V Česku umírá nejméně kojenců v historii

CCSJeště před pár lety by předčasně narozené dítě s váhou půl kilogramu nemělo šanci přežít. Dnes je lékaři běžně zachraňují, často i bez následků na zdraví. A Češi v tom patří mezi evropské špičky.
Podle statistického úřadu je kojenecká úmrtnost (tedy úmrtí dětí do jednoho roku) nejnižší v naší historii.
V porovnání s počátkem devadesátých let u nás umírá o polovinu méně čerstvě narozených dětí.
Do šesti dnů po narození v Česku umírají jen čtyři děti na tisíc živě narozených. Což je evropský rekord. Podobné výsledky mají už jen skandinávské země.
Čím to? V Česku je podle lékařů velmi dobrá péče jak o těhotné ženy, tak o novorozence. "Přesto předčasně narozených dětí přibývá," říká Zdeněk Hájek z porodnické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
"Běžný průměr je pět až šest procent předčasných porodů, ale loni jich bylo už téměř sedm procent."
Může za to podle něho to, že cizinky, které se v Česku usadí, nechodí pravidelně ke gynekologům.

Když se narodily, vešly se do dlaně
Před deseti lety neměly šanci. Teď lékaři běžně zachraňují i děti, které se při narození vejdou do mužské dlaně. O posledním květnovém víkendu se předčasně narozené děti už potřetí sjely do pražské porodnice u Apolináře na oslavu Dne dětí.
Osmiletý Denis se od svého pětiletého bráchy Robina nehne ani na krok. Ruku má kolem jeho ramen a vodí ho od soutěže k soutěži, které na zahradě porodnice připravili lékaři a sestřičky.
Kudrnatý Robin sice bráchovu ochranu vůbec nepotřebuje, je to normální zdravý kluk, ale Denis má o něj strach. Když se narodil, vážil kilo deset a nebylo jisté, jestli bez následků přežije.
"Narodil se o dva měsíce dřív, než měl. Měla jsem nějakou infekci," popisuje matka obou synů nejobvyklejší příčinu předčasných porodů.
"Robin byl dlouho v inkubátoru a pak jsme dva roky pořád jezdili k doktorům. Vypadalo to, že bude mít problémy s plícemi, ale naštěstí už je všechno v pořádku. Jediné, co z těch dnů zůstalo, je, že starší syn o Robina pořád hrozně pečuje. Má o něj pomalu větší strach než já," usmívá se matka.

To čtyřletá Tereza Richterová z Prahy si prošla horším martyriem. Když se narodila, vážila jen 640 gramů a po pár dnech na světě ještě zhubla na 490 gramů. Přišla totiž na svět v šestém měsíci - namísto začátku ledna už 7. října.
"Tři nebo čtyři dny nám trvalo, než jsme se z toho vzpamatovali," vzpomíná její otec. Spolu se ženou se vrátili z porodnice sami a za dcerou směli jen na návštěvy.
"Přestože byla tak maličká jako moje dlaň, mohli jsme si ji pochovat. Každý den jsme za ní jezdili a sestry nám ji vždycky vyndaly z inkubátoru. To bylo perfektní, těm dětem hodně pomáhá kontakt s rodiči," vzpomíná muž a nespouští přitom oči z dcery drandící okolo na dětském kole.
"První dojem byl ale hrozivý. V inkubátoru měla okolo sebe spoustu hadiček a krmili ji injekční stříkačkou," popisuje. Lékaři nevěděli, jestli dobře uvidí. Oční sítnice se totiž vyvíjí až v devátém měsíci, a nedonošené děti tak mají často problémy se zrakem.
"Není to úplně v pořádku, potíže s očima máme. Musíme jezdit pravidelně na kontroly do Motola," komentuje to otec čtyřleté Terezy.

Ne všechny děti však mají takové štěstí. Pětiletá Alena vypadá ve žlutých šatech s kanýrky jako princezna. S brýlemi na nose. "Kromě očí bohužel nemá v pořádku tlusté střevo. Má ho jen dvacet centimetrů dlouhé," konstatuje její máma. To znamená, že dcera jen špatně tráví jídlo.
Lékařská věda tak pokročila, že umí zachránit i děti, které by ještě před pár lety zcela jistě umřely. Jenže nic není zadarmo. Kromě očí mívají často špatně vyvinuté i některé vnitřní orgány, takže jim třeba hrozí prasknutí střevní stěny.

baby"Stanovili jsme si hranici - snažíme se o záchranu těch dětí, které se narodí po začátku 24. týdne těhotenství," říká Zdeněk Hájek, zástupce přednosty porodnické kliniky u Apolináře.
V rozhodnutí, kdy se snažit o záchranu nedonošených dětí, a kdy už ne, hraje roli i porodní váha. "Dítě musí mít nad 500 gramů. Pod půl kila je záchrana víceméně výjimečná," říká Zdeněk Hájek. Pediatři mají tabulky, které ukazují, jakou naději dítě má. "Při váze 500-700 gramů je šance šedesátiprocentní, nad 750 gramů asi pětasedmdesátiprocentní a nad tisíc gramů už je šance na přežití stejná jako u normálně donošených dětí," vysvětluje lékař. Perinatologických center, která pečují o nedonošené děti, je v Česku dvanáct. Záchrana jednoho dítěte přijde na miliony korun. A ne vždy stoprocentně vyjde. "U pětisetgramových dětí je šance jedna ku jedné, že dítě může mít poškozený mozek," říká Zdeněk Hájek.

Ale nemusí to tak být. Pětiletý Jakub vážil 850 gramů, když se narodil. "Strašili nás, že bude náchylný k všemožným infekcím, ale co jsme se s ním vrátili z porodnice, nebyl nemocný. A je naprosto v pořádku," říká Jakubova matka Ilona Koderyčová.
"Zpočátku sice později seděl, později chodil, ale ve dvou a půl letech srovnal krok s normálně narozenými dětmi. A dnes je možná i předčí. Tím, že jsme rok a půl cvičili Vojtovu metodu, je dokonce fyzicky zdatnější než jeho starší sestra."
"Chodím do školky, jezdím na kole, lyžuju a budou mi čtyři roky,"
nebojácně informuje Jakub. "Bydlíme daleko, v Rudníku v Krkonoších. A teď jdu do bazénu," odbíhá, dřív než stačí rodiče jakkoliv zasáhnout. "Myslím, že má jen jediný problém: s ušima. Když nechce, neslyší," komentuje to jeho táta.

zdroj: MF Dnes