Placenta zprostředkuje látkovou výměnu mezi mateřským a plodovým organismem. V období embryogeneze a raného fetálního období je téměř výhradně orgánem plodového metabolismu. Od 5. měsíce nitroděložního vývoje přebírají větší část pochodů látkové výměny postupně játra plodu, která do té doby plnila převážně jen funkci krvetvorného orgánu.
Přechod látek mezi mateřskou krví uteroplacentárního oběhu a fetoplacentárním oběhem, a naopak, se děje dvojím způsobem: pasivně nebo aktivně. První forma přenosu se děje na základě fyzikálních zákonů a nevyžaduje další zprostředkování, resp. výdej energie.
Pasivní přenos látek placentou:
Jednoduchou difuzí na základě koncentračního spádu prostupují placentární bariéru kyslík (O2), oxid uhličitý (CO2), sodík (Na), draslík (K), iont HCO3, voda, močovina a další, ve vodě rozpustné látky s molekulovou hmotností pod 700. Významná je především výměna vody: za 24 hodin se jí vymění mezi fetoplacentárním a maternoplacentráním oběhem kolem 100 litrů, tj. více než 4 litry za hodinu.
Usnadněnou difuzí prochází látky také na pokladě koncentračního spádu, ale urychleně tím, že se naváží na tzv. “nosiče” – např. glukózu, kyselinu mléčnou a další.
Diapedezí – defekty nebo póry syncytiokapilární membrány pronikají z fetoplacentárního do mateřského oběhu např. červené krvinky, bílé krvinky, léky.
Aktivní přenos látek mezi fetoplacentárním a uteroplacentárním oběhem se děje proti koncentračnímu spádu. Tak přecházejí látky s vysokou molekulovou hmotností. Mechanismus přenosu je několikerý, např.:
enzymatickým procesem se děje přenos iontů, aminokyselin, vitaminů, hormonů,
pinocytózou – pohlcováním malých kapének tekutiny buňkou placentární bariéry z jedné strany a následným jejím uvolněním na stranu druhou. Tak procházejí proteiny (bílkoviny), lipidy (látky tukové povahy), imunoglobuliny (bílkoviny krevní plazmy povahy protilátek – např. IGG – gamaglobuliny) a další. Některé globuliny povahy tzv. makroglobulinů (IGM-protilátky) placentou neprocházejí.
I přes závislost sacharidového, bílkovinného a tukového metabolismu na mateřských zdrojích probíhá velká část metabolických procesů v organismu plodu, přičemž rozhodující úlohu v něm mají játra plodu. Hlavním energetickým zdrojem je glukóza, která je metabolizována s využitím kyslíku. Za podmínek nedostatku kyslíku je možná přechodná glykolýza (rozpad glukózy) bez kyslíku – tzv. anaerobní glykolýza, kdy je energetický výtěžek daleko menší a konečným produktem tohoto procesu je oxid uhličitý (CO2) a kyselina mléčná, které vyvolají tzv. metabolickou acidózu ve fetálním oběhu s příznaky nitroděložní tísně plodu.
Zásobní glykogen, tzv. živočišný škrob, který se snadno rozpadá v glukózu, se při jejím nedostatečném přívodu ukládá zprvu v placentě, od 3. měsíce gravidity již v játrech, ledvinách a plících plodu.
Embryo 7 týdnů staré obsahuje 94 % vody, plod na konci gestace asi 85%.
Aminokyseliny nezbytné k tvorbě bílkovin jsou z mateřské krve získávány aktivním transportem. Jen malé množství aminokyselin si plod syntetizuje sám. Převážně anabolický ráz metabolismu (převažuje tvorba bílkovin) je podmíněn překotným růstem plodu.
Od 4. měsíce nitroděložnío vývoje se začíná vytvářet tukový polštář plodu. V této době představuje tuk jen 2 % z celkové hmotnosti plodu, ve 33. týdnu 8 % a u zralého plodu v termínu porodu již 16 %. Základní mastné kyseliny a lipidy (fosfolipidy), cholesterin-ester a lecitin přecházejí placentou a plod je přestavuje.
Placentou přechází většina léků. Rychle prostupují anestezující plyny, snadno též vitaminy, zejména vitamin K. Z hormonů neprostupuje progesteron, kortikoidy (hormony nadledvinové kůry), inzulin, ACTH (hormon mozkového podvěsku hypofýzy stimulující tvorbu hormonů v kůře nadledvin). Sulfonamidy a antibiotika prostupují, ale jejich hladiny ve fetoplacentárním oběhu jsou nižší než v mateřské krvi.
Autor: doc. MUDr. A. Pařízek, CSc. Kniha o těhotenství a dítěti, Galén, Praha 2009
sdílet