Sexuálně přenosná onemocnění se dříve nazývala „pohlavními nemocemi“. Mezinárodně se dnes používá označení „sexually transmitted diseases“ – STD nebo také „sexually transmitted infections“ – STI. Kromě hlavních onemocnění jsou pod tento pojem zahrnovány i další, jejichž původci jsou přenášeny z muže na ženu sexuálním stykem, např. infekce chlamydiemi, trichomonádami, kvasinkami apod.
U žen se projevují většinou výtokem z pochvy, u mužů je nákaza často bezpříznaková. Při léčbě žen je třeba zamezit reinfekci, proto je vyžadováno i léčení sexuálního partnera.
Po druhé světové válce se naše země naštěstí vyhnula rozšíření těchto infekcí tak, jak bylo našim předkům známo po všech dřívějších válkách. Příznivá situace byla jistě dána pokrokovým československým zákonem z roku 1921 o potírání pohlavních nemocí. K účinnosti zákonných opatření v pozdější době nepochybně přispěl i objev penicilinu (v léčení syfilis byl poprvé použit už v roce 1943) a dalších antibiotik, v neposlední řadě však také růst životní úrovně a zdravotního uvědomění obyvatelstva. Díky všem těmto okolnostem poklesl výskyt sexuálních infekcí v padesátých letech na naprosté minimum.
V průběhu let šedesátých se však situace změnila a za dalších dvacet let vzrostl v evropských zemích počet nákazy kapavkou třikrát a syfilidou (příjice) dokonce pětkrát. K těmto „klasickým“ nemocem však přistoupily ještě nejméně dvě desítky dalších sexuálně přenosných nákaz, které se dříve nepovažovaly za sexuálně přenosné. Některé z nich vstoupily ve známost až po zavedení moderních diagnostických metod.
Boj proti sexuálně přenosným onemocněním je i v současné společnosti poněkud odlišný od potírání jiných infekčních nemocí. Zatímco pokyny týkající se hygieny, očkování a zdravého způsobu života bývají veřejností celkem s pochopením přijímány, zůstávají u značné části veřejnosti často bez patřičné odezvy návody na bezpečný sex, zodpovědnost v navazování sexuálních vztahů a boj proti promiskuitě.
Syfilis (příjice, lues)
Syfilis může vážně poznamenat plod (původce je bakterie Treponema pallidum). Bakterie proniká do těla v místě poraněné kůže nebo sliznice. Onemocnění rozdělujeme na tři stadia:
I. stadium - tvrdý vřed s postižením mízních uzlin
II. stadium – kožní vyrážka
III. stadium – orgánové postižení, tabes dorsalis je známé poškození zadních rohů míšních, progresivní paralýza je psychiatrické onemocnění, které končí úplnou demencí (onemocnění nenapodobitelně ztvárnil český herec Petr Čepek ve filmu Petrolejové lampy). Syfilitické postižení aorty může způsobit selhání srdce nebo roztržení aorty, největší tepny v těle.
Po inkubační době asi 4-6 týdnů vzniká v místě vstupu infekce vřídek, s typickou tvrdou spodinou (ulcus durum). Současně dochází k zduření příslušných spádových mízních uzlin. Zduření je charakteristicky nebolestivé. U muže, nebo je-li tvrdý vřed na zevním pohlavním ústrojí ženy, je to jednoduché - spádové mízní uzliny jsou v tříslech a jsou dobře viditelné. Ovšem je-li místo vstupu infekce v hloubi pochvy, jsou příslušné uzliny hluboko v pánvi a onemocnění může v tomto stadiu zcela uniknout pozornosti.
Po měsících se rozvíjí II. stadium a III. stadium se projeví většinou až za několik let po získání tohoto onemocnění.
Čím delší je časový odstup těhotenství od infekce matky, tím lehčí je poškození plodu – fetopatie. Nejvíce je plod postižen, infikovala-li se matka těsně před početím nebo na začátku těhotenství. Naopak, pokud se těhotná infikovala v posledních šesti týdnech těhotenství, rodí se zpravidla zdravé plody.
Při čerstvé infekci končí těhotenství obvykle potratem nebo porodem mrtvého plodu, na němž jsou známky syfilitického poškození plodu: velká játra, velká slezina, na plicích je obraz plicního zánětu, na kůži je vyrážka, na kostech a chrupavkách jsou známky zánětu.
Při chronické infekci se mohou narodit plody bez známek postižení, ale již v prvních dnech po porodu se infekce novorozence projeví vyrážkou na celém těle, trhlinami koutků úst, rýmou, žloutenkou, hnisáním nehtových lůžek, otokem zevních rodidel. Úmrtnost těchto novorozenců je vysoká.
