V České republice se rodí ročně kolem 60 mentálně postižených dětí s Downovým syndromem. To, kolik takových dětí přijde na svět, závisí na úrovni prenatální diagnostiky, na tom, zda se nastávající maminky nechají vyšetřit, a na tom, jak se rozhodnou, když je tato genetická vada v průběhu těhotenství zjištěna. Každoročně je kvůli této diagnóze ukončena zhruba stovka těhotenství.
Děti s Downovým syndromem jsou mentálně znevýhodněny, ale míra snížení vzdělávacích schopností se různí. Postižení provází i soubor vnějších znaků, jako jsou šikmo posazené oči, krátký krk a nižší postava, a častý výskyt srdeční vady, snížená imunita a změněná funkce štítné žlázy. O tom, zda dítě bude postiženo, se rozhodne při prvním dělení buňky, kdy nastane chybný přesun chromozómů.
Pro pokračování těhotenství se navzdory nepříznivé diagnóze každoročně rozhodne přibližně pět matek. V ostatních případech se děti narodily většinou proto, že ženy odmítly vyšetření plodové vody, které se nabízí těhotným ve věku nad 35 let. Mladší ženy se mohou podrobit krevnímu testu, který však není úplně spolehlivý.
Klub rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem, který vznikl před deseti roky, se snaží podporovat rodiny s handicapovanýn dítětem. Poskytuje jim informace, aby měly možnost odpovědně zvážit své rozhodnutí. Informační materiály jsou k dispozici již v porodnicích.
Vzdělávání dětí s Downovým syndromem
Názory na možnost vzdělávání dětí s Downovým syndromem se mění. Před rokem 1989 byly tyto děti většinou osvobozovány od školní výuky nebo chodily do speciálních škol. Nejčastěji žily v ústavech sociální péče.
Podle Dzúrové lékaři mnohdy dávají rodičům zastaralé informace. Není už například pravda, že naděje na dlouhý život těchto dětí je nízká. Dříve se většinou uvádělo 25 až 30 let. V současnosti se předpokládá, že budou žít zhruba o deset až 15 let méně než ostatní lidé. Větší šanci mají především proto, že už v prvním roce života se řada z nich podrobí operaci srdce.
Situace v Česku se postupně přibližovala zvyklostem v okolních zemích. Hybnou silou změny přístupu k postiženým dětem se podle Dzúrové stali především rodiče, kteří usilují o vytvoření takových podmínek, aby rodiny nebyly nuceny dávat děti do ústavu a aby děti, pokud je to možné, navštěvovaly běžné školy.
Děti s Downovým syndromem jsou schopny nejen naučit se číst a psát, ale také sportují jako ostatní a mají podobné zájmy. Každoročně se zvyšuje podíl postižených dětí, které navštěvují základní školy. Před dvěma roky prošel základní školou první chlapec s Downovým syndromem.
zdroj: ČTK
sdílet