. Často na ty zadané otázky ani nedojde. Závisí to právě na zkoušeném. Když jsou otázky zadány, pak nikdy nezahoďte flintu do žita. Jste-li obratní, potom místo otázky, kde se cítíte slabým, začněte záhy recitovat to, co považujete za silnou stránku vašich vědomostí.
Nevdávejte se času na přípravu. Pečlivě si písemně připravte ke každé otázce body. Chytré rozdělení problému, pěkný obal, může zastřít plytcí náplň. Jeden můj spolužák, mistr zkoušek, také považoval za jedno ze základních pravidel nezpychnout nad tím, že zkoušející usínaje přitakává, a nezačít se blýskat zajímavostmi. Většinou následuje probuzení zkoušejícího a vědecká debata vyústí do předčasného konce zkoušky. Snažte se mluvit co nejdéle a co nejplynuleji. Přemýšlí-li zkoušející o tom, zda už slyšel to, co chtěl, často se nechá oklamat tím, že už toho vlastně bylo hodně řečeno.
Ostražitost nasaďte v momentě, kdy se začne zkoušející ptát. Zní-li otázka stylem „Co je delší – minuta nebo vteřina“ a nevíte-li odpověď jistě, pak je třeba tipnout. Zkoušející často raději toleruje špatnou odpověď než repliku „nevím“. Zní-li otázka: „Je minuta delší než vteřina?“, pak většinou platí pro odpověď model, „je, neptal bych se“.
Jen úchylný zkoušející pátrá s pomocí chytáků po neznalostech. Rozumný zkoušející se snaží najít alespoň něco sporných znalostí. A měl by se snažit poznat, zda zkoušený není blbec. Jak ale ven z toho, že jste blbec, to vám neporadím.
Zdroj: Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc. - Rady venkovského lékaře
sdílet