Rady venkovského lékaře - OHEŇ

Rady venkovského lékaře - OHEŇ - obrázek
Rady venkovského lékaře - OHEŇ - obrázek

Provází lidstvo několik set tisíc let. Asi uhodil blesk do dřeva, oheň svítil, hřál, zaháněl zvěř. Ale také plenil lesy a stepi, zabíjel zvěř a lidi.

Teplo – oheň, horká tekutina a horké hmoty způsobují poškození kůže. Je-li poškození kůže větší než desetinásobek plochy jedné dlaně, může už jít o popáleninovou nemoc, kdy se rozvíjí šok a začínají trpět orgány v celém těle. Bez léčby nemocný umírá. Při poškození velkých ploch kůže pak nastupuje dlouhodobá trpělivá práce plastických chirurgů, aby se popálený vrátil do života s co nejmenším funkčním a estetickým handicapem.

Jako často tu způsobuje to největší lidské utrpení lidská hloupost a nepozornost. Popáleniny jsou nejčastějším úrazem u dětí v předškolním věku. Popáleniny – rozumí se v osmdesáti procentech opaření vroucí tekutinou. V nestřeženém okamžiku na sebe dítě strhne z plotny polévku, prolézajíce pod stolem na sebe děti převracejí kávu a čaj a při zabijačkovém shonu padají po zádech do neopatrně odstaveného hrnce se zabijačkovou polévkou. Hloupostí rodičů se děti dostanou k zápalkám a se zvídavostí jim vlastní pak zkoušejí, zda ta či ona tkanina, tekutina nebo barva hoří. Bohužel většinou ano. Někteří hodně podnikaví chlapci zkoušejí mužnou rozkoš dýmající cigarety, a které místo poskytuje lepší úkryt než stoh slámy nebo půda plná sena! Končí-li to škodou několika desítek tisíc, tak pánbůh zaplať. Horší je poškozené zdraví, prožité utrpení a dětská smrt.

Přitom opatření, jimiž lze popáleninovým úrazům předcházet jsou jednoduchá. Především chránit dítě před zhoubnými účinky tepla. Cílené opalování dítěte jeho vystavováním přímým slunečním paprskům je zdraví škodlivé. Sluneční ultrafialové záření může způsobit závažný popáleninový úraz. Dítě nemá nosit oblečení z umělých, ale z přírodních tkanin. Hoří mnohokrát pomaleji než tkaniny umělé. Děti nesmějí mít přístup k zápalkám a zapalovačům. Nesmějí si hrát samy v blízkosti ohně.

Každý z nás se může stát svědkem popáleninového úrazu. První úkol je zamezit působení tepla. Hořící člověk má tendenci běhat. To podporuje hoření. Platí proto anglické „stop-drop-roll“ – zastavit, povalit, a válením po zemi uhasit oheň. Bráníme-li přístupu kyslíku k ohni zabalením hořící osoby látkou, musíme mít na mysli, že nesmí jít o tkaninu z umělých vláken. Doslova bychom přilévali oleje do ohně. Při popálení horkou vodou je třeba ihned svléknout oděv, který je nasycen horkou tekutinou.

První pomoc je jednoduchá. Okamžitě chladíme popáleniny v obličeji, na rukou a nohou (pozor – ne na celých končetinách, ale jen na rukou a nohou) a na hýždích bavlněnou tkaninou namočenou v co možná nejchladnější zdravotně nezávadné vodě, ale je-li nejhůř, pak poslouží i občansky čistý potok. Tkaniny mají být co nejčistší, např. kapesníky, plátěné osušky, utěrky, které rychle přežehlíme. Nemáme-li vodu dostatečně chladnou, pak do ní dáme kostky ledu. Celé končetiny a trup nechladíme. Občas doporučované zabalení celého těla rozsáhle popáleného člověka do ledového prostěradla je chybou. Kromě chlazení uvedených míst a čistého krytí popálených ploch uložíme popáleného do pohodlné polohy na klidné místo a u popálenin pětkrát větších než plocha dlaně popálené osoby voláme ihned rychlou záchrannou službu. Žádné propichování puchýřů, dávání oleje, octa, zásypů, pavučin a mastí na popálené plochy!

Takže dnes to bylo méně úvah a filozofování, a více rad a nabádání. Ono totiž nad popáleným se nemá mudrovat, ale jest třeba správně konat.

 

Zdroj: Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc. - Rady venkovského lékaře

 

 

Témata: