Rady venkovského lékaře - LÉKAŘI

Rady venkovského lékaře 15. - obrázek
Rady venkovského lékaře 15. - obrázek

Jsou to absolventi lékařské fakulty. Jako v každé populační skupině platí ručit statistické zákony. Zhruba řečeno – asi deset procent je jich nadprůměrně kvalitních, deset procent velmi špatných a zbytek představuje slušný průměr. Mluvíme o znalostech a dovednostech, nemluvíme o postojích, které jsou dány rysy osobnostními, povahovými.

Jinak řečeno – chytrý a šikovný lékař může být hulvát a být jím léčen není nic příjemného. Lékař se znalostmi a dovednostmi slabě průměrnými, ale milý, příjemný a usměvavý, s nímž kontakt jest pro nemocného potěšením, nemusí být ten nejlepší. Jak se v tom proboha vyznat.

Skeptik - zdravotník prohlásí, že laik se vyznat nemůže a že za hlavní přednost práce ve zdravotnicí považuje to, že si může lékaře pro sebe a blízké vybrat. Ale není to zase tak beznadějné. Dnes si řada bručounů a nerudů mezi lékaři nasazuje veselejší a příjemnější škrabošku, aby jim nemocní (a body pro pojišťovnu a peníze pro rodinný rozpočet) neutekli jinam. Rozhodně si nenechám v soukromé praxi sestru, které při sebemenším zaťukání na dveře vyrazí na chodbu a řve: „Ste slepej dědo? Nebouchejte, sedněte si a buďte rád, že jste v teple, stejně je vám pendrek!“ Děda už by tam nepřišel. Čili je možno si vybrat.

Podle čeho? Asi stejně podle jednání a chování. Většinou nejde hned o život. Ale o bolest, strach a různé neduhy, které označujeme jako psychosomatické (česky tělesně-duševní). Zatímco s tou tělesnou podstatou danou opotřebováním našeho nebohého organismu se toho už často moc dělat nedá, s tou duševní součástí našeho trápení jistě ano. Stačí pohovořit, klidně, věcně, laskavě.

Již starověcí lékaři tvrdili, že nezmírní-li se obtíže nemocného alespoň o polovinu již po rozhovoru s lékařem má lékař začít dělat jiné povolání. S tím souvisí i jeden důležitý znak, podle kterého si lékaře vybrat. Dobrý lékař má na vás čas. Třeba jen pět minut. Ale věnovaných jen vám. V klidu, vsedě, a ne mezi dveřmi výtah přidržovanými nohou, aby se nezavřely anebo vyplněný telefony na témata, jež se vás netýkají.

Pozor na věhlasné odborníky, kteří toho mají tolik, že na ně musíte hodiny čekat, a pak vás vyšetřují cestou ze sálu na ambulanci, přičemž je zřejmé, že si vás s někým pletou. Jednodušší to mohou mít rodiče nemocných dětí. Ty si často vyberou lékaře samy. Proč k jednomu chtějí, a k jinému ne? Proč na rozdíl od „dospělých lékařů“ jsou u dětí oblíbeni většinou i objektivně dobří dětští lékaři?

Dlouho mi to bylo záhadou až jeden starý lékař mi v mých začátcích poradil: „Buď na děti hodný, hraj si s nimi, než je začneš prohlížet, žertuj s nimi. Čas takto ztracený se ti bohatě vrátí v tom, že klidné dítě pak daleko lépe vyšetříš, více toho budeš vědět, budeš se moci lépe rozhodnout a budeš lepší než druzí“.

Snažím se o to již téměř třicet let. Jestli se mi to daří, to ví jen pánbůh a ty děti.

 

Zdroj: Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc. - Rady venkovského lékaře

Témata: