Očkování na území České republiky má dlouholetou tradici. V samostatném Československu mělo očkování vždy legislativní rámec, a např. poprvé v našem státě bylo uzákoněno očkování proti variole v roce 1919 zákonem 412/1919, který podepsal prezident Masaryk.
V tomto zákoně se poprvé objevila jak povinnost se nechat očkovat, tak i sankce za nepodrobení se očkování. Zde uvádíme zajímavé paragrafy z tohoto zákona:
- § 11 – Kdo se nedostaví, ač povinen, k očkování …… jinak bude proti němu zakročeno prostředky donucovacími (§ 15).
- § 15 – Pokud neplatí všeobecné trestní zákony, trestají se přestupky a opominutí tohoto zákona nebo nařízení, podle něho vydaných, úřady politickými pokutou od 10 do 100 K, nebo vězením od 24 hodin do 8 dnů. Jde-li o schválné opětné oddalování povinnosti očkovací, může býti vyměřena pokuta až do 200 K, nebo vězení až do 14 dnů.
Další podobný zákon (číslo 189 z roku 1946), který zaváděl plošné očkování proti záškrtu a byl podepsán Edvardem Benešem a Klementem Gottwaldem, se však v mnohém již neliší od současně platné očkovací vyhlášky. Dlužno říci, že zákon z roku 1946 je platný dodnes, neboť ještě nebyl zrušen.
V současnosti je očkování upraveno vyhláškou o očkování, která se aktualizuje dle změn v očkovacím kalendáři. V České republice existuje přímá povinnost, v roce 2015 dvakrát stvrzená nálezem Ústavního soudu, kdy rodiče musí svoje děti nechat očkovat. Zároveň u nás existuje i nepřímá povinnost jako v jiných demokraciích, kdy neočkované dítě nemůže být přijato do kolektivu – školky nebo školy.
Autor: doc. MUDr. Tomáš Honzík, PhD. a prof. MUDr. A. Pařízek, CSc.
Kniha o těhotenství, porodu a dítěti, Galén, Praha 2015
sdílet