Očekáváte narození děťátka a zmítáte se v neujasněných pocitech? Máte strach, zda všechno zvládnete a budete svému miminku dobrou maminkou?
Tyto a mnoho dalších dotazů můžete směřovat na Poradnu Mgr. Danuše Jandourkové, která vám nabízí pomoc s řešením vašich psychických a psychologických problémů, přicházejících v období těhotenství, porodu a mateřství. Poradna je součástí www.porodnice.cz, kde ji najdete v horní liště pod názvem Poradny. Případně můžete kliknout ZDE .
Nemusíte trpět obavami či ostychem. Svůj dotaz můžete položit i anonymně. Každému dotazu se Danuše Jandourková bude zodpovědně věnovat a třeba vám pomůže zbavit se úzkostí, strachu, obav či jiných nepříjemných pocitů.
Přečtěte si alespoň několik dotazů, na které odpovídala. Třeba vám pomohou překonat ostych svěřit se se svým problémem odborníkovi.
Dobrý den, je mi 29 let a jsem v 6. měsíci prvního těhotenství a chtěla bych se zeptat, zda je běžné, že mám občas pochybnosti a úzkosti z nastávajícího mateřství, zda všechno zvládnu, budu dobrou a milující matkou atd. Na miminko se samozřejmě oba s manželem moc těšíme a také je těhotenství plánované. Přečetla jsem spoustu článků a knih, takže vím, že občas se to stává, nicméně by mě zajímal váš názor. Děkuji za odpověď. Kateřina
Milá Kateřino,
mateřství přináší mnoho změn v životě matky, ale i celé rodiny. Všichni si zvykají na nové role /vy role rodičů, rodiče prarodičů .../, pro Vás to znamená také vyrovnat se se ztrátou zaměstnání /i když jen dočasně/a zvyknout si na roli ženy v domácnosti.
Od ženy se očekává, že bude šťastná a spokojená ve své nové roli matky. Mezi lidmi panuje mýtus, že vše kolem mateřství je a musí být pozitivní. K tomu tak trošku přispívá i ta spousta knih a článků, o kterých se i vy zmiňujete.
Většina z nás chce být dobrou matkou. I matky ale mají právo necítit se dobře a občas dělat chyby.
I pro Vaše děťátko je určitě lepší matka, která si mateřství užívá, občas se necítí dobře nebo udělá chybu, než ta, která se zuby nehty snaží být bez chyb a ze samé snahy si zapomíná mateřství užívat.
Takže mějte ráda své miminko i sama sebe a dovolte si dělat občas chybičky a necítit se vždy jen skvěle. Jste člověk a tuto informaci má dostat i Vaše děťátko.
Dobrý den, paní doktorko, trochu se stydím za svůj problém. K mým téměř dospělým dětem přibude cca za 6 týdnů další sourozenec. Pravda, nebyl plánovaný a moje otěhotnění je záhadou i pro mého gynekologa, ale po počátečním šoku jsme se začali celá rodinka těšit. V těhotenství nemám žádné výrazné problémy, všechno vypadá dobře, ale prostě jsem si poslední cca 2 měsíce začala připadat na mimi "stará" /je mi 39let/, přesto, že asi vypadám o pár let mladší, jak všichni tvrdí. Za břicho se stydím, v poradně se vyhýbám ostatním maminám, nechci chodit mezi lidi, neustále počítám, kolik bude jednou dítěti a kolik mě... Předchozí porody jsem neměla lehké /indukované, mnohahodinové/, a tak se ještě přidává velký strach z porodu ve spojitosti k věkem... Nevím, rozumově si umím vysvětlit, že neustálými obavami nic nevyřeším, možná i miminku škodím, nehledě k tomu, že teď už je stejně pozdě, ale nejsem schopná na nic jiného myslet. Myslíte, že jsou na vině hormonální změny a přejde mě to? Děkuji za odpověď.
Faktorů, které ovlivňují prožívání těhotenství je jistě více /ne jen hormony/. Jak jste uvedla, s těhotenstvím jste nepočítali, a tak je jasné, že si na něj musíte postupně zvykat. Téměř všechny ženy prožívají těhotenství jako radostné /možná se to od nich spíše očekává/, ale také jako ambivalentní. Mění se tělo ženy, všichni členové rodiny se chystají na novou roli a pro Vás to asi znamená změn nejvíce - např. odchod ze zaměstnání. Úzkost se v těhotenství objevuje velmi často a bývá zaměřena na dítě /obavy o jeho vývoj/či na sebe /obavy o své zdraví, obavy z porodu, obavy spojené se sociální izolací či s výchovou, obavy z reakce starších sourozenců.../.
I tohle všechno se může promítat do Vaší obavy, že už jste na těhotenství stará. V současné době se ale i u nás prosazuje trend mít děti až po třicítce, a koukám-li na to z této strany, zdá se, že jste v nejlepších letech. Nechci Vaše obavy vůbec zlehčovat. Pokuste se podívat na to, co se za Vaší obavou konkrétně skrývá /možná něco z toho, co jsem uvedla výše/. Někdy pomůže i to.
Zkuste navštívit nějaké centrum či předporodní kurzy v porodnici, a vezměte s sebou i manžela, ať na to nejste sama. Uvidíte, že ve stejné situaci jsou i jiné ženy a možná se díky informacím na kurzu zbavíte i obavy z porodu.
Dobrý den, jsem mámou 2leté holčičky. Potřebovala bych poradit ohledně vztekání. Právě nám začalo období vzteku a nevím, jak to ve zdraví přežít. Vím, že bych se neměla nechat vytočit, ale někdy to nejde. Nechci na dceru jen celý den křičet nebo ji zavírat do druhé místnosti - to většinou pomůže. Slyšela jsem o metodě objetí, ale nevím, jak ji praktikovat a jestli je účinná. Děkuji za odpověď. Sally
Milá Sally,
období vzdoru patří ke zdravému vývoji každého dítěte. Velmi důležité je si rozmyslet, co je 
opravdu důležité, na čem musíte jako rodič trvat a kde je možné ustoupit. Pokud už dítěti něco zakážete či přikážete, je dobré na tom trvat. Měly by to být ale opravdu důležité a smysluplné věci.
U takto malých dětí bych doporučovala, pokud se vztekají, odvést jejich pozornost k něčemu jinému. Pokud se to nedaří, pokuste se si dítěte nevšímat a vyčkat, až se uklidní. Poté je určitě dobré nepřipomínat předchozí scénu, ale chovat se, jako by se nic nestalo.
I metodu objetí (dceru pevně a beze slov obejměte) můžete vyzkoušet. Jestli bude fungovat právě u Vaší holčičky, to nevím. Každé dítě je jiné, na každé platí něco jiného. Přeji Vám hodně trpělivosti při výchově dcery.
Pokud máte na Mgr. Danuši Jandourkovou také nějaký dotaz, nepište ho, prosím, pod tento článek, ale přímo do její poradny.
sdílet