LÁSKA PROCHÁZÍ ŽALUDKEM
Někdy doslova. Ale nerozebírejme to, dospělí vědí, o čem je řeč, a tohle mohou číst i děti. Takže raději obrazně.
Za starých dob musela žena umět dobře vařit. Skoro to pro manželství stačívalo. I když se partneři příliš nemilovali cestou z kostela, postupně on planul touhou po svíčkové své choti (a neměl na myslí štíhlé svaly podél její páteře) a ona se rozplývala v představách, jak jejímu mužíčkovi bude chutnat knedlíčková polívčička. Že už by to neplatilo? Těžko si lze totiž představit, jak podobné splynutí kuchyňskými pachy parfémovaných duší se odehrává u McDonald´s. Myslím si totiž, že klidný domácí oběd, i když narušený občasným napomenutím za srkání nebo fackou za kopání bratříčka pod stolem, má patřit k rituálům, na nichž se vytváří soudržnost rodiny. Někdy, když vidím některé rodiny a přemýšlím o jejich nemocech a problémech, se mi zdá, že není tak důležité, co jedí, ale jak to jedí. Tak, teď se domne pustí fundamentalističtí zastánci té nejzdravější výživy od vegetariánů, přes vegany, vláknináře, pediatry nevyjímaje. Ale troufal bych si stát na svém. Zdá se mi, že podklad k většině toho, co se s naším zdravím děje, si přinášíme na svět z lůna našich maminek. Tedy i to, jak si budume vědět rady s nástrahami různých „nezdravých“ věcí, které na nás v životě číhají. Myslím si, na rozdíl od mnoha jiných lidí, že většina toho, co jí venkovská rodina, není zdraví nebezpečné. Myslím si, že důstojně, v klidu a kulturně snědené vepřo knedlo zelo, kdy rodina při jídle má na sebe čas, který je věnován vzájemné veselé konverzaci, je zdraví prospěšnější než vegetariánská strava navážená lehce hysterickou matkou, štvanou různými zdravotními rádci, do papírových mise, protože z talířů po babičce s „cosi nebezpečného do jídla uvolňuje“, a snědená v chvatu a za vzájemného obviňování, kdo koupil mrkev, která v otcově domácí zdravovědné laboratoři vykazuje lehce nadnormální hodnoty dusičnanů či jiného svinstva. Možná na první pohled nezdravý jídelníček naší vesnice je podle mého bohatě vyvážen tím, že jde často o potraviny vypěstované biologický nezávadně (na umělé hnojivo nejsou peníze a naše stračena má raději seno než antibiotika), s velký fyzickým nasazením a s láskou. S touto potravou, často tak nezdravou, prochází naším žaludkem i láska k rodné hroudě, k lidem, kteří na ní hospodařili před námi a s námi. To obohacuje naši duši a pomáhá našemu tělu se s těmi živočišnými tuky poprat.
A ještě s jednou potravou prochází láska nepochybně, hmatatelně žaludkem . Tou je mateřské mléko. Sání mléka z prsu není jen aktem krmení mláděte, ale je i chvílí nejintimnějšího kontaktu mezi dítětem a tím, kdo mu dal život. Zde se formuje nejen základ tělesného zdraví, ale i celý příští citový vývoj malého človíčka.
Různé módy ve výživě jsme zažili, a jestli nám dá pánbůh zdraví, i zažijeme, ale jedna stálice zůstává a zůstane – kojení.
Zdroj: Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc. - Rady venkovského lékaře
sdílet