Jaké jsou nejčastější problémy nezralého miminka?

Jaké jsou nejčastější problémy nezralého miminka? - obrázek
Jaké jsou nejčastější problémy nezralého miminka? - obrázek

Jaké množství diagnóz bude mít miminko po pobytu v porodnici napsané v propouštěcí zprávě, to na samém začátku nikdo neví.

Porucha dýchání (RDS, z angl. Respiratory  Distress Syndrome,  syndrom dechové tísně) a oběhu jsou nejčastějšími problémy nezralých  dětí v prvních hodinách až dnech po porodu. Tyto potíže jsou více vyjádřeny s klesajícím týdnem těhotenství při porodu. První tři hodiny života jsou pro miminko velmi důležité, dochází ke všem adaptačním procesům. Jedná se o přesun z nitroděložního prostředí na svět. Některé děti potřebují různou formu ventilační podpory, část z nich i podání surfaktantu. To je látka, kterou si zralé plíce spontánně produkují a která zabraňuje na konci výdechu kolapsu plicních sklípků. Dostatečná tvorba vlastního surfaktantu je většinou zajištěna od 32. týdne těhotenství. Ale každé miminko je individuum, a proto i děti v 36. týdnu těhotenství jej mohou mít nedostatek. Potom je potřeba ho do plic uměle dodat.

Koncem prvního týdne života, někdy i dříve, se děti mohou na chvilku zapomínat v dýchání, hovoříme o apnoické pauze. Jejich centrum pro dýchání v mozku je nezralé a může mít občasné výpadky. Někdy může být apnoe spojena se zahleněním dýchacích cest při nedostatečném kašlacím reflexu. Nejčastěji se řeší správným polohováním nebo podáváním kofeinu, léku, který stimuluje dechové centrum.

U části nezralých dětí nemusí po porodu dojít k fyziologickému uzávěru spojky mezi malým a velkým krevním oběhem (otevřená spojka se nazývá tepenná dučej). Její neuzavření s sebou nese dechovou i oběhovou nestabilitu a je někdy nutný farmakologický, popřípadě chirurgický uzávěr.

I nezralé  děti mají novorozeneckou žloutenku jako děti donošené, pouze u nich může probíhat déle, neboť jaterní enzym, který pomáhá odbourávat barvivo původně červených krvinek plodu, je produkován v nedostatečném množství. Rozpadem červených  krvinek vzniká bilirubin (způsobuje žloutnutí), který je za normálních okolností zpracováván v játrech dítěte. V prvních dnech po narození nezralá játra nedokážou efektivně  odbourávat zvýšené množství bilirubinu z přirozeně rychleji se rozpadajících červených krvinek, které mají u nezralých dětí ještě kratší životnost než u dětí donošených.

Bilirubin se pak hromadí v kůži, na které můžeme již v prvních dnech vidět žluté zabarvení. Žloutenka nastupuje zpravidla 2.–3. den života, u nejmenších dětí může i dříve. Časnější nástup může být i u dětí, které mají po těle několik modřinek vzniklých při průchodu porodními cestami. V těchto modřinách se červené krvinky rozpadají rychleji a tím zvyšují produkci bilirubinu. U nezralých dětí je určitý stupeň žloutenky téměř pravidlem, žloutenka obvykle trvá delší dobu, mohou to být 2–4 týdny. Při léčbě je nutný dostatečný příjem tekutin, při vyšších hladinách bilirubinu se používá fototerapie  neboli ozařování dítěte modrým světlem, které rozkládá bilirubin v kůži a umožňuje jeho vylučování močí.

Nejvíce jsou však nezralé děti ohroženy infekcí. Do organismu může vniknout již během těhotenství nebo porodu, pak hovoříme o tzv. infekci adnátní, jejíž příznaky se mohou projevit do 72 hodin od porodu. Infekce se může objevit později v souvislosti s pobytem v rizikovém prostředí JIP, pak hovoříme o nozokomiální infekci. Rizikovými branami vstupu jsou všechny cizorodé materiály v těle dítěte: hadičky (odborně  kanyly) používané  k umělé plicní ventilaci, kanyly pro infuze, žaludeční sondy apod., dále trávicí ústrojí, kde při zpomaleném odchodu stolice dochází k pomnožování bakterií a také všechny vpichy z nutných odběrů. Velmi podstatnou příčinou je nezralý imunitní systém. U nezralých novorozenců  je až trojnásobně  vyšší výskyt infekcí než u novorozenců  donošených.

 

Autor: prof. MUDr. A. Pařízek, CSc. a doc. MUDr. Tomáš Honzík, PhD.
Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015