Syfilis se přenáší téměř výhradně pohlavním stykem. Mimo pohlavní ústrojí se tvrdý vřed najde jen v 10 % případů - i zde je však souvislost s sexuálními aktivitami častá (nemoc se dá přenést např. polibkem). Získat onemocnění zcela nesexuální cestou (tzv. syphilis insontium, tj. "nevinných"), např. pitím se společné sklenky, nebo ošetřující zdravotnický personál, je sice možné, ale tyto případy jsou velmi vzácné.
Před řadou desetiletí byla zavedena prevence syfilis: každá těhotná musí být na začátku těhotenství vyšetřena (BWR). Každý nález se musí hlásit příslušnému dermatovenerologovi (povinné hlášení odborníkovi na pohlavně přenosné choroby). Ten také rozhodne o způsobu léčby. Novorozence se zjevnými známkami vrozené syfilidy, ale i novorozence z této infekce podezřelé léčí pediatr. Kojení není dovoleno v případech infekce matky těsně před porodem. V ostatních případech je dovoleno dítě kojit při současné zajišťovací léčbě matky i dítěte.
Léčba spočívá v aplikaci antibiotik, původce syfilis je citlivý např. na antibiotika penicilinové řady. Léčbu je pochopitelně zapotřebí zahájit dřív, než dojde k poškození vnitřních orgánů.
Kapavka (gonorea)
Kapavka je onemocnění vyvolané bakterií (Neisseria gonorrhoeae). Je to „klasická“ pohlavní nemoc, která v ČR spadá pod zákon o pohlavních nemocech (důsledkem je např. povinná léčba nebo trestnost přenášení této choroby).
U muže je inkubační doba (tj. doba mezi nákazou a projevy infekce) většinou 3-6 dní. Kapavka se projevuje pálením při močení a výtokem z močového trubice. U ženy mohou být příznaky nenápadné (hnisavý výtok, bolesti v podbřišku, nepravidelné krvácení). Pokud je získaná v těhotenství, pak probíhá bouřlivěji než mimo těhotenství. Při akutním zánětu bývá postižena močová trubice, bartholinské žlázky, malé žlázky po stranách ústí močové trubice, pochva i sliznice vystýlající kanál děložního hrdla, z něhož vytéká hustý, smetanově zbarvený hnis, někdy i krvavý. Podle toho, v které fázi těhotenství akutní onemocnění probíhá, může vyvolat potrat, předčasný porod, začínající vždy odtokem plodové vody. Pro matku přitom vyvstává nebezpečí vzestupu infekce do děložní dutiny a na děložní přívěsky (vejcovody a vaječníky), nebo dokonce až na pobřišnici. Nebezpečí pro plod spočívá především v infekci spojivkového vaku při porodu, dříve časté příčiny slepoty.
Prevence se u těhotné provádí vyšetřováním v zrcadlech s pátráním po známkách onemocnění, vyšetřováním podezřelých výtoků se zaměřením na vyhledávání kapavčité infekce. Zjištěné pozitivní nálezy se hlásí opět povinně dermatovenerologovi, který doporučí léčbu a kontroluje její výsledek. Neléčená, tzv. chronická kapavka, projevující se třeba jen slabým výtokem, může být zdrojem infekce novorozenců za porodu, u nedělek může vzplanout infekce vnitřních rodidel.
U novorozence, pokud rodička má neléčenou kapavku, může způsobit zánět očních spojivek s následnou slepotou. Proto se po porodu pro jistotu všem novorozencům oči dezinfikují (tzv. crédéizace, podle francouzského porodníka Crédého, který tuto metodu zavedl) vkápnutím kapky Ophtalmo-Septonexu do každého spojivkového vaku.
Anaerobní vaginóza
Toto onemocnění je dnes nejčastější příčinou poševního výtoku - ten bývá v typických případech řídký, našedlý, páchnoucí po rybách. Zápach je často zvýrazněn po pohlavním styku. Za normálních okolností jsou v pochvě jednak bakterie, které k životu vyžadují kyslík, jednak bakterie, které kyslík nepotřebují (nebo jim kyslík dokonce škodí). První se nazývají aerobní bakterie, druhým se říká anaerobní bakterie. Když se anaerobní bakterie přemnoží, vzniknou výše popsané příznaky. Léčba je snadná, ženě i partnerovi se podá antibiotická léčba proti zmíněným bakteriím. Avšak anaerobní bakterie jsou normální součástí mikrobiální poševní flóry, a tak není správné je zcela vyhubit. To je důvod, proč u některých žen dochází neustále k opakování onemocnění. Příčina takové zvýšené citlivosti není známa; je však skutečností, že u některých žen k tomu stačí krátkodobá změna poševního prostředí po pohlavním styku.
