SOUKROMÉ PODNIKÁNÍ
Tak už to přišlo i na lékaře. Stal jsem se soukromým podnikatelem. Naštěstí jen zčási, po večerech a jinak se se mnou ještě musí otravovat moji podřízení v nemocnici. Proč jsem se na stará kolena pustil do této džungle? Jednak ke mně po léta chodili lidé s dětmi stejně den co den, ve dne v noci, v neděli i ve svátek. Když bylo potřeba. Pohotovost daleko, když fouká vír, nejde telefon a já u ruky. Pak také obecní dům, kde bydlím, obec mé činnosti přizpůsobila a nedře ze mne velkým nájmem kůži. Jsou rádi, že to dělám. Já jsem rád, že nemusím před každým vyšetřením uklízet nelad v našem obýváku a nemám zakrvácenou vanu. Také prosím vedu o vyšetřených a léčených a ošetřených evidenci, aby mě nezavřeli. Protože za ta léta vím, že není třeba ani tak dobře léčit, jako to všechno výtečně zapsat. Kolik to přinese peněz, nevím, zatím to dělám krátce, podle odhadu tak asi 200 Kč za dvě hodiny denně. Z toho je třeba platit: pojištění živnosti, kdybych někomu třeba ublížil, pojištění sestry, kdyby si třeba ublížila, plat sestře, za sestru část nemocenské, sociálky, za sebe daně, za zdravotnický odpad spalování. Nakupovat stříkačky, jehly a všechno to ohavné vybavení, s jehož mocí ty děti trápíme. A nájem obci. Takže nevím, nevím. Ale baví mě to.
Chcete dělat soukromou praxi? Musíte mít kvalifikaci, aby vám dala Česká lékařská komora licenci, jiná část komory pak svolení k činnost. Hygienik vám dá požehnání, státní zastupitelství čistý trestní rejstřík (máte-li takový), obecní úřad registraci, statistický úřad IČ – a jste podnikatel. Kdepak, ještě musíte mít běžný účet, tedy bankovní spojení, pojištění živnosti a najít si zdravotní sestru. V této věci jsem měl štěstí – mám hezkou, šikovnou a hodnou sestřičku a mám ji už dvacet let. Mm také souseda, který je daňový poradce, a ten mě trpělivě přihlašuje coby plátce sociálního zdravotní a jakéhokoliv pojišťování. Takže teď už můžete podnikat.má to ale další háčky. Musíte buď od lidí vybírat peníze, jak se teď v češtině říká, cash. To je zvlášť milá představa, když k vám přijde s dítětem kamarád z dětství nebo soused a nebo vůbec kdokoliv. Už se to asi nenaučíme, říkat si o peníze, a tak musíme uzavírat smlouvy s pojišťovnou. I to je poučné. Zatímco ty menší, zaměstnanecké, soukromé a oborové, se chovají prostřednictvím svých úředníků slušně a vstřícně, ta největší, státní, důležitá na vás dští nabubřelost, povýšenost a byrokraticko blahosklonnost. Paní úřednice zhusta z bývalých tolik důležitých odborů zdravotnictví KNV a ONV a páni lékaři…, ale co, já bych jejich práci nedělal ani za jejich peníze. Papíry, otrava.
A také k vám musí lidé chodit. Zaplaťpánbůh chodí. To, co chodili vždycky, i někteří noví. Dokonce mění i pojišťovny a raději odcházejí od té velké všemocné, odkud se úředníci snaží diktovat lékařům i pojištěncům, s jejichž penězi přitom hloupě hospodaří. Hlavně děti k nám rády chodí. Ordinace je plná zvířat a míčů a obrázků, děti si hrají a já mám na ně čas, třeba se jen dívat, jak si hrají, zatímco s rodiči klábosím u skleničky o jejich zdraví a nemoci, kouřím fajfku a pes mi leží u nohou. Vynořuje se mi náhle na dno zasutá vzpomínka na pana doktora Krčmu, který voněl doutníky, něčím o čem dnes vím, že to byl koňak, a krásně mě studil na horečnatých zádech velkou plešatou hlavou. Po čtvrtstoletí na jednotkách intenzivní péče mě tento způsob nevýnosného podnikání baví, těší a je mi dobře. Stárnu.
Zdroj: Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc. - Rady venkovského lékaře
sdílet