Trocha historie o tišení bolesti u porodu

Ženy rodí děti, co svět světem stojí. Na svět přicházejí stále nové a nové generace a mě mnohokrát napadlo, zdali již v dobách dávno minulých se lidé snažili sílu porodních bolestí alespoň trochu zmírnit. Zjistila jsem, že ano.

Způsob nahlížení na porodní bolesti a na vedení porodu se vždy odvíjel od historické doby, náboženských předsudků a samozřejmě i od vyspělosti každé jednotlivé společnosti. Bolest při porodu byla dlouho považována za neoddělitelnou součást porodu.

Ale již různé primitivní kmeny a kultury se pokoušely ženě v její těžké hodince ulevit.

Když pominu všelijaké zahánění démonů, nošení amuletů, kultovních pásů anebo poctivé modlení k patronkám rodu, musím říci, že bez některých tišících prostředků bych se raději velice ráda obešla.

Někdy totiž docházelo ve snaze rodičce ulevit a porod uspíšit, až k brutálnímu fyzickému násilí. Představa, že mi „porodní bába“ doslova skáče po břiše mi opravdu není zrovna příjemná.

U apačských kmenů byla zase rodička zavěšena ze stromu na liánách uvázaných v podpaží, muž se na ni pověsil a takto zavěšeni se houpali, čímž napomáhali porodnímu mechanismu. Tak to bych asi taky nemusela.

O poznání sympatičtější je metoda, používaná na ostrovech Pago Pago v souostroví Samoa. Žena klečela, zatímco muž, který seděl za ní, ji tlačil svými patami do žeber při každé bolestivé kontrakci, čímž byla vlastně aplikována „tlaková analgezie“ na dermatomy, kam se přenášejí porodní bolesti.

Z tišicích prostředků v Persii by pravděpodobně dnešním lékařům vstávaly vlasy hrůzou, neboť se rodičkám podávalo víno, které mělo usnadnit bolesti, a navíc zajistit narození mýtického hrdiny.

V Číně zase nedali dopustit na opium, jehož účinky byly popsány i Hippokratem 500 let před naším letopočtem.

Opět v Číně, ale i v dalších zemích jihovýchodní Asie, nacházíme informace o akupunktuře, přestože u porodu nebyla častěji používána.

Křesťanství zase spatřovalo v bolesti u porodu boží trest, a proto byla analgezie ženám při porodních bolestech odpírána. Náboženství bylo tehdy jakýmsi zákonem a biblický text, kde Bůh řekl ženě: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout”, byl dlouho zakořeněn v myslích nejenom obyčejných lidí, ale později i lékařů.

Až v 18. století se ledy začínají pomalu prolamovat, na čemž má zásluhu především obrovský pokrok v lékařské vědě.

Přesto analgezie v porodnictví nacházela své místo jen velmi obtížně a pomalu. Poprvé byla provedena 19. ledna 1847 doktorem Jamesem Youngem Simpsonem z Edinburghu, který použil u porodu éter. Tento jeho první pokus byl vystaven ostré kritice a jeho spory s okolím skončily až ve chvíli, kdy královský porodník doporučil Simpsonův objev královně Viktorii, která s pomocí chloroformové analgezie porodila syna Leopolda.

Jak vidíme, cesta k bezbolestnému porodu byla trnitá a mnohdy přinesla ženám ještě větší utrpení, než porod samotný. Některé metody, které se v průběhu staletí používaly, navíc přinášely velké riziko pro zdravotní stav jak rodičky, tak dítěte.

Dnešní lékařství nabízí ženám již poměrně širokou škálu tišicích prostředků, i když o zcela bezbolestném porodu si zatím můžeme nechat jenom zdát.