Prevence opakování tohoto onemocnění může být obtížná.
Používají se tři postupy:
* aplikace kyseliny mléčné, která v pochvě udržuje kyselé pH, pro anaerobní bakterie nepříznivé,
* podávání tablet, které obsahují "správné" poševní bakterie (Fermalac) - stejný smysl má zavádění jogurtu s živou kulturou laktobacilů,
* užívání výplachů s Tantum rosa, přípravkem, který se pohybuje na hranici mezi běžnou hygienou a dezinfekcí.
Všechny tyto metody mají úspěch, je však nutno používat dlouhodobě.
Vulvovaginální mykóza
Kvasinkové záněty zevního pohlavního ústrojí ženy jsou velmi časté, projevují se pálením, svěděním, výtokem. Výtok může mít velmi různý charakter, jen někdy je přítomen charakteristický "tvarohovitý" vzhled.
Léčba je snadná, na trhu je dlouhý seznam antimykotických léků v podobě poševních tablet, globulí, krémů. K dispozici jsou i tablety, které se polykají. Efekt je rychlý a spolehlivý. Léčba partnera, který si často stěžuje na pálení penisu, je nutná. Léčba akutního stavu není obtížná, ale problémem mohou být recidivy zánětu. U některých žen dochází stále znovu a znovu k opakování potíží. Zde je na místě dlouhodobá léčba (po dobu šesti měsíců), změna životního stylu (sukně, punčochy) a preventivní užívání antimykotických léků v rizikových situacích, např. během užívání antibiotik.
Trichomoniáza
Je to infekce pochvy a močové trubice způsobená prvokem Trichomonas vaginalis, česky bičenka poševní. Prvok patří mezi bičíkovce, je vybaven pěti bičíky. Trichomonády žijí pouze v pochvě a močové trubici člověka, a získat je tedy lze téměř bez výjimky jen pohlavním stykem. Nepohlavní přenos lze připustit jen zcela výjimečně. Trichomoniáza se projevuje výtokem, který je v typickém akutním případě hojný, zpěněný, zásaditý. Je-li neléčena, obvykle přechází do chronického stadia s minimem příznaků. Někdy však probíhá prakticky bez příznaků od začátku.
Trichomoniáza se léčí antibiotiky. Léčba partnera (případně všech partnerů a jejich partnerek) je nutná.
Herpes genitalis Herpes (opar) pohlavního ústrojí je pohlavně přenosná nemoc, která začíná krátkou fází svědění, následuje výsev puchýřků. Ty se brzy strhnou a na jejich místě vznikají vřídky, které se případně mohou druhotně infikovat bakteriemi.
Onemocnění je extrémně bolestivé, potíže se mohou zhoršovat při močení (v těchto případech lze doporučit močení ve vodě), avšak po nějaké době (10-14 dnů) se vřídky samy hojí.
Opakování onemocnění může způsobit menstruace, stres, celková infekce (viróza) - často se však žádná taková příčina nezjistí. Léčba akutního stavu je obtížná. Antibiotika jsou proti virům neúčinná. Dnes existují přípravky, které virus hubí, avšak léčbu, která je velmi drahá, je nutno zahájit co nejdříve.
Herpetický virus se může během porodu přenést na plod a způsobit u něj velmi vážnou celkovou infekci s postižením nervového systému a s vysokým rizikem celoživotního postižení. Proto, když je u ženy v době porodu přítomen výsev herpetických puchýřků, porod se obvykle vede císařským řezem.
Condylomata accuminata
Onemocnění pohlavního ústrojí a případně krajiny kolem řitního otvoru.
Condylomata accuminata jsou drobné výrůstky, které se často vyskytují ve skupinách "květákovitého" tvaru. Postihují kůže a sliznici pohlavního ústrojí, okolí řitního otvoru, ale i sliznice pochvy a děložního čípku. Příčinou je virová infekce.
Rozpoznání nemoci je snadné, protože její vzhled je typický. Léčba je však obtížná. Výrůstky lze odstranit buď chirurgicky skalpelem, laserem nebo zmražením.
Chlamydie
Chlamydia trachomatis je malá bakterie, která je dnes v Evropě (a patrně i v ČR) nejčastější příčinou zánětu vnitřních pohlavních orgánů ženy.
Infekce se získává téměř bez výjimky pohlavním stykem. Mikrob napadá buňky děložního hrdla a močovou trubici. Způsobuje zde zánět, který se může projevit příznaky močové infekce (častější močení, pálení při močení) a výtokem. Daleko častěji je však zcela bezpříznakový. V tom spočívá záludnost a nebezpečí tohoto onemocnění. Během času mohou chlamydie postupovat pohlavním ústrojím směrem vzhůru a způsobit zánět dělohy, zánět vejcovodů, zánět pánevní pobřišnice. I tento průběh je provázen jen malými a neurčitými potížemi, jako je např. pobolívání v podbřišku, nepravidelné krvácení apod. Často dokonce žena nemá problémy žádné. Infekce tak zůstává často neléčena, s důsledkem slepení vejcovodu, který ztrácí průchodnost a mění se v protáhlý či kyjovitý útvar vyplněný tekutinou, zcela neschopný jakéhokoli transportu pohlavních buněk. Chlamydiová infekce je častou příčinou ženské neplodnosti.
Léčba chlamydiové infekce není složitá, bakterie je dobře citlivá na celou řadu antibiotik Chlamydia trachomatis se přenáší výhradně pohlavním stykem. Ochranou je tedy odpovědný výběr partnerů. Ochranný vliv má používání kondomu partnerem.
AIDS
AIDS (syndrom získaného imunitního deficitu) je konečné stadium infekce virem HIV. U poloviny postižených se rozvíjí během deseti let od získání infekce.
Virus HIV patří mezi tzv. retroviry a v 70. letech se rozšířil ze subsaharské Afriky nejdřív do karibské oblasti a odtud do celého světa. Šířil se zprvu mezi homosexuály (to upozornilo na pohlavně přenosnou povahu nemoci), dnes přichází do popředí přenos heterosexuálním stykem. Druhou cestou šíření viru je krev - proto je onemocnění časté u narkomanů, kteří si půjčují injekční stříkačky.
Virus poškozuje imunitní systém, konkrétně jednu skupinu bílých krvinek, takže pak organismus ztrácí odolnost proti infekcím a rovněž proti nádorovým změnám buněk. Infekční nebo nádorové komplikace bývají příčinou smrti.
Třetí cestou přenosu infekce je nákaza plodu v děloze infikované ženy.
Léčba infekce HIV je velmi obtížná. Virus není možno vyhubit (nebo nanejvýš zcela výjimečně). Používají se většinou kombinace několika virostatik, které jsou schopna nějakou dobu infekci zadržovat. Léčba je poměrně úspěšná (např. velmi výrazně snižuje riziko přenosu z matky na plod), ale její účinek je jen dočasný a kromě toho je velmi drahá.
Infekce HIV včetně AIDS je rozšířena především v subsaharské Africe, kde jsou postiženy desítky procent populace, dále v karibské oblasti a nověji i na dálném Východě. Riziková je také oblast bývalého Sovětského svazu. U nás se epidemie zatím šíří pomaleji, než se očekávalo, což by nás však nemělo ukolébat.
Ani používaní mužského kondomu není bez rizika. Důležitější je obezřetnost ve výběru sexuálních partnerů.
Jak je zřejmé, člověk se může při pohlavním styku setkat s velkým počtem sexuálně přenášených onemocnění. Hlavní opatření proti všem sexuálně přenosným nemocem v současné době je tak zvaný bezpečný sex. Výstižnější je možná termín v angličtině „safer sex“, který lze překládat jako bezpečnější sex, protože sexuální styk nemůže být nikdy zcela bezpečný.
Bezpečnější sex spočívá v takových postupech, při nichž se tělesné tekutiny partnera nedostanou na sliznice pochvy, úst, řitě nebo očí, ani na žádné sebemenší poranění kůže druhého partnera. Při souloži do pochvy, do úst nebo do konečníku se lze chránit prezervativem, který se pochopitelně nikdy nesmí slinit. Náhradní sexuální sanitární pomůcky (např. vibrátory) se nikdy nesmějí půjčovat jiným osobám. Nebezpečné je i zavádění prstů do pochvy nebo do řitě partnera či partnerky (nebezpečí poranění a infekce prostřednictvím kožní záděry).
Dráždění pohlavních orgánů nebo řitního otvoru ústy, intenzivní líbání s kousáním do rtů, jazyka a do prsních bradavek představuje rovněž nebezpečné sexuální praktiky. Naopak zase použití tak zvaných lubrikačních prostředků, které svou kluzkostí zmenšují pravděpodobnost poranění, představuje nesporný přínos k bezpečnějšímu styku. Za poměrně bezpečný lze pokládat takový druh sexuálního styku, při kterém nedochází k výměně tělesných tekutin, zvláště ne krve s krví a semene s krví.
Nejúčinnějším preventivním opatřením proti šíření sexuálně přenosných nemocí je však zdravý sexuální partner a zachovávání párové sexuální věrnosti.
Z připravované Knihy o těhotenství a porodu
sdílet